Česká vláda uvolnila 15 milionů na kampaň k radaru. Mluvilo se o tom, jak peníze pomohou komunikaci s veřejností a jak se budou předávat všechny důležité informace.
V posledních dnech situace kolem radarové základny USA v ČR velmi zhoustla, zpráva amerických tajných služeb zvedla velkou debatu v americkém tisku, píše se o zvratu a přelomu v hodnocení hrozeb a v zahraničí můžeme číst celou řadu čerstvých komentářů. U nás je ale ticho po pěšině. Nedovídáme se ani základní informace, pan Klvaňa zmizel, vládní politici se na posledním jednání sněmovny debatě kulišácky vyhnuli. V těžkých dobách na televizní obrazovce zastoupila všechny politiky i zmocněnce toliko úřednice ministerstva zahraničí paní Šmigolová, aby řekla: „Jedeme dále, jen taková překvapení by nám američtí partneři příště dělat neměli“.
Venku zuří debata, mluví se o ztrátě věrohodnosti americké zahraniční politiky i samotného amerického prezidenta, ozvaly se hlasy, že prezident lhal veřejnosti, nicméně naše ministerstvo zahraničí vydalo oficiální stanovisko, že se „nic neděje“. Pokračujeme v našich jednáních o protiraketové obraně a tváříme se, že se nic nestalo. Situace se stává absurdní.
Odpor veřejnosti vůči systému protiraketové obrany roste stejně v Polsku jako v České republice. Poslední průzkum v České republice hovoří o 67% proti, a to bylo ještě před zveřejněním společné zprávy tajných služeb USA, že od roku 2003 Írán nerozvíjí vojenský jaderný program.
Někdo by měl odpovědět na celou sérii otázek. Před čím nás má chránit zamýšlený systém protiraketové obrany? Před konvenčními hlavicemi na raketách dlouhého doletu vypálených z Íránu? Takové rakety dnes Írán nemá, jaderné zbraně aktuálně nevyvíjí a konvenční hlavice umístěná na mezikontinentální střelu je nonsens (enormní náklady). A kdo jiný by ještě proti nám mohl zaútočit? Sýrie? Nemá na to odpovídající technické zázemí ani potenciál. Pákistán? Nemá odpovídající rakety a proč by útočil na Evropu? Pákistán stál o jadernou zbraň pouze kvůli Indii.
Budeme tedy zde něco budovat a nedovedeme si ani teoreticky představit, před čím nás to má chránit.
Proč nám nikdo neřekne, jak je to s údajnou iniciativou sedmi zemí NATO, které se chystají v dubnu v Bukurešti vystoupit s návrhem a s výzvou připravit program ozbrojování a kontroly zbrojení ve světě?
Jak to, že nyní tajné služby USA dávají za pravdu Rusům, kteří tvrdili, že Írán jaderné zbraně nevyvíjí? Vztahy s Ruskem nám potemněly. Ruská federace pozastavila platnost Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě. Jak na to odpovíme a jak budeme reagovat na vyhlídku, že Rusové vypovědí Smlouvu o likvidaci raket krátkého a středního doletu, uzavřenou ve Washingtonu v roku 1987? Upozorňuji, že proti těmto raketám systém, který budeme budovat, fungovat nebude.
Proč se nikde nemluví o tom, že USA navrhují rozšířit NATO o Japonsko, Jižní Koreu, Nový Zéland a Austrálii? Mluví se o snaze vytvořit novou bipolaritu v současném světě. Má Česká republika zájem se na něčem podobném podílet?
A ještě jedna otázka na konec. Na schůzce polského a českého premiéra se jednalo o radarové základně. Proč jsme slyšeli od premiéra Topolánka pouze prázdné floskule o slaďování postojů České republiky a Polska? Jaký byl skutečný obsah jednání, jaký je postoj nové polské vlády a proč to nemůžeme vědět?
Máme tady příslušné politiky, zmocněnce na radar pana Klvaňu a 15 milionů uvolněných na kampaň na informování veřejnosti - ale o tom, co se děje, se dovídáme zatraceně málo.
Zpráva šestnácti amerických tajných služeb otřásla věrohodností americké zahraniční politiky vůči Íránu. V průběhu dvou let došlo k zásadní změně ve vyhodnocení íránské hrozby. Před dvěma lety se říkalo, že Teherán tají svůj nukleární program a je odhodlán vyrobit jaderné zbraně. Dnes se konstatuje, že jaderný zbrojní program byl zastaven v r.2003 a zároveň se připouští, že Teherán se za jadernými zbraněmi nijak fanaticky nežene a chová se docela pragmaticky. Dokonce se doporučuje kombinovat diplomatická jednání s pobídkami a se sankcemi.
To je neuvěřitelný veletoč po hysterii, které jsme okolo Íránu byli svědky v posledních měsících. Těžko se chápe, jak to, že americký prezident, který měl už od září mít informace o změnách v postojích zpravodajských služeb vůči Íránu, ještě v říjnu situaci dramaticky vyhrotil tím, že začal mluvit o nebezpečí třetí světové války, kterou Írán rozpoutá. Lidé z prezidentova okolí, jako Norman Podhoretz, psali, že íránský prezident Ahmadinedžád je jako Hitler, americký republikánský kandidát na prezidenta Rudy Giuliani na mítincích prohlašoval, že Írán je horší než komunistické země Sovětský svaz a Čína, protože ty se alespoň daly studenou válkou od jaderného střetu zastrašit. Vypadalo to, že některé kruhy v USA skutečně troubí do vojenské akce proti Íránu.
Ještě před šesti týdny, 17.října 2007 náměstek ministra zahraničí USA Daniel Fried ve svém vystoupení na oficiální tiskové konferenci v Bruselu v centrále NATO řekl neuvěřitelné věci: Iran is the principal threat at the moment. They have a nuclear weapons, we judge that they have a nuclear weapons program, and in that we are joined by other European countries.( V současnosti je Írán hlavní hrozbou. Oni mají nukleární zbraně, soudíme, že mají jaderný zbrojní program a v tom se shodujeme s dalšími evropskými zeměmi)
S Danielem Friedem i generálem Oberingem (ředitel Missile Defence Agency) jsme měli možnost několikrát se setkat v České republice. V jednáních s nimi i při slyšení ve Sněmovně bylo vždy zdůrazňováno, že hlavním a rozhodujícím důvodem pro budování protiraketového systému v České republice a Polsku je hrozba z Íránu. Zpočátku se ještě mluvilo o severní Koreji, ale pak generál Obering v jednom vystoupení před poslanci v naší Sněmovně připustil, že o severní Koreu již tolik nejde a že se jedná především o Írán.
Česká vláda se nikdy nepokoušela do této debaty zapojit české odborníky. Premiér se spokojil s konstatováním, že americké tajné služby jsou přece lepší než naše. Charakteristické je prohlášení náčelníka generálního štábu Picka: „Oni mají své informace a já nemám důvod o nich pochybovat.“
Není tedy pravda, když dnes premiér Topolánek a vicepremiér Vondra říkají , že se nic neděje a jedeme dále. Padá hlavní pilíř argumentace , která byla používána pro zdůvodňování radarové základny jako části protiraketového systému v České republice. Zároveň se ukazuje, jak vážně jsme USA bráni jako partner. Stačí si vzpomenout na výraz premiéra Topolánka na nedávné tiskové konferenci amerického ministra obrany Gatese v Praze, když Gates začal mluvit o ruských vojácích na české základně. Jediné, na co se Topolánek zmohl, bylo: „Nemám k tomu co říci“.
Neuplynulo ani mnoho času a česká vláda má další důvod k velkému zklamání. Nejlépe to vyjádřila ředitelka bezpečnostního odboru na ministerstvu zahraničí Šmigolová. Ta je evidentně tak roztrpčená, že se rozhodla sdělit Američanům, že takhle by to příště nešlo.Doslova: „Řekneme jim, že jsme spojenci na takové úrovni, že potřebujeme vědět spoustu věcí předem“.
Jenže milá paní Šmigolová, na jaké úrovni spojenectví se nacházíme, o tom jsme se právě znovu přesvědčili.
Prostě nepodařilo se ani britskému premiérovi Tony Blairovi korigovat tuto americkou administrativu, nezvládneme to ani my. Nebylo by lépe vzít vážně, co říká nová polská vláda Donalda Tuska? Ta dnes navrhuje přesunout celou agendu protiraketového štítu na půdu NATO a Evropské unie a zároveň působí dojmem, že nehodlá spěchat. Z polských diplomatických kruhů zaznívá, že bude lépe počkat do příchodu nového amerického prezidenta.
Nesouhlasím tedy s postojem ministra Karla Schwarzenberga, který říká, že máme nejdříve celý systém postavit „pro strýčka Příhodu“, a pak uvidíme, k čemu se nám bude hodit. Nesouhlasím s tím, že se má nejdříve uzavřít bilaterální smlouva s USA a pak teprve budeme celou věc projednávat na půdě NATO.
Česká vláda od začátku nebyla schopna věrohodně odpovědět na otázku, proti jakým hrozbám má být tento systém v České republice a v Polsku rozmístěn. Nemůže nadále před touto otázkou couvat. To, co v současné chvíli nejistě zkouší řečmi, že vlastně nešlo o jádro, ale že jsou také i konvenční a biologické hlavice – to jsou jednoduše nesmysly. Vysílat konvenční nálož mezikontinentální balistickou střelou – k čemu by to komu bylo? Naznačování, že má nějaký stát chemické a biologické zbraně, s tím už jsme jednu blamáž v Iráku zažili. Tak rozum do hrsti – jsou důvody nebo nejsou? Bez jasné odpovědi nelze v Parlamentu podobnou žádost o umístění radarové základny předložit.
A poučení pro příště: může se stát, že náš významný spojenec zvolí vadnou strategii nebo se začne chovat nekompetentně, to ale neznamená, že se česká vláda musí chovat podle hesla: Raději se budu mýlit s Bushem než s ním nesouhlasit.
Nezkrácená verze textu uveřejněného v Právu 7.12.2007.