Jak může Kalousek takto v ČT lhát?

Ve smlouvě o narovnání mezi státem a Nomurou z listopadu r. 2006 prý není nic o příslibu beztrestnosti pro manažery Nomury - pravil ministr Kalousek v dnešním pořadu Václava Moravce. Ano, dlouho se to popíralo - ale teď už několik měsíců máme veřejně přístupný text smlouvy - je to tam černé na bílém v čl.17 a přílohách 5 a 6. Česká republika se tam jasně zavazuje, že v trestních kauzách Nomury a IPB zašle orgánům činným v trestním řízení dopis, který byl opravdu poslán a jehož text dnes také známe a v němž se všem sděluje, že by vláda uvítala, kdyby celé vyšetřování prostě "vyšumělo do ztracena". Neuvěřitelná smlouva a neuvěřitelný dopis v právním státě. Vláda rovněž souhlasila s tím, aby byla zaslána žádost prezidentu republiky o udělení milosti, kterou pak opravdu zaslal tehdejší ministr financí.
Vláda se postavila nad zákon a právní řád v této zemi: Pokud byly spáchány zločiny zapomeňte! A Kalousek nám nyní v televizi pomáhá, abychom zapoměli i na to, že se to opravdu stalo.
Ministr Kalousek se tak vydatně snaží pomoci vrchnímu státnímu zástupci Rampulovi, který dnes v televizi přiznal, že ve stejném smyslu se snažil ovlivnit státní zástupkyni Darju Dunajovou, kterou vyzval, aby se v této kazuze dále neodvolávala. Přitom odvolat se v této kauze, kde státu byly ukradeny miliardy, bylo povinností toho, kdo měl zastupovat zájmy státu. Pan Rampula něco mlžil, že se tehdy dramaticky změnila důkazní situace. Ani slovo jsme neslyšeli, že především obdržel minimálně onen dopis pana ministra Tlustého s výzvou: "Ruce pryč od Nomury a IPB". No a protože to paní Dunajová neudělala dost rychle a bylo s ní příliš mnoho problémů, tak byla z další kauzy České pivo už odvolána. Není divu, že toto chování dnes nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman uvádí jako jeden z důvodů, proč navrhuje Rampulovo odvolání.
Na kauzu České pivo, kde šlo o miliardové škody způsobené českému státu, nasadilo Rampulou vedené státní zastupitelství pana Ladislava Letka - proslulého zastavovače kauz, který nikdy žádnou kauzu k soudu nedovedl a ten splnil svou roli bezvadně.
Není pravda, co říká pan Rampula, že návrh na jeho odvolání je fraškou. Ve skutečnosti jeho působení a vedení vrchního zastupitelství je ostudou a hanbou právního státu a vraci nás někam do padesátých let, kdy nejvyšší prokurátor volal těm pod sebou, jak mají v politicky významných kauzách rozhodovat.

Schwarzenberg vyprodává kulturní dědictví

Ministerstvo zahraničí Karla Schwarzenberga chystá s posvěcením vlády neuvěřitelný výměnný obchod s Berlínem. Protože se nepodařilo příliš mnoho ušetřit rušením ambasád v Africe a Latinské Americe (poněvadž objekty našich zastupitelských úřadů se tam velmi špatně prodávají), rozhodl se pan ministr dát do frcu daleko zajímavější majetek českého státu. Jestli má něco opravdovou cenu, tak jsou to paláce pražské Malé Strany, ve kterých má ministerstvo významné nájemníky – Polsko, Německo a další. A tak se začne obchodovat s historickými paláci.

První na řadě je Lobkowiczký palác, kde sídlí německé zastoupení, ale údajně se začalo jednat i o Furstenberském paláci, kde je partnerem Polská republika. Nejdále je jednání s německou stranou. Nejdříve se má nechat ocenit Lobkowiczký palác. Jaká je předpokládaná cena, odmítá ministerstvo sdělit. Prodej se zdůvodňuje tím, že Lobkowiczký palác se po událostech v roce 1989 stal součástí německých dějin. Z balkónu budovy tehdejší ministr zahraničí Hans-Dietrich Genscher oznamoval stovkám východoněmeckých uprchlíků, že cesta na západ je volná. Tohle je samozřejmě okolnost, kterou je třeba naprosto respektovat. Nevím ale o ničem, čemu by dosavadní forma nájmu bránila. Pokud vím, tak se způsobem užívání paláce německou stranou nevznikl po roce 1990 žádný problém.

Je zde ale také druhá strana mince: Lobkowiczký palác je i významnou součástí českých dějin a české kultury. To bychom také mohli prodat Karlův most Švédům, protože ten se stal zase součástí švédské historie. Důvody k výprodeji Lobkowiczkého a dalších paláců pořád žádné nevidím. V kolabujícím Řecku se snad může dnes diskutovat o prodeji ostrovů, ale Česká republika není v situaci, kdy bychom potřebovali vyspravovat státní rozpočet prodejem významných kulturních objektů.

Prodej Lobkowiczkého paláce se také zdůvodňuje tím, že německá strana nám umožní provést výměnu současných objektů, které náš zastupitelský úřad užívá v Berlíně, za jiný pozemek, na němž by vyrostla nová budova českého zastupitelství v SRN. Za prodej nemovitostí, které nyní v Německu vlastníme, plus budovy Lobkowiczkého paláce údajně utržíme zhruba 650 miliónů korun. Nové sídlo v diplomatické čtvrti na ulici Tiergartenstrasse má celkem stát i s pozemkem 408 miliónů korun.

Z odhadu celkové tržby ve vládním materiálu vyplývá, že ministerstvo pracuje s určitou sumou, kterou utrží za Lobkowiczký palác. Zajímalo by mě, jak k této sumě došlo. Zajímalo by mě, jak ministerstvo došlo k sumě, za kterou chce v této výměně udat budovu současného velvyslanectví v Berlíně, které stojí na naprosto exkluzivním místě v absolutním průsečíku německých dějin, v tzv. Berlin-mitte, kde i normální tržní prodej by musel být velmi zajímavý.

Celá věc je naprosto neprůhledná. Naprosto skandální je pak skutečnost, že součástí směny má být historická budova Lobkowiczkého paláce, jejíž tržní hodnotu není tak snadné odhadnout a jejíž historická hodnota je nevyčíslitelná. Tady se někdo chová jako hokynář k majetku, jenž je především dědictvím, které má za úkol především spravovat a které nemá ani morální právo činit předmětem nějakého krátkodobě výhodného kšeftu.

Kdo vládne justici v této zemi?

Ministře Pospíšile, pokud nejste schopen pomoci nejvyššímu státnímu zástupci Pavlu Zemanovi, který se pokouší učinit z „vrchního státního zametačství“ opět funkční orgán právního státu, odejděte ze své funkce.
Pokud je ministr Pospíšil závislý na kmotrech, jako je pan Jurečka, nemá ve své funkci co dělat. Výroky Kristýny Kočí si zaslouží víc než divadelní parodii. Její slova o tom, že ODS ovládá justici a VV policii, je třeba brát naprosto vážně. Ukazuje se, že již nemá smysl zvedat jednotlivé kauzy, ukazovat na jednotlivá selhání, ať už pana Vondry, Bartáka, Kopřivy, Babáka, Drobila, protože zde byl vyvinut funkční systém zametání kauz, který brání vyšetření jakéhokoli politicky závažného případu.

V zemi, kde je paralyzováno státní zastupitelství a policie, je znemožněno jakékoli vyšetřování. Pánem vyšetřování – tím, kdo dohlíží na řádnost a zákonnost postupu - je státní zastupitelství. Ale když v něm vládne Vlastimil Rampula s Liborem Grygárkem, tak se vždy najdou nějací servilní státní zástupci, kteří posílají dojemná doporučení, jak je třeba zohlednit souvislosti a jak správně chápat kroky ministra, který upadl do podezření. Jsme zpátky tam, kde jsme byli za dob paní Vesecké a pana Čunka, jen se z toho stal již mnohem propracovanější systém. To, čeho jsme svědky, je horší než jakýkoli jednotlivý případ korupce či zpronevěry.

Jestliže pánové Rampula a Grygárek zastavují kauzy na základě politického ovlivňování, porušují zákon a dopouštějí se zneužívání svých pravomocí. Jedná se o zneužití pravomoci veřejného činitele. Máme dnes k dispozici ucelený řetězec nepřímých důkazů usvědčující „pachatele“. Vše se skládá dohromady.

Jak je možné, že na vrchním státním zastupitelství stále sedí člověk jako Libor Grygárek, o němž už Otakar Motejl veřejně řekl, že se dopustil činů, které nesmějí být zapomenuty? Před listopadem 89 jako mladý a nadějný socialistický prokurátor sám nabídl, že pomůže právně pokrýt zatýkání protivládních demonstrantů a jejich rozvoz za Prahu. Přesto byl v roce 1996 vrchním státním zástupcem v Praze, ovšem z této funkce ho tehdejší ministr spravedlnosti Jan Kalvoda odvolal pro podezření z politického ovlivňování kauz bratří Helbigů a dalších.

Vlastimil Rampula, který dnes vykřikuje, že útok na něj je útok zločinu proti justici, je člověk, který v dubnu 2008 jako pražský vrchní státní zástupce volal své podřízené Darje Dunajové a nařídil jí ještě před vynesením rozsudku v kauze obviněných manažerů japonské banky Nomura, aby se neodvolávala. Což se také stalo a manažeři obžalovaní z šestimiliardové defraudace byli právoplatně osvobozeni. Jak upozorňuje v Lidových novinách Petr Zídek, s panem Rampulou se vracíme do padesátých let, kdy řadoví prokurátoři přesně takto dostávali od svých nadřízených pokyn, aby se neodvolávali, protože trest byl domluven předem. To bezpochyby platilo i v případě manažerů Nomury, protože by jinak pan Rampula nemohl předem své podřízené sdělovat, jak má postupovat.

Dalším nepřímým důkazem je dokument č. 1439, dopis žalobkyně Jany Hercegové, která podobně napovídá své podřízené Šárce Pokorné, jak si má vykládat slova někdejšího ministra životního prostředí Pavla Drobila. Pod vedením pana Rampuly státní zastupitelství neuposlechlo výzvy nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, aby vyšetřování této kauzy bylo spojeno způsobem, který jediný by umožňoval odhalit korupční nabídku vůči šéfovi SFŽP Michálkovi. Naopak, pod kuratelou pana Rampuly se podařilo kauzu Drobil rozdrobit tak, že úplatkářskou nabídku Michálkovi nikdo neprověřoval a bývalému ministrovi nemohlo být nic prokázáno.

Nic platné není nejvyššímu státnímu žalobci, že uvedl 31 důvodů pro odvolání vrchního zametače Rampuly. Odvolat tuto žábu na prameni se mu nepodaří, pokud ve vládní koalici nenajde politické spojence.

Ministr Pospíšil měl šedesátidenní lhůtu na to, aby o návrhu Pavla Zemana rozhodl. Neučinil nic. Jestliže je schopen v této věci postupovat protiprávně, je to důvod k odchodu z funkce.

Obávám se, že Jiří Pospíšil již dávno není na straně nejvyššího státního zástupce Zemana a jeho úsilí o očistu státního zastupitelství. Mnohem pravděpodobnější je, že se nachází na straně „kmotrů“, které si dokonce na schůzky s panem Zemanem vodí.

Žádnou velkou pomoc pro pana Zemana dnes nepředstavují ani další velcí „bojovníci proti korupci“ Vít Bárta a Radek John. Proslýchá se, že pan Bárta je s panem Rampulou v čilém styku, a není divu, že podle pokynu svého „šéfguru“ se pan John za Vlastimila Rampulu postavil i v rámci koalice. Není divu - i Věci veřejné budou potřebovat na vrchním státním zastupitelství leccos zamést, čarodějem Babákem počínaje a Bártovými obálkami konče.

Dnes už víme také to, co znamenají slova slečny Kočí, že „VV mají policii“. Tak jako se schází Vít Bárta s Vlastimilem Rampulou, tak se prý Bártova a Johnova pravá ruka, Michal Moroz, schází se šéfem protikorupční policie Tomášem Martincem. Podle toho pak vypadá policejní vyšetřování údajné korupce ve Věcech veřejných. „Obálky“ Víta Bárty bylo nařízeno vyšetřovat jako mírnější daňový delikt, a nikoli jako politickou korupci. Špatně dopadli vysocí důstojníci protikorupční služby Zdeněk Tomica a Tomáš Krůl, kteří žádali, aby se věc vyšetřovala jako podezření z podplácení. Byli odstaveni.

Pokud zde nebude existovat skutečně nezávislé státní zastupitelství a nezávislá policie, pokud zde neexistuje rovnost před zákonem, tak nemůžeme říkat, že žijeme v právním státě. Jestli ministr Pospíšil není schopen s tím nic udělat, měl by urychleně odejít. Sociální demokracie proto hodlá využít všechny prostředky, aby toto téma bylo projednáváno v Poslanecké sněmovně.

Na Václaváku "lidé druhé kategorie"?

Už jen změna volebního systému by nás prý mohla zachránit, říká Miroslava Němcová. Prostě takový většinový systém, který by všechny menší soupeře vyřadil a ODS by umožnil udělat všechny ty rozumné věci, o které jí tak upřímně jde. Tak tomu tedy nevěřím. Žádný nový volební systém nás nespasí. Žádný volební systém nezplodí kompetentní ministry ani nenaučí vést dialog s veřejností.
Kdybych byl poslanec některé z vládních stran, požádal bych na nejbližší schůzi poslaneckého klubu, abychom se pobavili o tom, co zaznělo na odborářské manifestaci na Václavském náměstí. Ta se přece odborům povedla – to byl dobrý nápad nechat moderovat Táňu Fischerovou, nechat promluvit Terezu Stöckelovou, Václava Krásu i na plátně Jana Kellera a názorně předvést, že zdaleka nejde jen o nějakou izolovanou odborářskou partu, ale že tu je daleko širší aliance občanů, kteří říkají jasně a tvrdě této vládě a jejím reformám „ne“. Teď už si netroufne Přemysl Sobotka říct na adresu tohoto shromáždění: „Sešli se tam lidé druhé kategorie“.
Pro poslance vládních stran je to přece velmi srozumitelné, mnohohlasé a jasné sdělení, že něco „museli soudruzi ve Strakovce udělat špatně“, když o jejich vládnutí a reformách se tu hlásá, že jsou brutální, antispolečenské, hloupé a korupční, když se vůbec nepřipouští, že to, co vláda dělá, je podloženo nějakou koncepcí. Je možné určitou dobu válcovat opozici, odbory, ignorovat odbornou veřejnost ale pak se to vrátí – taková vláda nemůže nikde čekat podporu a bez té se dlouho vládnout nedá.
„Vypovězme těm, kteří jsou dnes u vlády, poslušnost,“ vyzvala z pódia Tereza Stöckelová. To si ovšem dovolila moc. Podle poslance ODS Michala Doktora mu tohle zavání fašizací. Milý pane poslanče Doktore, subtilní a intelektuální projev paní Stöckelové asi nikdo kromě vás nedokázal vnímat jako výzvu k násilí. Říkala jen ,že po všech těch vládních škrtech „společnost se škrtnout nedá“ a lidé se nemají v této zemi chovat jako ovce, které si nechají vše líbit. Stane se směšným, kdo se bude pokoušet tvrdit, že řečníci jako ona či Táňa Fischerová či Václav Krása vystupující za tělesně postižené, jsou ohrožením stability státu.
Ohrožením státu je spíš váš ministr Jiří Pospíšil, který předkládá do sněmovny celý nový kodex – zákon o korporacích, ve kterém se dále rozšiřuje institut anonymního vlastnictví. K čemu všechny ty řeči o boji s korupcí, když po tom všem, co se řeklo o zlořádu anonymních akcií, které jsou skoro u všech malérů – Opencard, fotbalový klub Slavia, RPG byty, Bene factum, Key investment a řada dalších – se dozvíme, že vláda tento institut netransparentního vlastnictví navrhuje zachovat a ještě rozšířit tak, že budeme mít i anonymní s.r.o
Nový zákoník přináší i další „zlepšení“. Zatímco dosud v naší zemi platilo staré pravidlo už z dob římského práva, že co se ukradlo se musí vrátit. Nyní bude vše jinak. Původní majitel už nebude moci požadovat kradenou věc zpět, pokud současný majitel při nákupu netušil,že je kradená. Krásný způsob jak pokrýt řadu včerejších zlodějen.
Paní Němcová se mýlí, když si myslí, že je třeba především dát dostatečný prostor takovému vládnutí. Pokud se nedokážeme dohodnout s nikým v této vládní koalici na tom, že tahle země potřebuje, aby tu vládl jednoduchý princip: U každé firmy, která zde podniká, musíme být schopni dobrat se nakonec jejího fyzického vlastníka.
Jestli tohle je pro strany vládní koalice příliš, pak platí, co opakovali řečníci na pražské demonstraci: ať tahle vláda skončí dřív než se tu vše rozkrade a dohodněme se na termínu předčasných voleb.

Jaká to malá duše psala Schwarzenbergovu koncepci české zahraniční politiky?

Po letech mlčení přichází ministerstvo zahraničí pod vedením Karla Schwarzenberga s koncepcí zahraniční politiky ČR. Moc sebevědomí ale ministerští úředníci v dokumentu nepředvedli. Charakteristická je pro celou koncepci tato věta: „ČR představuje v EU 2,1% obyvatel a 1,2% jejího HDP. Tato čísla jsou reálnou základnou pro ambice a možnosti ČR.“ Jaká to malá duše píše budoucí vizi české zahraničí politiky?

Více »

Ach bože, Slavia

Dokud budou existovat v české fotbalové lize anonymní akcie, budou problémy typu Slavia pokračovat, řekl šéf licenční komise ČMFS. Dalo by se dodat: Dokud budou v České republice dále existovat akcie na doručitele v listinné podobě, budou pokračovat problémy jako Opencard, RPG Byty pana Bakaly, které patří nevíme komu, Bene Factum, které záhadně financuje poslance Babáka, a řada dalších.

Guatemalská vláda zrušila anonymní akcie vloni. Takže už zbývají jen tichomořské Marshallovy ostrovy (60 tisíc obyvatel), Nauru (7 tisíc) a Česká republika. V ČR tyto akcie využívá celkem dvanáct tisíc firem, které tvoří více než polovinu všech akciových společností.

Proč je tažení proti těmto akciím stále bez úspěchu? Podle exministra Tomáše Ježka samotná existence anonymních akcií způsobuje dvě ohromné díry v zákonech: „První je do zákona o střetu zájmů. Tam není možné dokázat, že zakázku získal ten ministr, hejtman, starosta nebo úředník, který rozhodoval, kdo ji dostane. A pak je to samozřejmě obrovská díra v zákoně o praní špinavých peněz. Listinnými akciemi na doručitele se dají převádět obrovské miliardové částky, absolutně bez možnosti to registrovat.“

Ovšem názory pana Ježka dnes vládu zřejmě nezajímají. Její experti mluví úplně jinak. Nedávno jsme mohli číst v Lidových novinách rozhovor s profesorem Janem Dědičem, členem týmu, který pro vládu chystá nový systém obchodního práva. Je také členem Legislativní rady vlády ČR a je zjevné, že má anonymní akcie opravdu rád. Dokonce sděluje, že v nové úpravě obchodního práva hodlají zavádět tzv. podílní listy ve společnostech s ručením omezeným, převoditelné cenné papíry. Tedy že po anonymních akciovkách by se mohly zavést i anonymní s.r.o. Pan profesor dokonce říká: „Mně to tažení proti listinným akciím na majitele připadá naivní. Když se pořád říká, jak jsou akcie na majitele nástrojem korupce, proč se tedy nezruší peníze? Ty jsou také anonymní a na držitele.“

S vládou vybavenou podobnými odborníky nás nic dobrého na poli boje s korupcí nečeká. Jak je vidět z přístupu vládních stran živeného podobnými „odbornými“ názory, nejsme schopni se dopracovat ani základního protikorupčního postoje, který bych formuloval takto:

„Pokud chce někdo podnikat na území České republiky, musí mít transparentní vlastnickou strukturu, aby bylo jasné, jaká fyzická osoba na konci řetězce společností opravdu firmu vlastní.“

Pro ČR, Nauru a Marshallovy ostrovy toto ale zřejmě bude ještě příliš vysoká laťka.

Dalším úderem boji s korupcí je dnešní informace, že ministr spravedlnosti neodvolá vrchního státního zástupce Rampulu, a to přestože nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman na jeho odvolání stále trvá. Pan Rampula se svým zástupcem panem Grygárkem na pražském Vrchním státním zastupitelství jsou dlouhodobě spolehlivou pákou pro brždění jakýchkoli výbušných politických kauz. Pod jeho křídly se schovává odbor závažné hospodářské kriminality, který by měl řešit ty nejdůležitější korupční případy, ale který je zatím především spolehlivě zametá. Díky jeho bdělosti nedošlo k jediné obžalobě a šíří se všeobecný pocit, že řeči o velké korupci jsou u nás jen pomluvy. Rampula byl také ten bdělý muž, kdo doporučil odvolání žalobce Adama Bašného, poté co veřejně kritizoval postup Renaty Vesecké v kauze Čunek.

Nejvyšší státní zástupce Zeman bude nejspíš marně opakovat svých třicet jedna důvodů pro odvolání, které zaslal ministru spravedlnosti Pospíšilovi. Tahle vláda boj s korupcí již dávno vzdala.

O chudáka Slavii, která na netransparentnost a korupčnost našich poměrů doplatila, usiluje nová firma, která je ale opět netransparentní a opět spojená s listinnými akciemi na doručitele.

Nebojí se nečinná vláda, že po fanoušcích Slavie mohou zítra do ulic vyrazit i další nespokojenci?

Reformy bolševických revolucionářů

Z vystoupení na 16. schůzi PS PČR dne 3. května 2011

Koaliční parlamentní většina nás vleče kamsi do bolševického světa, do bolševických dob.

Ministr financí Kalousek sestavuje zákony týkající se rozpočtu způsobem, který odporuje ústavě, a pak se vymlouvá na Ústavní soud, jenž má dodržování ústavy hlídat, že mu scházejí nějaké miliardy ve státní kase.

Chtěl bych panu ministru Kalouskovi připomenout, že není ani středověká vrchnost, ani není sovět bolševický, aby si mohl myslet, že nad ním není nic. V demokratickém státě, ve kterém platí ústava, se týká i premiéra i všech ministrů vlády. Pokud ji prostě nerespektujete, tak se nemůžete divit, že vám potom v rozpočtu prostředky nevycházejí. Takže ne Ústavní soud, ale ministr Kalousek je ten, kdo nerespektuje to, co jako ministr má povinnost respektovat. Připadá mi jako projev neuvěřitelné arogance, když si pan ministr pak dovolí vystoupit v televizi a vyhrožuje občanům této země, že za to, co si Ústavní soud dovolil, jim šest miliard vezme - vezmu je regionům, dopravě apod. Prostě někoho tady za ÚS potrestá! Jsme svědky absence základního právního vědomí u ministra financí tohoto státu.

Chování celé vládní koalice je podobně arogantní. Tvrdí, že provádí reformy. Ale to nejsou reformy! To je skutečně puč, přepadení, převrat! Doporučuji k přečtení knihu Konrada Liessmanna „Teorie nevzdělanosti“. V poslední kapitole tam píše, že slovo reforma pochází z latiny, z 15. století. A význam slova reforma: když se něco vymkne ze svých kloubů, tak to vrátit k původnímu řádu. Dokonce když Martin Luther zakládal své reformační hnutí, tak nezakládal novou církev. On chtěl vlastně obnovit ten původní smysl.

Čili kdybyste vy, vládní poslanci, chtěli opravdu dělat reformu zdravotnictví, sociálních věcí, tak by to znamenalo obnovit smysl toho, proč ve státě něco takového existuje. Ale vy se po původním smyslu neptáte. To, co navrhujete, to se vlastně bojíte sdělit veřejně, hlasitě a podrobit to skutečné debatě. Proto vám ty věci Ústavní soud vrací, protože se chováte jako revolucionáři. Překvapil mne pan ministr Heger, který na mě působil vždy takovým poměrně konzervativním, klidným dojmem, a měl jsem pocit, že tohle jsou věci, kterým on bude rozumět, že zdravotnictví se nelze jenom tak prostě převratem, pučem zmocnit a přestavět ho. A myslel jsem si, že bude mít pochopení pro to, že pokud se má v takovéto oblasti něco změnit, tak to musí být předmětem skutečné debaty a nemůže to být věcí radikálního převzetí moci. Rozumíte, kdybyste skutečně řekli veřejnosti to, co je cílem toho vašeho návrhu, tak pravděpodobně byste velký úspěch nesklidili.

Schválně, co je možné vyčíst z vašeho návrhu: Zdravotnické zařízení bude povinno do zdravotnické dokumentace pojištěnce zaznamenat, že mu bylo nabídnuto poskytnutí zdravotní péče v základní variantě i v ekonomicky náročnější. Součástí dokumentace má být vyslovení souhlasu pojištěnce s poskytnutím péče v základní variantě, nebo v ekonomicky náročnější. Tak v takovém případě má být součástí záznamu ve zdravotnické dokumentaci též vyslovení souhlasu se zaplacením částky ve výši rozdílu mezi cenou ekonomicky náročnější varianty a výší úhrady zdravotní péče v základní variantě.

Dovedete si představit, že veřejnost na tohle přistoupí? Že prostě většina obyvatel v této zemi podpoří takovýto způsob rozhodování se v ordinaci? Chápete? Pobavme se tedy o tom s lidmi. Je tohle něco, co oni chtějí - zítra si vybírat v něčem, v čem se nevyznají? Odhadovat, jestli mají na to, aby platili? Je tohle něco, co existuje někde v civilizované Evropě? Jmenujte mi stát, ve kterém existuje ten váš standard a nadstandard, který se týká něčeho jiného než kosmetiky či zařízení v nemocničním pokoji. Vy tady děláte opravdovou revoluci v tom, že tohle je skutečně zrušení ústavního principu stejné rovnosti přístupu ke zdravotní péči placené ze zdravotního pojištění, na které společně přispíváme. To je ten bolševismus vašich reforem! To ve skutečnosti žádné reformy nejsou! To je skutečný puč. Proto nepotřebujete čas! Proto potřebujete jednat rychle! Proto říká poslanec Gazdík: Do půlnoci, do tří do rána, prostě musíme to sfouknout, však to nějak vydržíme. Vždyť to vlastně ani pana Gazdíka moc nezajímá, co tady my říkáme. On je typický revolucionář, který ví, že má pravdu, a on to prostě profičí! Vůbec, musí to fičet, ty reformy! Jen kdyby tady nebyl ten pitomý Ústavní soud, který nám každou chvíli dá nějakou brzdu!

Vy, koaliční poslanci, si myslíte, že nám se chce dávat další podání k Ústavnímu soudu? My jsme chtěli, aby parlament byl místem, kde se rozhoduje, kde se koná debata. My přece nestojíme o to, aby Ústavní soud z procedurálních důvodů nám vracel zákony zpátky. Ale mělo-li by se to změnit, tak vy byste museli přestat být bolševickými revolucionáři, kteří používají metod, které jsou nedůstojné parlamentu!