Kozel Jankovský pustoší zahradu

Tak teď už víme, co můžeme čekat od ministra pro místní rozvoj Kamila Jankovského v novele zákona o veřejných zakázkách. To bylo řečí, jak se tato novela stane klíčem v boji s parazitováním a korupcí na veřejných penězích. Dokonce Karolina Peake, dnešní místopředsedkyně vlády, ve Sněmovně před časem výslovně slíbila, že právě tato novela bude tím Rhodem, na kterém skočíme do říše transparentnosti. Pan Jankovský nám předkládá jednoznačný podfuk. Dokonce mu ani nevadí, že existuje oficiální doporučení vládního poradního orgánu NERV, které říká, že je nutné zajistit jasné rozkrytí vlastnické struktury těch, kteří chtějí v budoucnu čerpat veřejné peníze.

Základní princip je naprosto jasný. Kdo chce čerpat z veřejných peněz, musí vyjasnit svoji vlastnickou strukturu do fyzického vlastníka nebo veřejně obchodovatelné společnosti. A teď pohleďte na to, co navrhuje pan ministr. To, co vytvořil, mu museli přes rameno nakukat pánové Hrdlička a Janoušek, známí to pražští kmotři. A určitě mají z jeho díla radost. Kamil Jankovský není ani tak ministrem jako spíš jejich bílým koněm.

V původním vládním návrhu pan ministr navrhuje, aby vlastnickou strukturu rozkrýval pouze vítězný uchazeč o veřejnou zakázku, tedy hlavní dodavatel, jenž musí uvést všechny, kteří drží více než deset procent akcií jeho společnosti. O subdodavatelích se ve vládním návrhu neříká ani slovo. V pozměňovacím návrhu, který máme ve Sněmovně a který je také z dílny pana ministra Jankovského, se žádá, aby vítězný dodavatel zakázky poskytl také seznam subdodavatelů, na němž musí uvést pouze ty subdodávky, které čerpají více než deset procent z oné veřejné zakázky (u významných zakázek - stát od 300 milionů, obec od 50 milionů – pět procent). Podotýkám, že takovýto seznam subdodavatelů je téměř k ničemu, protože se z něj dozvíme například jen jméno nějaké společnosti sídlící na Kypru. Vůbec to nemusí znamenat vyjasnění její vlastnické struktury. Pokud tento seznam vítězný dodavatel nedodá, následuje sankce až 20 milionů (tzn. dvacet je maximum, takže skutečná sankce může být třeba jen jeden milion). Jedná se o opravdu směšný způsob trestu pro toho, kdo nedodá seznam subdodavatelů. Považte, že jde třeba o zakázku, ve které se jedná o půl miliardy.

Vyzkoušejme účinnost návrhu pana Jankovského například na kauzu ProMoPro, dnes už slavný emblém českého předsednictví EU a Alexandra Vondry. Tady zhruba 600 milionů šlo společnosti ProMoPro, která byla dodavatelem a kde jsme znali vlastníky (jistý manželský pár). Společnost ProMoPro pak odeslala téměř 400 milionů subdodavateli společnosti NWDC, která pak poslala 135 milionů do Rakouska na účet anglické offshorové společnosti Deeside Service Solutions, jejíhož vlastníka nelze zjistit. Na tohoto dalšího subdodavatele bychom se v systému ministra Jankovského vůbec nedostali, ani jeho jméno bychom se nedozvěděli. Tomu říkám transparentnost!

Ministr Jankovský si nedal ani tu práci, aby posoudil, do jaké míry jeho návrh řeší aktuální problémy netransparentnosti veřejných zakázek. Proč by to také dělal, vůbec nevypadá, že by ho to upřímně zajímalo. Kamil Jankovský nebyl ochotný učinit transparentními úspěchy své společnosti v získávání veřejných zakázek v nemocnicích IKEM a Královské Vinohrady - přes všechny výzvy v Poslanecké sněmovně v souvislosti s podezřeními a pochybami o regulérnosti těchto soutěží, v nichž jeho společnost, potažmo jeho syna, získala zakázky za stovky milionů. Ne vždy se vyplatí udělat kozla zahradníkem. V našem případě kozel dál pustoší zahradu.

Poněvadž jsme se od ministra Jankovského nedočkali žádné slušného návrhu, který by se snažil zajistit, abychom skutečně věděli, kdo, jací vlastníci se zítra dostanou k veřejným penězům, tak byl poslancem ČSSD Jiřím Petrů podán pozměňovací návrh. Podstata je jednoduchá: pakliže někdo vyhraje v soutěži o veřejnou zakázku, musí beze zbytku doložit svoji vlastnickou strukturu i vlastnickou strukturu subdodavatelů, pokud se na zakázce podílejí více než 250 tisíci korunami.

Tak kdopak se bojí transparentnosti? Teď se to v hlasování ve Sněmovně ukáže!

Pokud nedokáže vítěz své vlastníky doložit, nemůže prostředky čerpat. Že je to tvrdé? Upozorňuji, že pravidla pro používání „evropských peněz“ jsou ještě tvrdší. Tam pokud nedodržíte podmínky, tak nejen že vrátíte peníze, ale ještě dostanete sankci ve výši 100% dotace. Prostě čerpat peníze, které nejsou vaše, to v civilizovaném světě musí být za přesně a tvrdě stanovených podmínek. Jinak se nacházíme v džungli loupežníků. Pan Jankovský se zřejmě v téhle džungli cítí výborně a člověku se zdá, že návrhy z jeho dílny jsou psány právě těmi loupežníky.

Bankéřům s láskou

Prý: „Proč v Česku manifestovat“, řekl jeden politik ODS: „vždyť snižujeme daně, vždyť tu nemáme žádnou Wall Street, ani žádné podvodné bankéře!“

Že by vláda Petra Nečase byla vláda lidu pro lid? To sotva. Od časů Topolánka se tu moc neslyší na volání, že břemeno krize se musí ve společnosti rozdělit rovnoměrně a spravedlivě. Snaží se snad tato vláda o nějakou novou společenskou smlouvu a sociální smír? Vůbec ne.

Teď už víme, co znamená vláda rozpočtové disciplíny Petra Nečase a Miroslava Kalouska - především jde o snižování daňové kvóty pro bohaté. Po rovné dani přichází další výhody těm nejbohatším - ruší se zdanění dividend, snižuje dědická daň. Neustále se vymýšlí, jak to udělat, aby bohatí platili ještě méně.

Když začnete hledat, komu tato vláda prospívá, tak s překvapením zjistíte, že klient, o kterého se pořád opakovaně a s láskou stará, je finanční sektor.

Považte třeba sociální karta pana ministra Drábka! Pěkných pár miliard, které se mají přihrát třem největším bankovním domům. Však pan ministr se už postará, aby k nim tenhle byznys nakonec doputoval. Jak pěkně sliboval, že karta bude dobrovolná a zadarmo – no nekupte to! Nepochybuji, že bankovní domy už najdou pěknou písničku, jak ptáčky nalapat.

Stejně „dobrovolné“ má být rozhodnutí občanů o vstupu do soukromých penzijních fondů. A již je tady skvělá čerstvá myšlenka ministra – nejlepší nápad tohoto týdne, že vstup do fondů druhého pilíře penzijního systému by měl být automatický a povinný pro mladé, poprvé zaměstnané. Sláva dobrovolnosti a svobodě! Ať žije další dvacetimiliardový příspěvek finančnímu sektoru. Chudákem bude jen náš průběžný penzijní systém a všichni lidé odkázaní na ty zbytky, co v něm zůstanou.

A máme tu další dobrou zprávu pro finanční sektor – zvýšení daně z přidané hodnoty. Jak víte, naše banky DPH neplatí. Ani bankovní daň u nás nemáme. Protože u nás prostě milujeme peníze, a ty, kteří s nimi zacházejí. Ať si užijí zvýšených toků peněz z vyšší DPH do sytosti.

Věřím, že tato vláda nějak domyslí příběh povinného školného na vysokých školách. To by mohlo být další skvělé přilepšení některým vybraným bankám! Už kvůli nim se to musí dotáhnout do konce.

Jsme svědky velkého „outsourcingu“ státu všude, kde se nacházejí zásoby veřejných peněz. I u nás v Česku je krize dobrá záminka pro privatizaci vzdělávání i sociálního zabezpečení, pro rušení a rozprodej veřejných služeb.

Vězte, není to tak, že jen na Wall Streetu a v dalších stovkách měst Evropy a světa mají proti čemu demonstrovat. Není to tak, že v Česku se toho tolik neděje. Máme vládu, která „outsourcuje“ úřady práce a jejich činnosti přihrává pracovním agenturám. Bude to stát víc. Někdo vydělá na nezaměstnaných, které krátce na oko zaměstná - ale stát a my všichni proděláme. Naše ministry to nebolí.

Jde strach z toho, co se děje. Nejde přitom jen o strach ze samotné krize a možného snížení ekonomického růstu. Jde o to, jak často slyším opakovat různé bankéře a byznysmeny, že:
„Krize - to je vlastně velká příležitost“.
Nebo: „Na krizi se dá báječně zbohatnout“.

Strach jde z politiky, která slouží těm, kteří chtějí na krizi „trhnout“. Strach je, když vládnou ti, kdo krizi milují.

Dnešní reakce prezidenta Klause ještě více zpochybňuje systém udělování milostí

Václav Klaus si zřejmě neuvědomuje, jak vážná je situace – systém udělování milostí prezidentskou kanceláří je svědeckými výpověďmi o možném nákupu milostí zpochybněn! V případě Radky Kadlecové bylo dokonce podáno trestní oznámení psychiatrem Martinem Konečným, a celou věc již začala prošetřovat policie!

Více »

Proč máme krizi všude kolem

S Beethovenovou Ódou na radost kráčejí prý současní lídři eurozóny přímo do propasti. Tak to alespoň líčí europoslanec Jan Zahradil. Nakonec je to podle něj současný model evropské integrace, který může za to, že se v Evropě potýkáme s dluhy a že to na dlouho vypadá, že „lépe už bylo“. Nejlépe by bylo se se současnou podobou evropské integrace rozejít dříve, než nás definitivně zničí. Pokud nepochopíme, že pokračující integrace je zlo, na které doplácíme a budeme v ní pokračovat, tak to celé bouchne a všechny nás to rozmetá. Tolik apokalyptický Jan Zahradil.

Něco velmi podobného si myslí i prezident Václav Klaus, kterému rovněž vadí, že Evropská unie a evropská měna nešťastně spojila národy pracovité s těmi, kteří místo práce dávají přednost posezení ve stínu pod cypřiši, a nám teď nezbývá než platit v krizi jejich dluhy. No a co jiného ve Sněmovně slyšíme od Petra Nečase? Nebudeme platit rozmařilost jiných, nebudeme trpět ani rozmařilost vlastní, a proto se bude škrtat, škrtat, škrtat! A protože Miroslav Kalousek neumí vybírat daně, tak se musí škrtat o to víc.

Takto se zhruba vykládá a reaguje na krizi v Česku. Jen to vyvolává řadu znepokojivých otázek. Čím to, že v Řecku čím víc škrtají, tím jsou na tom hůře? Jak to, že krize postihla země, které byly ještě nedávno dávány za vzor ekonomického růstu, politiky zaměstnanosti a nebyly nijak mimořádně zadlužené (Irsko, Španělsko)? Proč je vážně postižena krizí Velká Británie, která euro vůbec nemá? Pamatuje si ještě někdo, že krize nezačala v Evropě, ale ve Spojených státech v roce 2008 – pádem banky Lehman Brothers a společnosti AIG?

Někdo zřejmě úplně zapomněl na to, že v roce 2008 nejdříve vypukla krize bankovního sektoru, která přinesla ztráty v bilionech dolarů, třicet miliónů nezaměstnaných, dalších padesát miliónů lidí uvrhla pod hranici chudoby, prakticky zdvojnásobila dluhy vyspělých států světa. Její příčinou bylo obrovské zbytnění finančního průmyslu, který místo toho, aby sloužil výrobě, začal sloužit sám sobě. Zkorumpoval politický systém, prosadil rozsáhlou deregulaci a otevřel si cesty k obrovským ziskům, které neodpovídaly žádnému reálnému ekonomickému růstu a vedly k vytvoření ohromné virtuální finanční bubliny, jejíž prasknutí pak uvrhlo celá svět do krize.

Na hrazení důsledků těchto ztrát a proto, aby se zabránilo bankrotům velkých finančních korporací, uvolnily státy nezměrné finanční prostředky, kterými se dlouhodobě zadlužily. Zadlužené státy nyní musí šetřit na veřejném sektoru, omezovat služby sociální a zdravotní a rozkládat ztráty na obyvatelstvo. Obyčejní lidé dnes splácejí důsledky lačnosti a chamtivosti, která se utrhla z řetězu a pro svůj krátkodobý zisk obětovala budoucnost všech.

O těchto událostech, které zničily životy miliónů lidí, byla napsána řada knih, natočeny někdy pozoruhodné dokumentární filmy. Bylo možné sledovat jednání příslušných výborů amerického kongresu, které si předvolávaly hlavní viníky. Například představitele společnosti Goldman Sachs, ratingových agentur apod.

Připadá mi, že v České republice se o tomhle všem zase tak moc nemluví. Nakonec u nás přece žádné velké banky v této krizi nezkrachovaly. Je to samozřejmě dáno tím, že my máme finanční ústavy po bankovní krizi z let 1996-97 už vyčištěné. Naše Lehman Brothers byla IPB, což byla úplně stejná historie chamtivosti, defraudace a špatných úvěrů. My jsme byli prvním, protože jsme po nástupu Klausových vlád nadšeně vypluli na moře kapitalismu bez přívlastků a bez regulace, kde se bankovní úvěry rozdávaly přátelům „podle jejich potřeb“. Pro svět jsme byli mladá jehňata, a proto náš náraz do zdi kupodivu západní svět nijak nevaroval. Ale ve skutečnosti jsme byli předvojem onoho vítězného kapitalismu po rozpadu bilaterálního světa, který byl přesvědčen, že úspěch vyvolených za sebou potáhne všechny ostatní. Česká neúspěšná laboratoř neoliberalismu zůstala stranou pozornosti. Filozofie úspěchu, zbožnění zlatého telete a politika, která preferuje procento těch nejbohatších, byla na neudržitelném vzestupu. V roce 2004 upozorňovala FBI ve své zprávě pro Kongres USA na velmi nebezpečnou epidemii hypotéčních zpronevěr, na rostoucí množství nadměrně oceněných bytů a domů a varovala před mimořádně velkým rozsahem finančních podvodů. Někteří odvážní ekonomové vystoupili s požadavky regulace finančních derivátů. Ale významné univerzity už byly deregulátory zlobbovány a profesoři ekonomie koupeni jako placení konzultanti finančních firem. Sýčkové byli umlčeni. Dnes neseme důsledky.

Co to má ale znamenat, když představitelé ODS s Václavem Klausem v čele, jímž stále nebyla vyměřena odpovědnost za to, co se u nás v 90.letech odehrálo, znovu přicházejí s tím, že lékem na naše dnešní problémy je deregulace, více svobody a odmítnutí jakýchkoli omezení, včetně těch, která nám připravuje Evropská unie? EU je pro ně obruč, která by udělala nejlépe, kdyby praskla. Nejlépe to vyjádřil Václav Klaus v článku ve Financial Times: cesta z krize prý povede přes to, že odstraníme všechny ty zbytečné standardy, které jsme si vytvořili v Evropě v oblasti sociální, zdravotní a ekologické.

Vypadá to, že krize ještě ani neskončila a oni by chtěli pokračovat v politice, která prospívá jen těm nejbohatším, vede k omezování veřejných služeb a k tomu, že střední vrstvy pracují stále déle a přitom se stále více zadlužují. Chtěli by vrátit společnost, kde vše se stává zbožím, včetně zdraví, vzdělání i kultury, kde spodních devadesát procent stagnuje nebo dokonce upadá.


Jsme ještě v raných fázích promýšlení situace, ve které se nacházíme. Ale jedno je jisté. Starý neoliberalismus selhal. Selhala ideologie deregulace trhu, snižování daní těm nejbohatším a omezování role státu. Představy, že se musí podpořit pouze ti nejúspěšnější a nejbohatší a že z jejich blahobytu pak něco "prokape" k těm ostatním, jsou mrtvé.

Potřebujeme nový typ společenské dohody. Prosperita už sama o sobě nebude zárukou sociální koheze. Musíme porozumět tomu, co vytváří dobře fungující společenství. Musíme hledat způsob, jak zajistit, aby z hospodářského růstu do budoucna těžila většina. Znovu musí jít v politice o lidskou důstojnost. Ale nejtěžší je, že musíme najít způsob, jak obnovit společenský dialog.

Neoliberalismus rozséval také skepticismus vůči politice - nedůvěru vůči jakékoliv aktivní vládě - nedůvěru vůči tomu, co politika zmůže. Nejobtížnější úkol je obnovit veřejnou víru, že politika ještě může být silou, která je schopná zlepšovat naše životy. Možná proto americký prezident Obama zvolil pro svou poslední kampaň heslo "we can". Ale na něm je také vidět, jak bude svízelné takovému tvrzení potom dostát.

„Elitní detektivové“ jako mucholapky Oty Pavla

Ota Pavel má povídku „Otázka hmyzu vyřešena“. Pozoruhodný obchodník Leo v ní prodává mucholapky, které mají zvláštní vlastnost: mouchy na nich nezůstávají přilepené, ale létají ještě rychleji. Obchodník tvrdí, že později někde chcípnou za rohem, což ale nikdy nikdo neviděl. Není divu, že po čase se zákazníci bouří.

Podobně bychom se mohli bouřit nad našimi elitními detektivy, kteří fungují na stejném principu. Nikdo nikdy neviděl žádného korupčníka či zločince v nějaké závažné politické kauze, kterého by v poslední době chytili. Přesto jsme včera viděli dojemné vystoupení premiéra Petra Nečase a ministra vnitra Jana Kubiceho, kteří ronili krokodýlí slzy, že několik těchto báječných detektivů se rozhodlo řady policie opustit. Tak například takový pan Ondráček, který, jak všichni víme, nevyšetřil v kauze Opencard lautr nic a nemá žádný výsledek. (V poslední fázi se dokonce vyšetřování obrátilo proti těm, kteří z magistrátu poskytli informace, za což budou jistě pykat).

Chápu, že i pan Ondráček musí být takovouto prací unaven. On a jemu podobní, někteří i s blízkým vztahem k exministru Ivanu Langerovi, byli dosud placeni především za to, že nic nevyšetřili, nikoho nedostali k soudu a kauzy spolehlivě zametali. A teď mají příležitost po odchodu ještě získat vysoké výslužné! Kdo by takové příležitosti nevyužil? Tito elitní detektivové jistě nejsou žádní snílci a idealisté. Kdepak! Musí to být tvrdí pragmatici a realisté. Navíc vybaveni kachním žaludkem, který jim umožnil brát několik let peníze za to, že neodvedou žádný výsledek. Dobře zaplacené nicnedělání.

Jen si kladu otázku, co to pan Nečas a pan Kubice hrají za komedii, když roní ty své slzy. Proč se tváří, že policii opouštějí nějací hrdinní detektivové. Dobře vědí, že z útvaru pro organizovaný zločin v zásadních věcech v posledních letech spolehlivě nic nevypadlo - takové bylo zadání a naši hrdinové ho spolehlivě plnili. Zřejmě má dnešní odchod posloužit jako dobrá výmluva, až všechny kauzy - Opencard, pandury, letouny CASA, ProMoPro - zítra vyšumí do nikam. A popluje se dál, močálem černým podél bílých skal, jen posádka lodi se změní. Ostatně se proslýchá, že už i Jan Kubice pomalu balí kufry…