Ekonomika Německa vytrvale roste, my v Česku nadále klesáme. K nastartování ekonomického růstu české ekonomiky zjevně nestačí masivní evropské dotace ve stovkách miliard korun a již ani tah německé ekonomiky, na kterou jsme životně závislí, napojeni pupeční šňůrou, i díky zpackané privatizaci, která odstavila Čechy od českých podniků.

Česká vláda a dle předkládaných předvolebních „receptů“ ani politici ekonomice zatím vůbec nerozumí, stále nepochopili kořenové příčiny dalšího ekonomického propadu. Bez pochopení těchto příčin se nového růstu ekonomiky nedočkáme, musí konečně přijít změna myšlení a ta je v nedohlednu.

Musíme se začít ptát především "proč" se děje to, co se dnes děje, co nás čeká v blízké době a teprve potom plánovat "jak" ekonomice pomoci a "čím" ji pomoci. Jsme malá a otevřená ekonomika, nemůžeme spoléhat jen na vnitřní trh a už ani ne na ony "nečeské" podniky, které jen dočerpávají investiční pobídky (jen další forma dotace) a brzy se opět budou stěhovat, tentokrát do Rumunska či Turecka.

Co se tedy děje tam venku?

Zlatá éra globalizace končí a přichází strukturální změny, přechod k regionalizaci ekonomiky, využití místních zdrojů za současného využití vyspělých technologií, které umožňují vyrábět levně a kvalitně i v malých množstvích. Je to především důsledek masové kustomizace, zákazníci již nechtějí globalizované pořád stejné produkty, hledají individuální řešení pro své potřeby. Dnes již nemusíte tisknout tisíce archů, laserové tiskárny umí vytisknout každý arch jinak, dnes již nemusíte kupovat pořád stejná auta jedné produktové řady, můžete si je na Internetu sestavit na míru, dnes již nemusíte pít jen Europiva od globální jedničky, ale nové speciály z desítek či stovek nově vzniklých malých pivovarů.

Tento trend již pochopili i socialističtí plánovači v Číně, neboť paradoxně je to čínská vláda, která ohlásila hledání nového business modelu pro nastupující post-globalizační éru, již i tam začínají zatím v malém vznikat místní relokalizované ekonomiky a s tím spojená decentralizace řízení (místní autonomie), je to vidět například na jejich strategii investic do místních malých zdrojů energie, podpora nákupu od místních lokálních malých firem, ponecháním větší svobody regenerace zanikajících špatných podniků, např. odmítnutí záchrany velkých loděnic a ponecháním místním malým podnikům, aby rozvíjely tato postižená území bez zásahů centrální vlády atd.

Jak je možné, že se nenaplnily vize plánovačů z roku 2007 a Čína ještě není vládcem světové ekonomiky?

Mezi deseti nejcennějšími společnostmi z hlediska tržní hodnoty jich polovina pocházela z Číny, Spojené státy měly v globálním žebříčku Top 10 pouze tři zástupce (zdroj E15). Dnes, o šest let později, USA žebříček zcela ovládly, Čína nemá v první desítce ani jednu firmu. Ve druhém kvartále 2013 dosáhl růst americké ekonomiky úctyhodných 2,5%. O tom se nám může jen zdát, a dokonce ani německá lokomotiva nemá takový tah.

Proč tomu tak je? Obama přestal strkat nos do americké ekonomiky, došly mu totiž peníze na jeho socialistické hrátky. Senát mu dal horní limit zadlužení (které je už stejně nesplatitelné) a tak se plánovač Obama raději věnuje i s rodinkou golfu a dává úsměvy v televizi, hledá si nějakou novou hračku a mezitím se ekonomika rozdýchává. Čína si naopak i nadále uchovává svou centrální ruku trhu, a hrátky plánovačů s úrokovými sazbami zabrzdily růst firem, ztížily přístup ke kapitálu, další a další ovládání trhu plánovači vede jen k poklesu dynamiky.

Americká schopnost inovace a firemní regenerace je vskutku obdivuhodná. Pro inovace nepoužívá zbytečných institucí jako Technologická agentura, kde se rozkrádají evropské dotace na nesmyslné projekty, ani CzechInvest, který dotuje kdejaký nesmysl, a o pravidlech, jak to rozděluje se raději dnes bavit nebudu. Jen autonomie podnikatelů podporuje vznik inovací.

Veškeré státní zásahy do tržní směny ničí svobodnou tržní soutěž, dusí ekonomiku, ničí tvorbu pracovních míst, snižují zaměstnanost a zvyšují nezaměstnanost. Skutečná regenerace nemocného organizmu musí začít tím, že jej nebude vláda a plánovači dále svými experimenty dusit, ale nechají ho konečně svobodně nadechnout. A svoboda neznamená svobodu krást, krást umí vrcholoví plánovači opravdu dobře.

Chřadnoucí člověk s alergií na lepek nezačne přibývat na váze, když mu budeme cpát další a další rohlíky. Musí změnit způsob života, zahájit přísnou bezlepkovou dietu. Stejně tak naše ekonomika je již postižena autoimunní reakcí na státní zásahy a masivní evropské dotace do soukromého sektoru.

Až to pochopí plánovači, pak se třeba rozhodnou pro nezbytné kroky jako:

a) zamezit dalším zásahům do svobodné tržní směny, a to ve formě dotací, které likvidují české podnikatele. Nedávno mi můj známý vysvětloval, proč si nekoupil český kotel, ale ten polský. Český je sice dotovaný, až do výše 60.000 Kč, ale je celkově dražší a méně kvalitní. Dotace jen zvýšily uměle cenu a snížily tlak na českého podnikatele, aby inovoval. Dotace jej v blízké budoucnosti zcela zničí a další desítky zaměstnanců zůstanou bez práce,

b) přestat vnímat ekonomiku jako stroj. Je to živý organizmus a skutečná obnova může přijít jen zespoda, od drobných, malých a středních podniků, které nebudou dále infikovány dotacemi, byrokracií, šikanou státních úřadů, ale svobodně budou moci rozvíjet své nápady. Čeští podnikatelé musí být autonomní, bez závislosti na státu a být chráněni před globalizátory, ať už těmi českými, tak i před přivandrovalci. Inovace jsou totiž nápady podnikatelů, které se uplatní na trhu, nikoliv výsledek činnosti státních agentur a už vůbec ne nějakých politiků. K tomu je potřeba přestat kecat do toho, co podnikatelé vymýšlejí, co si mají koupit za technologie, dále je ničit zvýšenými daněmi, ale naopak zavést pravidla, která budou zajišťovat všem stejné podmínky pro vstup na trh, zavést nový zákon proti smlouvám, které jakkoliv omezují férovou tržní soutěž, tj. například zrušit listovací poplatky v supermarketech či zrušit dotace do soukromého sektoru. Nepotřebujeme žádné nové družstevní prodejny se jménem Zemanka, ale skutečnou ochranu férových nediskriminačních pravidel vstupu do dodavatelských i obchodních sítí pro všechny, malé i velké.

Pracovní místa musí vytvářet podnikatelé, nikoliv stát. Ten už ukázal, co umí a máme zde o statisíce úředníků více, a to jen za pár posledních let. Například těch, co rozdělují dotace, vskutku úžasná pomoc české ekonomice.

Naši plánovači to však vidí jinak. Socialisté plánují „podporovat takové daňové zatížení podniků a firem, které povede ke zvýšení finančních zdrojů na aktivní politiku zaměstnanosti“. Tedy vybrat peníze od podnikatelů a předat do státní „agentury“, která je bude ve formě dotací dále rozdělovat, nikoliv podnikatelé, ale opět úředník bude řídit trh práce. Jen další socialistický sen o tom, jak ovládat a řídit ekonomiku, milí parazité, zapomeňte na autonomii, zapomeňte na inovace !

Plánovači tak budou jen dále kosit českou zaměstnanost, a spustí to ve velkém stylu, naženou si další desetitisíce budoucích voličů na Úřady práce. Strategie vskutku kouzelná, to by ani inovativní Američané či strojově myslící Číňané nevymysleli.