Jak může Izraeli pomoci Česko, diplomatický ratlík
Vojensky od nás Izrael pomoci nepotřebuje, ale hodilo by se mu uniknout z diplomatické izolace. Čeští politici ale dělají všechno pro to, aby naše pomoc v tomto směru byla úplně nulová.
Past pro Izrael, ukrytá v Gaze
Před dvaceti lety se USA nechaly Usámou bin Ládinem vlákat do války s terorem, která přinesla statisíce civilních obětí a rozvrat Afghánistánu a Iráku. Najde Izrael chladnou hlavu?
Do složité doby nepopsaný list
Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) se při navržení generála Karla Řehky do funkce náčelního generálního štábu víc řídila srdcem než pravidly a kariérními postupy. Čin je to revoluční. Poprvé v historii do čela armády přichází člověk z civilu po přerušení služby.
S pravicovou politikou k holým zadkům
Předseda ODS Petr Fiala dokáže na adresu zrušení superhrubé mzdy a nastavení daňových pásem na 15 a 23 procent vychrlit plno hladkých, kulatých, uklidňujících slov, kterými říká, že nic se neděje a všechno je v pohodě. Daleko přesněji ale podstatu postoje ODS vyjádřil její známý sprosťák Pavel Novotný z Řeporyjí, který nedávno napsal úplně natvrdo a jasně: Jak se dostaneme k moci, tak zvýšíme DPH a budeme škrtat ve výdajích.
Žádné extrabuřty pro Lichtenberga
Toho bohdá nebude, aby ministr kultury škudlil na Národním divadle, Národním muzeu, Národní galerii nebo České filharmonii a místo toho vykrmoval ty, pro něž je kultura především kšeft. Musím muzikálového producenta a majitele Divadla Broadway Oldřicha Lichtenberga zklamat. Rozpočty institucí, jež jsou výkladní skříní české kultury, za předimenzované nepokládám. Více než miliarda, která na jaře putovala na pomoc těm, co jsou prověřenými příjemci dotací, nezahučela v černé díře, nýbrž pomohla přežít aktérům neziskové kultury včetně regionálních divadel a orchestrů.
Uražené hlavy českých legionářů
Stejně jako jsem se ozval, když se u nás nedávno objevily snahy bagatelizovat zásluhu Rudé armády na osvobození Československa, musím se ozvat i teď a podívat se kriticky na východ. Když místopředseda Sněmovny Vojtěch Filip v rozhovoru pro ruská média vyjádřil, prý dokonce i jménem českých občanů, pochopení pro nezájem Moskvy o pomníky našim legionářům, vrazil tím Česku nůž do zad.
Tragédie Lidic je tu stále s námi
Třiasedmdesát mužů bylo popraveno v Lidicích a pohřbeno ve společném hrobě. Dalších dvacet šest obyvatel Lidic nacisté popravili na střelnici v Kobylisích. Dvaaosmdesát lidických dětí bylo udušeno v plynovém voze v polském Chelmnu u Lodže. Devět dětí se dostalo na tzv. převýchovu do německých rodin. Sedm nejmenších bylo umístěno do německého dětského domova. A to je jen několik děsivých čísel. Do nových Lidic se po válce vrátilo pouze sedmnáct dětí.
Nespadněme do Thukydidovy pasti
Jestli se za třicet let od listopadu 1989 něco výrazně zhoršilo, je to zahraničněpolitická a bezpečnostní situace. Ta tam je éra oteplování. Nyní mrzne až praští. A tomu nezabráníme tím, že budeme, jak chce část poslanců, zkoumat působení autoritativních režimů, nebo přesněji aktivity Číny nebo Ruska. Co potřebujeme mnohem více, je pohled do zrcadla. Na to, co jsme v minulých letech dělali špatně a co děláme špatně dnes.
Jsme po třiceti letech dospělí?
V socialismu jsme se učili žít s vědomím, že nelze plánovat žádnou osobní kariéru. Nebylo možné naplánovat něco, co by bylo dost důstojné a přineslo uspokojení. Život neměl žádné dobré řešení. Nebylo jasné, jak to rozseknout, a chyběla odvaha i sebevědomí.
Správný čas na cestu do Severní Koreje
Cestu zahraničního výboru do Severní Koreje provázely posměšné hlasy, že prý jedeme s křížkem po funuse. Schůzka Donalda Trumpa s Kim Čong-unem přece nedopadla, tak co prý chceme pohledávat v Pchjong jangu – hlavním městě truchlivé říše.