Jak Vondra podruhé nakopl Schwarzenberga

Karel Schwarzenberg při nedávné cestě do USA tvrdil Hillary Clintonové, že bychom se „rádi účastnili na pozměněné podobě protiraketové obrany“, kterou nám nabídl Barack Obama. Alexandr Vondra má ovšem jiný názor. Pro něj se jedná jen o trapnou „cenu útěchy“, která je hluboko pod úrovní radaru, který měl v ČR původně stát.

Proto po setkání s náměstkem ministra obrany Lynnem prohlásil, že o podobnou almužnu nestojíme a budeme se koncentrovat v česko-amerických vztazích na něco konkrétního a praktického, jako jsou třeba opravy vojenských helikoptér.

V průběhu jednoho týdne tu máme už podruhé hlubokou neshodu v zásadních otázkách české zahraniční politiky. Připomínám, že na posledním zasedání vlády byla odmítnuta Schwarzenbergova koncepce zahraniční politiky jako příliš „proevropská“.

Bylo by omylem si myslet, že jsme svědky nějakých opravdových koncepčních sporů. Tato vláda spíše každým týdnem bojuje o přežití. Na koncepce a strategie v ní nikdo nemá moc myšlenky. To, čeho jsme svědky, jsou jen nevraživosti, podrážení si nohou a vzájemné animozity. A.Vondra sice říká, že koncepce zahraniční politiky je příliš „proevropská“ a mělo by se v ní mluvit více o NATO. Podivné tohle stavění NATO proti Evropě. Chtěl-li by ale Vondra něco více nabízet NATO, měl by nejdříve zvládnout přípravu vlastní národní bezpečnostní strategie a uvědomit si, že má za sebou armádu, která zastarává, čelí nejistotě a úpadku.

Ministerstvo zahraničí pana Schwarzenberga z prostoru veřejné politické debaty zmizelo prakticky úplně. Tento ministr se nevyjadřuje k ničemu. Jeho cestování po světě je jeden velký pohyb, ve kterém se politicko-strategicky nic neděje. Mrtvo,mrtvo…Navíc proti Klausovu a Nečasovu „odmítačství“ Evropské unie není Karel Schwarzenberg schopen udělat vůbec nic.

Tady vlastně vůbec nejde o to vyzývat Schwarzenberga a Vondru, aby si sedli a ujasnili, co s Evropou, co s USA, co s naší armádou, která se tak dlouho „afghanizovala“, až nevíme, co s ní po roce 2014, kdy má Afghánistán skončit. Byl by omyl myslet si, že mezi těmito pány jde o nějaký střet názorů - na takovéhle věci nemá v této vládě nikdo myšlenky ani čas.

Když česká zahraniční politika dnes ve skutečnosti neexistuje, není možné se o ni ani přít. To, co vypadá jako koncepční spor, je jen potřeba toho druhého nakopnout. Třeba proto, že strana, jíž je Schwarzenberg předsedou, Vondru ve Sněmovně nepodržela, když se hlasovalo o odvolání ministra.

Kalouskova nestandardní zlodějna

Výraz „nestandardní zlodějna“ použil Miroslav Kalousek na známou kauzu Promopro Alexandra Vondry. Celý problém této kauzy začal tím, že se na audiovizuální služby v průběhu českého předsednictví EU neudělalo výběrové řízení. Na konci pak máme ztrátu až několik stovek milionů ve státním rozpočtu

Více »

Co se šmudlí na Úřadu vlády?

Karel Schwarzenberg předložil vládě poměrně nezáživný, úřednicky napsaný text koncepce zahraniční politiky ČR, ve kterém se všem důležitým politickým otázkám vyhnul. Koncepce, která se ale všem zásadním otázkám, na které je třeba odpovědět, principiálně vyhýbá, valného smyslu nemá. Nicméně i text, který se snažil jakémukoliv konfliktu vyhnout, sklidil na vládě těžkou kritiku a byl panu ministrovi vrácen k přepracování.

Každý, kdo řekne, že koncepce ignoruje dramatický vývoj světa kolem nás a že na nic podstatného nereaguje, bude mít kus pravdy. Nicméně to, co zaznívá v kritice od prezidenta Klause, premiéra Nečase a ministra Vondry, je mnohem vážnější. Naši nejvyšší ústavní činitelé zpochybňují dokonce samotné členství v EU a závazky z něj vyplývající. Jedná se vlastně o pokus o revizi zahraničně-politického směřování země po listopadu 1989.

Teď se konečně dovídáme, co asi vzniká v té tajné koncepci evropské politiky, kterou s vyloučením veřejnosti někdo šmudlí na Úřadu vlády u premiéra Nečase. Kritika směřující na Schwarzenberga nám to ukazuje. Prezident Václav Klaus dokonce navrhuje vyjednat pro Českou republiku výjimku z přijetí eura! Marně Klaus brojil proti našemu vstupu do EU, marně volal proti závazku vstoupit do projektu společné měny. Tak se aspoň teď snaží napravit, co se mu včera nepovedlo. Klaus v posledních dnech se přece veřejně v zahraničí distancoval od společné měny. A premiér Nečas to po něm dokonce zopakoval. Euro je podle těchto pánů v krizi – pryč od něj!

To je samozřejmě nesmysl. Euro jako společná měna v žádné krizi není. V krizi se nacházejí pouze jednotlivé státy eurozóny. Společná měna ony „dramatické události“, například kolem Řecka, přežije a pro ČR je její další úspěch životně důležitý. S pádem eura padáme i my. Jakoby někdo nechtěl vidět, že my nejsme pozorovatelé na okraji evropského projektu, ale že jsme s ním spojeni a na něm závislí. Jeho úspěch je náš – a naopak.

Tady si někdo pořád myslí, že bude lépe udělat se sami pro sebe. Ale sami pro sebe se budeme pouze propadat. Už dnes by si měla vláda položit otázku, proč máme nižší ekonomický růst než státy kolem nás. Oživení v ČR je bržděno. Měli bychom se snažit uvědomit si, čím. Rozhodně ale řešení nebude v izolaci a marginalizaci České republiky, tak jak o to usilují prezident a premiér této země. Vondra s Nečasem dokonce po Schwarzenbergovi chtějí, aby dotáhl do konce pokus o vyvázání z Evropské listiny základních práv a svobod. Samozřejmě, proč by čeští občané měli mít evropskou úroveň sociální ochrany? Proč by nám vůbec Evropa měla do takových věcí mluvit? Je třeba věřit Klausovi a Nečasovi, kteří určitě nejlépe vědí, jak se postarat o „své“ občany sami.

Pánbůh nás chraň od evropské politiky, kterou pro nás ve skrytu a tajně chystají někdo v útrobách Úřadu vlády. Jen by měl někdo tenhle text vytáhnout na světlo boží. Ať nemusí Schwarzenberg donekonečna upravovat ten svůj, oficiální. Přece není možné, abychom ve Sněmovně oficiálně diskutovali, to co dá ministerstvo zahraničí k dispozici, a pak byl tento text smeten ve vládě, protože tam si někdo připravuje úplně něco jiného a má na věc zcela jiný názor. Navíc se jedná o revizi našeho zahraničněpolitického směřování a je to navíc něco, čím se řídí praktická politika Úřadu vlády a prezidenta. Dnes jsme svědky toho, že do zahraničí dokonce chodí z Prahy dvojí instrukce. A tam se pak ptají, které platí: jestli ty z ministerstva, nebo od premiéra?

Tady se prostě ve skrytu plíživě realizuje politika postupného vyvádění ČR z EU. Nestydaté je, že se to tají, tutlá a není zájem se o tom nikde veřejně bavit.

Jako nebyl zájem bavit se poctivě o radarové základně USA v ČR, nebyl zájem přiznat, že se jedná o nefunkční, neúčinný zbraňový systém, na kterém byl pouze politický a ekonomický zájem ho k nám dostat, tak se dnes podobně dělá netransparentní zahraniční politika, kde ani její účastníci nemají zájem informovat o konfliktu a dvojkolejnosti, která ve vládním vztahu k Evropské unii existuje.

Ve Sněmovně máme povinnost dostat bod o této situaci na program jednání.

Vondra se ani nezačervenal

Z projevu na mimořádné schůzi Poslanecké sněmovny PČR ke kauze ProMoPro

Dovolte mi, abych panu ministru Vondrovi k jeho výkonu ve vedení předsednictví České republiky v EU srdečně pogratuloval. Já myslím, že nelze udělat nic jiného, než ho k podobným akcím i do budoucna vřele doporučit. Zvlášť bych chtěl ocenit některé výroky, které přednesl v Poslanecké sněmovně a které mě opravdu málem rozesmály.

Například výrok: Našlo by se něco, co by se dalo udělat lépe. Prostě, soudruzi, je pravda, že se tam možná chybička vloudila a někde by se něco udělat lépe dalo, ale v zásadě to byl triumf. A stejně tak bych poděkoval panu ministru Vondrovi za to, že nám doporučil, abychom se zabývali něčím důležitějším, třeba Řeckem. Jsou tady vážnější důvody, vážnější problémy než tento jeho vynikající výkon v čele předsednictví České republiky v době, kdy jsme předsedali Evropské unii.

Rozhodně to, co ve Sněmovně zaznělo, nevypadalo jako pokus nám něco vysvětlovat nebo dokonce připustit, že by bylo možné něco moc kritizovat. Člověk by ani nevěřil, že ve skutečnosti je situace taková, že bývalý místopředseda vlády a současný ministr obrany čelí podezření, že jeho tým nechal předražit faktury za ozvučení v době summitů, v době, kdy Česko předsedalo, že zakázku za více než půl miliardy korun získala firma ProMoPro bez výběrového řízení. Na to si najala subdodavatele a prostředky skončily z neobjasněných důvodů na zahraničních účtech, např. v Rakousku nebo na účtu jakési lesnické firmy (tam bylo zhruba asi 70 mil. a nikdo netuší, za co to ta firma dostala). Připomenu ještě jednu takovou perličku z toho, co jsme se dověděli z účetnictví firmy ProMoPro: za dvoudenní pohotovost na místě jedné akce si společnost fakturovala 217 000 korun, zároveň si fakturovala za pohotovost na telefonu ve stejné době ještě 302 400 korun, a protože to pro zajištění pohotovosti taky nestačí a pohotovost je třeba i na webu, tak je ještě fakturována částka 129 500 korun. Dále tuto částku je třeba vynásobit dvěma, neboť výše uvedená trojnásobná pohotovost se drží zvlášť pro slaboproud a zvlášť pro silnoproud, a výsledkem je částka za dvoudenní pohotovost v oblasti slaboproudu a silnoproudu na úrovni 2 028 300 korun. Opravdu, soudruzi, někde se nám tam vloudila chybička.

Mně to skutečně připomnělo projevy komunistů na sjezdech, kdy se sice ekonomika hroutí, ale vystoupí funkcionář, který řekne: Podívejte se, ty výsledky, které máme... - a uvádí podobně jako pan Vondra spoustu zbytečných čísel a nesmyslných důvodů, na které se ho nikdo neptal, ale vůbec se nevěnuje tomu, kde je problém. Mně to připadá jako arogance. Vám ne?

Kdyby mně protekly prsty stamilióny, za které jsem byl zodpovědný, v době, kdy tady manifestují lidé a jdou ulicemi, protože jim vadí, že přicházejí o části svých mezd, tak bych určitě neřekl: Soudruzi, vloudila se chybička…

Pane Vondro, nevzpomínáte si na to, jak mluvili soudruzi za socialismu stejně arogantním způsobem? Jako by nebyl problém? Jako by nám to nepadalo na hlavu? Jako bychom neměli situaci, kdy vy tvrdíte, že je třeba šetřit v rozpočtu. Vy tady rozfrcáte stamilióny a nám řeknete, abychom se věnovali něčemu důležitějšímu? Je vůbec možné takto tady mluvit?

Ráno jsem poslouchal Alexandra Vondru, který říkal v televizi, že mimořádná schůze Sněmovny je jenom povinné cvičení opozice. Máme údajně počkat na to, až se věci vyšetří. Jak se mají ty věci vyšetřit? Jak o rozdělení vlivu uvnitř koalice říká poslankyně Kočí: My ovládáme justici, Bárta ovládá policii. Jak se potom mají ty věci vyšetřit?

Cožpak nevidíte, jaká je tady dnes válka mezi Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a Nejvyšším státním zastupitelstvím? Že dokonce tady máme doklady toho, že státní zástupci aktivně kryjí zločince a pomáhají jim? Přesně to nevíme, ale zřejmě někdo na úrovni Vrchního státního zastupitelství - říká se, že tři, čtyři lidé byli informováni - vyzradil, kdo je tajným svědkem na rakouské straně v kauze Pandur. Ve chvíli, kdy svoláme ústavně právní výbor, pozveme tam zástupce tohoto zastupitelství a chceme, aby se o tom mluvilo, tak vládní koalice prostě schůzi tohoto výboru zabije. Jakou má cenu probírat ty kauzy, když máme slavné zametače na Vrchním státním zastupitelství, kteří chodí po Praze opilí a říkají: Tak jsem to musel zase zamést. Vždyť to každý ví, kteří jsou ti experti na to velké zastavování kauz.

Pan Vondra si dovolí říci, že se nic v kauze ProMoPro nevyšetřilo, že žádné výsledky prozatím nejsou. No, samozřejmě nejsou, když je to takhle ošetřeno! To je přece ale nehorázné.

Běžte se zeptat, co vadí lidem v ulicích. Vadí jim, že se v této zemi krade. Vadí jim to, že peníze mizí bez kontroly. A Alexandr Vondra nám řekne: Věnujte se něčemu důležitějšímu. Že se to vyšetří.

Kdo tady v této zemi věří tomu, že se něco vyšetří? O tom, co pan Vondra bagatelizuje, ministr financí řekl, že to byla nadstandardní zlodějna. Jak je možné, že člen vlády, který za to byl zodpovědný, nám řekne, že to je nic. Nebo že se něco dalo udělat lépe.

To, že se kauza vyšetřuje, protože byla podána trestní oznámení jednak ministerstvem financí, jednak panem Láskou z Amnesty International, ještě neznamená, že má Sněmovna pohov. Protože Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky má jednu ze základních povinností a odpovědností: kontrolovat, jak se zachází s veřejnými prostředky. Není pravda, že tohle je jenom věc policie. Policie bude vyšetřovat eventuální trestné činy. Ale pídit se, jestli došlo k tomu, že se vyhazovaly stamilióny bez kontroly (nevíme jak a nevíme na co), tak to je věcí Sněmovny.

Jak je možné, že Úřad vlády funguje takovým způsobem, že při utrácení takovýchto prostředků se dokonce ani nemůžeme dobrat toho, kdo je za to odpovědný? Vždyť jsme přece slyšeli pana Vondru, jak statečně neustále říkal, že on s tím nemá nic společného, on to přece nepodepsal.

Dobře si pamatuji, že v době předsednictví vystupoval jako ten, který je zodpovědný za všechno, co s předsednictvím souviselo. Dnes od něho opakovaně slyším: Je tam můj podpis? Není.

Všechno se shazuje na podřízené. A jejich odpovědnost je samozřejmě také nejasná. Tam se utrácely peníze, předsednictví stálo více než 3 miliardy, Úřad vlády v této věci měl více než půl miliardy, ale odpovědnost za to je naprosto nejasná. Jak je možné, že se není možné dobrat toho, jak to vlastně tehdy bylo? To není jenom odpovědnost Alexandra Vondry. Tohle je věc Úřadu vlády a premiéra. Jak chce vláda garantovat, že příště peníze nepůjdou podobným způsobem? A nebude zřejmé, kdo vlastně za to nese odpovědnost, jak jsou kompetence rozdělené. To je přece problém, který se nás, poslanců, týká. Jestli se na to nebudeme ptát, tak nás lidé mohou všechny vyhnat. Máme tady svěřené veřejné prostředky, máme za to odpovědnost? Ano, nebo ne? A je nám jedno, jestli se to bude opakovat?

Možná jste si také všimli, co včera vláda schválila ve věci fotovoltaických elektráren: opět nebude otevřeno výběrové řízení na zastupování státu ve věci eventuálních žalob, které budou podávány těmi, co budou mít pocit, že jim byla způsobena újma vinou postupu státu. Znovu tady vidíme, že na vládě se rozhoduje, že se nebude konat řízení a velká zakázka značného rozsahu se prostě udělí způsobem, kdy není otevřeně nabídnuta k soutěži.

To znamená, že situace, které jsme byli svědky u ProMoPro, se nám opakuje. Zase jeden jediný účastník, pan Šnábl, který - jak víme - byl odsouzen za podvody s hracími automaty. Nicméně je takovým oblíbencem pana ministra Kalouska, že ten říká, že Šnábl tady nemůže chybět. To má být všem jedno? Máme se tvářit, že se nás to netýká a Sněmovna se má věnovat důležitějším věcem?

Není to náhodou dneska jedna z nejdůležitějších věcí? Saháme lidem na peníze, vláda snižuje mzdy, šetří a lidé mají oprávněný pocit, že finanční prostředky utíkají jinde. Dnes máme dokonce vyčísleno, že to jsou desítky miliard, které utíkají jinde. A tady máme jeden konkrétní případ, dokonce velmi slušně doložený – ProMoPro. A my nejsme ochotni se tomu věnovat? No, nemusíme dělat nic, můžeme si říci, že se nás nic netýká, stejně jako to, co se děje na Vrchním státním zastupitelství.

S takovou nás ale lidé za chvilku vynesou. Na to se prostě nedá koukat. Jestliže my nad tím dokážeme zavřít oko a říci, že tohle není naše věc, tak kdo je za to tedy zodpovědný? Kdo je odpovědný za to, jak se zachází s veřejnými prostředky? Ministři jsou nezodpovědní? Ministři nejsou ti, kteří nesou kůži na trh? Víte, dělat ministra není ve skutečnosti legrace. Tam nesete odpovědnost, bohužel. A každý, kdo tam jde, by si to měl uvědomit. Měli jsme řadu ministrů, kteří za to také platili. A je to v pořádku. A neříkám to jenom vůči Alexandru Vondrovi. To platí a mělo by platit vůči všem.

Máme před veřejností odpovědnost za to, jak se o peníze staráme. A Sněmovna to má kontrolovat. To je role, které se nemůžeme zříci. Jinak tady budeme za šašky.

Až budeme bohatí!!!

Tak to řekla poslankyně Kohoutová ve Sněmovně a vládní koalice nadšeně aplaudovala: „Sociální stát si budeme moci dovolit, až budeme bohatí.“ Takový je přístup české pravice. Podobný výrok by neprošel žádnému politikovi německé CDU, CSU, stejně jako by neprošel pravicovému politiku ve Francii, Beneluxu či jinde.

V Čechách v tom máme tradici. V padesátých letech, když jsme byli socialistický stát, tak jsem provedli zespolečenštění výrobních prostředků, že všude jen koukali. Kampak se na nás hrabali Poláci nebo Maďaři! U nás si museli i malí živnostníci zakopávat vercajk na zahradě. Byli jsme papežštější než papež, chtěli jsme být socialističtější než sama Moskva.

Dnes máme jiný režim a pravicová vládní koalice propadá podobnému nadšení. Tomu odpovídají tzv. reformní zákony, které jsou ve Sněmovně nyní probírány. Vládu zdaleka nezastaví ani opozice ani veřejný ochránce lidských práv pan Varvařovský. Ten poukázal na vážné nedostatky v zákonu o veřejné službě platícímu od r.2009. Zákon ukládá občanovi v hmotné nouzi po půl roce evidence na úřadu práce odpracovat za měsíc dvacet hodin veřejné služby, aby se dávka nesnížila na existenční minimum. Ale pokud obec nezajišťuje institut veřejné služby, tak má smůlu. Skončí na existenčním minimu 2.020 Kč,- Bez vlastní viny přijde o část příjmu. Ze strany vlády žádná reakce.

Při projednávání zákona o hmotné nouzi jsme upozorňovali na řadu podobně vážných nedostatků. Např. doplatek na bydlení se bude poskytovat na dobu maximálně osmdesáti čtyř měsíců během deseti let. Pokud uplynou příslušné měsíce, vyplácení končí. Protože zároveň se ruší příspěvek na bydlení, vypadá to, že nám významně přibude bezdomovců. Myslíte, že ve sněmovní debatě na to někdo z vládních poslanců slyší? Odpoví Vám, že štědřejší budeme moci být, až budeme bohatí.

Stačí si dnes zajít na úřady práce po reformě pana ministra Drábka, aby člověk zjistil, co je to ta tzv.“reforma“. P.ministr rozhodl, že se poskytování sociální pomoci rozdělí tak, že se výplata dávek bude provádět na úřadech práce a sociální pomoc a podpora zůstane na obcích. Nikdo nechápe, jak by tohle mělo fungovat. Obce neví, kolik si mají nechat lidí ani kdo jim bude tuhle práci platit. Někteří mají pochyby, že k nim někdo vůbec ještě pro nějakou sociální pomoc přijde. Přece mělo jasnou logiku a smysl, když se na jednom místě vyplácely dávky, tak se např. zjistilo, že dotyčný je zadlužený a hledaly se nějaké formy řešení a eventuální sociální podpory. Prostě podle individuální situace se volil různý přístup. Rozdělení těchto činností je akt byrokratické zvůle někoho, kdo si snad neumí práci v terénu vůbec představit.

Reformní zákony, které jsou ve Sněmovně, jsou produktem ideologického myšlení. Že to nebude fungovat? Holt lidé se budou muset nějak naučit v té studené vodě plavat. Že rozbíjíme sociální stát ? Ano, ale k něčemu takovému se budeme moci vrátit až někdy později, až budeme bohatí.

Vláda boj s korupcí a proti anonymnímu vlastnictví jen předstírá

Z vystoupení na 19.schůzi Poslanecké sněmovny PČR

Vláda, která předkládá kodexy obchodního a občanského práva v podobě, jež se objevila na poslaneckých lavicích, by se neměla nazývat vládou pro boj s korupcí, ale vládou, která hodlá vytvářet příznivé prostředí pro korupci

V poměrně obsáhlé důvodové zprávě ke kodexu obchodního práva je napsáno, že snaha bránit umisťování prostředků do anonymních struktur je snahou chybnou. Pak by se muselo bránit investicím do čehokoliv cenného, u čeho není na první pohled znám vlastník. Dokonce se dozvídáme, že zaknihování cenného papíru dohledatelnost vlastníka neřeší, pouze komplikuje.

Profesoři práva, kteří psali kodex obchodních korporací, uvažovali úplně opačně než jak deklaruje politická většina. Otázka je, kdo má tedy pravdu. Mají pravdu tito profesoři práva, kteří tvrdí, že se musíme anonymním akciím otevřít?

Jenže zpráva OECD, text Cooperation z roku 2010, říká, že vedle tichomořských Marshallových ostrovů a Nauru s 10 tisíci obyvateli patří do kategorie zemí s anonymními akciemi jenom jediná větší země - Česká republika, kde se podporují naprosto anonymní akcie v úplně nejuvolněnější podobě.

Máme na stole kodex, který říká, že se nemáme obávat anonymity a neprůhlednosti. Přitom v zadání pro tento obchodní kodex bylo v roce 2001 napsáno, že má být cílem také zprůhlednění vlastnictví akciových společností. Nyní v důvodové zprávě (v komentáři, který se týká paragrafů 264 až 293) čteme, že existuje důvod k překonání věcného záměru z roku 2001 a že vůbec není žádoucí se anonymitě bránit.

Zpráva OECD nás ale naopak informuje, že v současné době je trend anonymní akcie v jednotlivých zemích rušit, případně se nabízí jejich registrace nebo se s nimi vůbec zakazuje obchodovat. Zpráva OECD jde proti naší důvodové zprávě a říká, že trend ve světě je opačný: anonymní akcie rušit.

Středoamerická Guatemala je zrušila úplně novým zákonem v rámci tažení proti organizovanému zločinu. Zákon zasahuje proti obchodu s drogami a reguluje povinnosti právnických a fyzických osob. Jinde se omezili na to, že se majitelé anonymních akcií musejí přihlásit u státem jmenovaných správců a že jedna firma může mít nanejvýš jednoho vlastníka.

Mají pravdu autoři českého obchodního kodexu, tito milovníci anonymního vlastnictví, kteří říkají "jen houšť", nebo mají pravdu mezinárodní zprávy? Myslím, že nemůže platit oboje. Není možné vyrazit obojím směrem.

Nevěřím tomu, že jsme ve Sněmovně schopni kodex přepracovat. Tato věc se nedá vyřešit nějakým jedním řádkem, jednou vloženou větou. Představy, například poslance Radka Johna, že tam dáme zaknihování a budeme mít vymalováno, jsou nesmyslné. Tak jednoduché to není. To, co je celkovým přístupem, se nedá nahradit nějakými úpravami ve Sněmovně. A hlavně, pokud je to takto koncipováno v základním kodexu, který má platit nějakých padesát let, nedovedu si představit, že bude dodatečně dělán nějaký zákon, který bude korigovat to, co je tady základní filozofií. Takto pracovat nelze.

Nesouhlasím s názorem profesora Dědiče a dalších, že se nemáme anonymního vlastnictví bát, protože to potom bychom prý mohli zrušit i peníze, ty jsou přece také anonymní a také na doručitele. Nesouhlasím s celou touto filozofií, která je podkladem zákona o obchodních korporacích.

Pokud chceme jít do boje s anonymním vlastnictvím, musíme na tom postavit základní půdorys, kodex, a pak pokračovat v takových věcech, jako je přiznání majetku, veřejné zakázky apod. Prostě všechno to musí být podrobeno základnímu záměru, ve kterém skutečně chceme anonymní akcie – v duchu toho, co se dnes ve světě děje - omezit.

Ale nelze postupovat tak, že nejprve schválíme základní půdorys v podobě vypracované lidmi, kteří jsou milovníky anonymního vlastnictví, a pak se budeme snažit s tím něco dělat. Proto jsem navrhoval, abychom stáhli tyto normy z jednání v této podobě. Pokud je pravda, že se koalice dohodla, že chce s anonymními akciemi něco dělat a přijít s restriktivnějším a transparentnějším přístupem, čekal bych podporu mému návrhu. Předložený kodex však příklon k anonymnímu vlastnictví potvrzuje, a dokonce jej ještě posiluje. Byl bych rád, kdyby si vládní koalice uvědomila, že nelze říkat dvě věci jedním hlasem, že je potřeba se rozhodnout, kterým směrem jdeme, a ne se tvářit, že lze stihnout oboje zároveň.

Další problém vidím v normě upravující veřejné zakázky. Soudě podle vystoupení koaličních poslanců, pokud přijmeme novelu zákona o veřejných zakázkách, tak máme vystaráno, ušetříme miliardy a korupci pořádně zařízneme krk. Já to vůbec tak jednoduše nevidím. Chtěl bych upozornit na tři okolnosti, které můj optimismus velice brzdí.

Za prvé, novela dle mého názoru neřeší úplně základní problém - problém předražených zakázek, který je základem potíží s korupcí. To, že nám vstoupí do systému více veřejných řízení, ještě neznamená, že nebudeme mít pouze větší množství pochybných zakázek. K řešení otázky předražených zakázek by měl mimo jiné přispět lepší systém kontroly. Bavme se třeba o roli NKÚ a vybavení této instituce sankcemi, protože dnes je to všechno naprosto bezzubé. Ani státní zástupce není schopen řešit to, že je něco předražené, protože vám řekne, že to není trestný čin.

Druhý problém je, že neřeší otázku zmíněných anonymních akcií a anonymních společností. A představa, že to bude řešit někdo jiný, je scestná. Zvlášť když zákon o obchodních korporacích naopak anonymitu posiluje. A pokud nevyřešíme problém anonymity, tak bude pokračovat to, co máme v médiích skoro každý den – společnosti, u kterých se fyzického vlastníka zkrátka nedobereme.

K čemu je ujišťování, že bude všechno transparentní a všechno se bude muset vyvěšovat? To už máme často dneska - a jak to v realitě vypadá? Copak my nemáme zákon o přístupu k informacím?

Sám jsem žádal řadu informací, dokonce i po panu ministru Jankovském jsem chtěl, aby sdělil informace o tendrech, kterých se účastnila jeho rodinná firma Phar Service. Žádal jsem o to ministra zdravotnictví pana Hegera, protože to je v jeho resortu, takže tady bylo možné předvést transparentnost, pokud o ni opravdu jde. A jaký byl výsledek? No samozřejmě nula. Z principu by mělo být úplně vyloučeno, aby rodinná firma ministra dostala více než za 200 milionů veřejných zakázek. A my tady máme pana ministra, který říká, že to chce změnit. Mně by se líbilo, kdyby to předvedl na sobě, kdyby nám ukázal, jak ty tendry skutečně vypadaly. Z médií se dovídám, že byly vyřazeny zakázky s nižší cenou, je kolem toho plno pochybností, ale ani tuto záležitost pan ministr nebyl ochoten objasnit. Tak jak mám věřit tomu, že teď přijmeme návrh zákona, po kterém bude všechno jinak?

Máme také právo dostat informace, jak to vypadá v IKEM, o němž jsme slyšeli a četli v posledních dnech. Prostě ministr zdravotnictví od příslušného ředitele nedostane informace o tom, jak ty tendry vypadaly. A pan ministr řekne: Co mám dělat, nemůžu odvolat ředitele jenom pro nějaké pomluvy. Takže my dnes před očima máme netransparentnost, na které by bylo možné ukázat názorně, že to myslíme jinak. A tady se nám vládou tvrdí, že od tohoto návrhu zákona bude všechno jinak, teď už budou všichni dodržovat to, že budou všechno sdělovat, o všem informovat, bude to vyřešeno.

Vím, jak to v praxi vypadá a říkám, že nic takového, o čem sní koalice, v praxi dnes nefunguje. Jsou na to zákony - a nefunguje to. Takže se domnívám, že samotný návrh zákona o veřejných zakázkách, jak je předkládán, tak vůbec není drtičem korupce, jak naznačuje místopředsedkyně VV Kateřina Klasnová. Vůbec to není tak, že tento návrh zákona otevírá cestu k ušetřeným miliardám. Já ve skutečnosti v této fázi příliš poctivosti předkládaného návrhu ani nevěřím právě proto, že pan ministr osobně předvádí na příkladu své rodinné firmy, jak to s transparentností myslí vážně.

Jsem na jedné straně pro to, abychom se tímto návrhem zabývali. Práce na návrhu zákona o veřejných zakázkách se rád zúčastním, protože mě to nesmírně zajímá. Ale přál bych si, abychom si neslibovali modré z nebe. Stojíme před českou veřejností. Pokud budeme tvrdit, že tímto zákonem se nám vyjasní v boji s korupcí, a po čase se zjistí, že je všechno, jak bývalo, bude veřejnost ještě víc disgustována, než je dnes.

"Držte huby vy paka!"

„Držte huby“, to byl vzkaz Karla Schwarzenberga těm, kteří nedávno vystupovali na odborářské manifestaci na Václavském náměstí v Praze. „Paka“ je výraz, kterým nyní počastoval své koaliční partnery. Nakonec si vzal do pusy celou Českou republiku, o jejíchž obyvatelích si dle něj sousedé Rakušané oprávněně myslí, že jsou to zloději. Zřejmě proto pan ministr na otázku novinářů, co říká na zabavování uměleckých děl ve Vídni odpověděl, že holt „ když něco šlohneme, tak to pak musíme zaplatit“.

Možná, že průpovídky ministra Schwarzenberga připadají někomu roztomilé a někoho baví.Menší legrace už je, že právníci Diag Human posílají v pondělí exekutory na České centrum v Paříži. Hrozí tedy další zabavování majetku ministerstva zahraničí a českého státu. Není moc čas na mravoučné lekce. Ministr by se měl nejdříve domluvit se svými úředníky, s ministrem financí i premiérem a vyjasnit si pozici ČR. Je absurdní, aby každý vydával jiná stanoviska tak,jak se to nyní děje.

Na chvíli by si měli všichni uvědomit, že nevystupují každý sám za sebe, ale že by měli společně hájit zájem českého státu. Buď je arbitráž skončena a musíme škodu uhradit, anebo platí, že jsme se odvolali, kauza pokračuje a exekuce jsou nezákonné. To, že je českému státu zabavován majetek v zahraničí, je hluboce nedůstojné. Rolí ministra zahraničí pak není toliko glosovat tuto situaci, meditovat, že nám to možná patří, ale měl by se snažit urychleně přispět k řešení. Pokud jsme v právu, je povinnost státní správy hájit zájem státu.

Zvykl jsem si na to, že máme ministra zahraničí, který se k ničemu nevyjadřuje. Na webu ministerstva zahraničí nenajdete politická stanoviska k ničemu. Vezměte např. takové události jako revoluce „arabského jara“. Po nešťastném komentáři po výbuchu událostí v Libyi, kdy EU Observer citoval Schwarzenberga a Berlusconiho jako jediné dva evropské politiky, kteří se postavili za Kaddáfího, se raději český ministr nevyjadřuje k ničemu. Umučený a utýraný třináctiletý chlapec syrskými bezpečnostními složkami – české ministerstvo zahraničí mlčí jako zařezané. Nikdo už ani nic jiného nečeká.

Půlhodinové přijetí u Hillary Clintonové ve Washingtonu ukazuje, že současná česká zahraniční politika zřejmě ani není schopna vytvořit s americkou stranou nějakou podstatnější agendu. Epizoda s radarovou základnou definitivně končí a tady ani nikdo neřekne, že to byla od začátku pro vztahy USA- ČR naprosto vadná strategie. Možná by z toho měl někdo na ministerstvu zahraničí něco vyvodit…?

Co vůbec užitečného dělá česká zahraniční politika? Česká diplomacie bloudí bez nápadu, bez cíle a bez jakékoli náplně. Bonmoty pana ministra mnoho nepomohou. Stačilo by se podívat do sousedního Rakouska, kde ekonomická diplomacie přičinlivě pomáhá zvyšovat export do států jako Čína, Brazílie , Polsko a Rusko. Rakouský vývoz a dovoz kvete. V naší zemi není schopné ministerstvo zahraničí vedené předsedou jedné z vládních stran ani vyjasnit si kompetence s úřadem vlády premiéra Nečase. Výsledkem je, že jako Jan Werich jednou řekl, že on má metabolismy dva, tak my můžeme říci, že máme často pro zahraničí dvě pozice české republiky – dokonce i dvoje instrukce – můžete si venku vybrat! Tenhle zmatek ovšem činí naši roli v Evropě ještě méně významnou. Možná, že si ale kníže Schwarzenberg myslí, že si my Češi,Moravané a Slezané stejně nic jiného nezasloužíme.

Protože politiku valně nedělá, dá se říci o panu.Schwarzenbergovi, že je pouze špatným šafářem na majetku ministerstva zahraničí. Tři sta diplomatů propustil, aby si teď na zahraničním výboru stěžoval, že nemá nikoho do budované evropské diplomatické služby. A protože chce předvést, jak umí šetřit ve své rozpočtové kapitole, rozhodl se rozprodávat paláce na Malé Straně – Lobkovický, Fürstenbergský apod.
Po Karlu Schwarzenbergovi zřejmě nelze chtít, aby dělal opravdovou zahraniční politiku. Ale měl by alespoň respektovat základní principy. Nelze rozprodávat kulturní dědictví, nelze vystupovat proti základním zájmům státu, který reprezentuje.