Lubomír Zaorálek

29. 01.

Zrušme parlament!

Lubomír Zaorálek Přečteno 6138 krát

Začala Sněmovna a po schválení programu si kladu otázku, k čemu máme Parlament. Nejvážnější témata smetli poslanci vládní koalice ze stolu. Prostě o nich odmítají mluvit. To nejdůležitější, co se dnes děje, má zůstat utajené.
Premiér Topolánek odmítl Sněmovnu informovat o připravovaném obsahu jednání, které bude mít v únoru s Georgem Bushem ve Washingtonu. Je jisté, že klíčová pro tuhle schůzku bude chystaná dohoda o protiraketové obraně USA v ČR. Premiér nám odmítl sdělit pozici ČR pro tato jednání. Přitom o ní dnes víme méně než o pozici polské vlády. Vláda prý vyjednává o nějakých podmínkách, o kterých nic nevíme. Prý nám končící a rozpadající se administrativa George Bushe poskytuje šanci něco výhodného vyjednat. Ale o jakých výhodách je řeč?
Uvažovaný ministr zahraničí v případné administrativě Hillary Clintonové Richard Holbrook před pár dny pro deník Le Monde prohlásil, že protiraketový systém je podle jeho názoru špatný a neefektivní. Írán není aktuální hrozbou, tou je především terorismus a ten vyžaduje jinou bezpečnostní strategii. Vyjádření Richarda Holbrooka koresponduje s čerstvě vydanou zprávou Pentagonu, kterou předložil ředitel pro testování nových zbraňových systémů, v níž je systém navrhovaný pro Českou republiku a Polsko do třetí, nejnižší skupiny spolehlivosti a funkčnosti.
70% obyvatel této země nesouhlasí podle průzkumů s umístěním protiraketové základny v České republice. Pokud premiér této země chce jet něco dohadovat proti tomuto postoji, má povinnost v Parlamentu veřejně svůj postoj hájit. Tak dlouho mluvila ODS o sebevědomé zahraniční politice, až má dnes strach o ní vůbec v Parlamentu mluvit. Politika ODS a vládní koalice snižuje roli Parlamentu jako hlavního fóra veřejné debaty.
To stejné platí o dalším bodu, který vládní koalice zamítla. Je to téma, o kterém dnes diskutuje celá řada evropských parlamentů. Na Slovensku, v Itálii, Velké Británii a v řadě dalších parlamentů se dnes diskutuje o otázce vyhlášení nezávislosti Kosova. Vztahy mezi Srby a kosovskými Albánci jsou velmi napjaté, všichni přebíráme odpovědnost za další vývoj situace. Česká republika má navíc v Kosovu kontingent 600 vojáků a k Srbům nás poutá zvlášť hluboká tradice vzájemných vztahů. Spojovala nás také solidarita v zápase o respektovaní práv menších národů v Evropě. Proč jsme k čertu vstupovali do Evropské unie, když se v této kauze, která se týká oblastí, o níž všichni říkáme, že je prioritou naší zahraniční politiky, nedokážeme výrazněji projevit?
O řešení situace v Kosovu dnes rozhodují politici, kteří ví o Balkánu mnohem méně než my a nemají k tomuto regionu žádný hlubší vztah. Máme ministra zahraničí, který říká: „Tyhle věci dnes rozhodují velmoci, my jsme na to malí páni.“ Zřejmě proto vládní koalice dnes rozhodla, že se ani o Kosovu bavit nebudeme.
A o čem budeme mlčet do třetice? Vládní koalice také zamítla, abychom se ve Sněmovně bavili o tajných krocích, které podniká ministr zdravotnictví Julínek a jeho náměstek Marek Šnajdr. Ti si pozvali před pár dny na schůzku ředitele státních nemocnic, aby jim sdělili, jak se převedou tyto nemocnice na akciové společnosti. Ředitelům některých státních nemocnic přímo nařídil, aby připravili převod ústavů na akciové společnosti podle privatizačního zákona. Ministerstvo objevilo postup, který by umožnil transformaci nemocnic bez onoho speciálního zákona o univerzitních nemocnicích, se kterým se dosud počítalo, ale který narazil u rektorů a také v koalici.
Tak se vlastně ve skrytu tajně chystá zásadní změna, vlastně privatizace klíčových státních nemocnic podle zákona z roku 1991, z časů „velké privatizace“.
Vlna privatizace ve zdravotnictví, která by zasáhla jak nemocnice, tak pojišťovny, by byla revolucí takového rozsahu, který bychom sotva hledali někde jinde v Evropě. Těžko bychom hledali druhou zemi, která zprivatizovala zároveň pojišťovny i nemocnice. Pravda je, že v modré šanci ODS obrysy takovéhoto ambiciózního plánu skutečně najdeme. ČTVRTÁ VLNA PRIVATIZACE, to je to, co zamýšlí Občanská demokratická strana. Mluvit se jí ale o tom veřejně nechce. I zařazení tohoto bodu vládní koalice zabránila.

17. 01.

Obchodníci se smrtí

Lubomír Zaorálek Přečteno 6956 krát

Bože, jak rozzlobený je generál Obering na to, že jeho návštěvu v Praze tolik kazí vystoupení mezinárodně uznávaného amerického vojenského experta na testování nových zbraňových systémů Philipa Coyla! Nezávislý bezpečnostní expert, to je opravdu to poslední, co tady Obering a naše vláda potřebovali.
Philip Coyle přijel do Prahy, aby mluvil o věcech, o kterých se vlastně už moc mluvit nemělo. Coyle se ptá, kde jsou skutečné hrozby, vážně pochybuje o miliardách dolarů investovaných do protiraketového štítu USA. Mluví o tom, že toto zařízení jednoznačně zvýší zranitelnost České republiky. Protože radar bude vždy místem prvního útoku.
Generál Obering přijel s úplně jiným poselstvím. Především naše jednání musí postupovat rychleji, smlouvu potřebujeme připravit do poloviny roku. S ním také přijíždějí reprezentanti amerických zbrojních firem Lockheed-Martin, Boeing, Raytheon. Na české poměry to jsou pěkní giganti, přední američtí výrobci letadel a raket. A vůbec se neupejpají, rovnou zvou naše poslance na večeře. Soukromé firmy prostě zaútočily na české politiky ještě dříve, než padlo jakékoli politické rozhodnutí.
U generála Oberinga sleduji pozoruhodný vývoj. Vytrácí se bezpečností argumentace a nastupuje ideologie a obchodní zájmy. Chápu, že Philip Coyle pana Oberinga tolik popuzuje. Teď, když přivezl obchodníky s raketami, je zpozdilé se ptát, jestli vůbec k něčemu ty rakety jsou.
Nicméně zkusme se na dnešní situaci podívat trochu vážněji. Co znamená ten požadavek rychlosti, se kterým přijel generál Obering do Prahy?
Nemyslím, že to hlavní, co jej žene, je rychlost vývoje íránských raket. Důležitým faktorem je určitě skutečnost, že současná administrativa George Bushe je na odchodu. Teď je možná poslední chvíle, kdy lze zajistit některé investice a kontrakty velkého amerického průmyslu. Philip Coyle cituje nedávné vyjádření generála Oberinga v USA, v němž řekl: "Pokud nedokážeme umístit antirakety do Polska, chci je na Aljašku. V žádném případě nesmíme přijít o peníze."
Philip Coyle upozorňuje, že je tu snaha prodat nám velmi nedokonalé, ba dokonce nepotřebné zboží. Ač sám je expert přes nové zbraňové systémy, jaderné zbraně a rakety, přesto říká, že nejlepší protiraketová obrana je dobrá diplomacie a vytváření důvěry.
Bylo by velmi zlé, pokud bychom tady ve střední Evropě přistoupili na to, že si řekneme "Čert vem, jak je to s hrozbami. Spočítejme si hlavně, kolik na tom vyděláme." Není tak těžké domyslet, kam tento kramářský přístup povede. Jen tady prskněme všechny ty radary, antirakety, Patrioty... Rusové určitě nezaváhají a umístí v Kaliningradu rakety středního doletu. Všichni tihle obchodníci se smrtí nám určitě zajistí bezpečný mírový svět.

10. 01.

Žádný soulad mezi českým a polským premiérem

Lubomír Zaorálek Přečteno 4913 krát

Navzdory všem řečem o koordinaci a výměně informací, které jsme slyšeli po schůzce mezi Donaldem Tuskem a Mirkem Topolánkem, navzdory všem ujištěním, jak blízké jsou jejich postoje, závěr, který můžeme udělat po jejich schůzce v Praze zní: každá země si dnes jde ve věci protiraketové obrany vlastním směrem a svým vlastním způsobem.
Na schůzce Donalda Tuska s vedením Poslanecké sněmovny došlo k zajímavému momentu. Když polský premiér vyslechl informaci, že opoziční sociální demokracie má odlišný postoj k protiraketové základně než vládní ODS, pokýval hlavou a řekl: „To byste se divili, možná je náš postoj vašemu bližší, než si myslíte.“
Donald Tusk v Praze na tiskové konferenci s českým premiérem připomněl polskou pozici, jak ji známe z vyjádření polského ministra zahraničí a ministra obrany. Polsko opakuje v posledních dnech stále to samé – „Náš hlavní zájem je posílení národní bezpečnosti. Irán pro nás není hrozba, pokud zde Američané chtějí něco rozmístit, nesmí být důsledkem snížení naší bezpečnosti. Proto musí být splněny naše podmínky: posílení ochrany vzdušného prostoru a finanční záruky. Američané také musí uklidnit Rusko, protože máme zájem na zlepšování vztahů s Ruskem. Nehodláme na celé věci tratit.“
Tolik polská pozice. O české nevíme nic. Premiér Topolánek si dával na tiskové konferenci hodně záležet, aby pokud možno o protiraketové obraně vůbec nemluvil. Vypadal, že jen čeká, až se někdo špatně zeptá, aby mohl vybuchnout. Naprosto nepřípadně a absurdně sjel přítomné novináře, že by se mohli pro příště naučit česky a polsky natolik, aby se nemusel ztrácet čas tlumočením. „Když my dva si můžeme rozumět, tak byste mohli rozumět i vy.“ Skoro jako výsměch novinářům a veřejnosti znělo, když vnucoval na tiskové konferenci informace, že s panem Tuskem společně přeberou záštitu nad výročím 1200 let Českého Těšína. Byl to docela nepříjemný pohled, tahle tisková konference. Z české strany směs bezobsažnosti a arogance.
Vodí nás za nos, náš premiér Topolánek. Mluví o koordinaci s polskou stranou, ale co se bude koordinovat, nevíme. Českou pozici nám totiž neprozradí. V žádné fázi se nikdy nesdělilo, jaké jsou české podmínky pro jednání s americkou stranou. Když byl premiér dotázán, jestli je pravda, že již existuje návrh politické dohody, kterou za českou stranu poveze do Washingtonu, směje se a všechno popře. Premiér umí zapřít i nos mezi očima. Samozřejmě, že návrh smlouvy musí být hotový, pokud zároveň říká, že pokud vše půjde ideálně, budou smlouvy v dubnu předloženy Sněmovně.
Ergo kladívko - přístup obou zemí nemůže být odlišnější.Všimněme si, že Polsko o žádných dohodách s USA nemluví, ale mluví pouze o svých podmínkách. Požaduje rozmístění systému Patriot nebo Thaad proti raketám krátkého a středního doletu a také určité finanční záruky. Pokud nebude americká strana reagovat odpovídajícím způsobem, žádná dohoda být nemůže. Česká strana oproti polské žádná rizika pro národní bezpečnost zřejmě nevidí, i když náš vzdušný prostor je stejně nechráněn jako polský. Na rozdíl od Poláků nadšeně opakujeme řeči o iránské hrozbě a vypadá to, že jsme ochotni prohlásit za nepřítele kohokoliv, na koho se nám zítra ukáže. Zatímco Poláci deklarují, že s Ruskem je třeba hledat dohodu, my přes rameno silného amerického bratra Rusy okřikujeme, ať zavřou zobák.
Premiér Topolánek před pár dny řekl, že problém Čechů je, že „když se něco stane, tak se podělají“. Ovšem poslední průzkum ukazuje, že 70% občanů je dnes proti téhle základně. Zameť si, Mirku Topolánku, před vlastním prahem. Občané si na zadek nesedli. Kdo se chová nedůstojně, je spíš současná politická reprezentace

Archiv článků: leden 2008

Zrušme parlament!

Obchodníci se smrtí

Žádný soulad mezi českým a polským premiérem

Blogeři abecedně