Vláda se rozhodla navrhnout změny Ústavy, které mají mimo jiné oslabit pravomoc prezidenta v zahraniční politice a při jmenování členů bankovní rady. Přestože ministr Dienstbier tvrdí, že změny nejsou navrhovány v reakci na chování prezidenta Zemana (a nemají se týkat jeho současného výkonu mandátu), lze tento návrh vnímat jako „prevenci“ pro případ, že se bude současný prezident znovu o funkci ucházet. :)

„Soutěž“ o nejkontraverznější krok

Je politováníhodné, když se prezident republiky snaží „přebít“ přešlapy svého předchůdce a v pomyslné soutěži o mediální pozornost činí kroky, které jsou na hraně Ústavy nebo dokonce za hranou. Občan by spíš očekával, že hlava státu bude nad rámec povinností, které mu Ústava ukládá, jednat slušně, s úctou, konsensuálně…

Minulý týden se v Senátu projednávala petice požadující, aby Senát podal na pana prezidenta ústavní žalobu kvůli jeho jednání, které údajně směřovalo proti demokratickému řádu. Petenti upozorňovali na jeho výroky týkající se zemí, v nichž se moc nerespektují lidská práva.

Když by se ale mělo právně posuzovat, jakým skutkem pan prezident nejvíce „přispěl“ k ohrožení demokratického řádu v naší zemi, jednalo by se zřejmě o jmenování vlády pana premiéra Rusnoka. Nikoliv tedy jmenování pana Rusnoka členem bankovní rady ani to, že panu prezidentovi nepadly do oka sankce proti Rusi.

Zpřesnit nebo změnit?

Chceme-li v Ústavě dělat pouze kosmetické úpravy, můžeme zpřesnit, že „vláda určuje zahraniční politiku státu“. Jistě také můžeme hlavě státu pomoci od pokušení jmenovat do bankovní rady své kamarády a stanovit, že prezident musí za člena bankovní rady vybrat jen osobu z např. dvou kandidátů (kandidátek), které mu navrhne Senát.

Jestliže se ale mají v Ústavě dělat změny koncepční, potom by se mělo debatovat, zda např. při druhém jmenování premiéra nedat panu prezidentovi vybrat jen ze dvou adeptů, kteří by získali nejvíce „preferenčních“ hlasů ve Sněmovně. Parlamentní demokracii by na omezenou dobu snad více slušela vláda s podporou 95-ti poslanců, než jen s podporou prezidenta.

2 příležitosti pro vládu politickou, 1 pro vládu úřednickou

Omezování ve výběru osob se nemusí týkat jen pana prezidenta. Předpokládejme, že ve společnosti převládne tento názor: „po 2 neúspěšných pokusech o získání důvěry vlády politické je lepší mít 2 roky vládu úřednickou, a to i bez převažující podpory Sněmovny“. Potom by byla na místě otázka, zda neomezit ve výběru ministrů pana premiéra.

Nabízel by se třeba výběr ze dvou služebně nejstarších představených na daném ministerstvu, ale to je jen příklad. Podstatná je otázka, zda při změnách Ústavy bude v Parlamentu ochota k debatě o koncepčních změnách, které by měly vést k předcházení vzniku patových situací, k posílení jednotících nástrojů, k posílení odpovědnosti apod.

Odpovědnost na prvním místě

Při vší úctě k tvůrcům současné verze Ústavy považuji za zásadní chybu větu v článku 54 odst. 3: „Prezident není z výkonu své funkce odpovědný“. Domnívám se, že odpovědné jednání by se mělo vyžadovat po každé osobě, která zastává veřejnou funkci. A míra odpovědnosti by měla být tím vyšší, o čím důležitější pozici se jedná.

Budu tedy navrhovat, aby odst. 3 zněl ve smyslu: „Prezident je povinen dbát na důstojnost svého úřadu a nepoškozovat dobré jméno České republiky. Prezident je povinen respektovat základní hodnoty demokratického řádu a dávat přednost zájmům České republiky před zájmy cizích mocí a před partikulárními či osobními zájmy.“