Projev Lubomíra Zaorálka z Parlamentu ČR před hlasováním o vyslovení důvěry vládě P.Nečase.
Prý to byla v sobotu největší demonstrace za poslední léta. A nic. Ze strany vlády nepřišla žádná reakce ani sebereflexe. V normální zemi by premiér vystoupil a snažil se vysvětlit, proč třeba nesouhlasí s požadavky demonstrantů nebo proč jim nemůže vyhovět. Prostě by se snažil hájit, proč dělá, co dělá. Udělal by to i premiér, který by měl mnohem větší podporu veřejnosti, než má ten současný v České republice.
Tohle nebyla žádná extremistická akce. To, co na demonstraci zaznělo, bylo třeba i ostré, ale korektní a v rámci základních pravidel slušnosti. A nebylo to ostřejší než to, co řekl šéf Úřadu práce v Litoměřicích svému nadřízenému ministrovi Drábkovi: že se mu podařilo rozvrátit slušně fungující systém úřadů práce, že pohrdá prací lidí a podílí se na tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stát a státní instituce. Dokonce mu vytkl, že takovéto vládnutí posiluje extremismus a fašizující skupiny v naší zemi. Kdo se tedy chce divit odborářům, jejichž role je právě ochrana práce a musí přihlížet této Drábkově ne reformě, ale bolševické revoluci.
Vládě to nestojí ani za štěk. Nic nikomu nevysvětluje, postarala se o to, že na týden je zrušeno jednání Sněmovny, aby si udělala pořádek v poslancích a vyzobala si ve Sněmovně ty, s jejichž podporou se chystá zítra pokračovat ve vládnutí. Jak se takové draftování poslanců děje, o tom mnoho nevíme. Vidíme pouze premiéra Nečase, který neustále ustupuje a změkčuje své požadavky, jak má být taková skupina kolaborujících poslanců definována. Mluvilo se o klubu, platformě, institucionalizaci, písemných podpisech… Teď už prý to bude na dobré slovo.
Stejné to měl Dzurinda ve své poslední slovenské vládě. Podobně jako Věci veřejné se mu rozpadla strana Svoboda a solidarita. Výsledek byl, že Dzurinda vládl s dvaceti čtyřmi až dvaceti osmi nezařazenými poslanci a po celém Slovensku se diskutovalo, kolik milionů každý takový poslanec vládu stojí. Zvláštní tekutá forma demokracie, která se přelévá i k nám.
Jak to celé může dopadnout? Vláda Petra Nečase si zvykla vládnout se sto osmnácti, pak sto patnácti poslanci, kteří jí žádnou oponenturu ve Sněmovně nedělali. Používala Sněmovnu jako průtokový ohřívač. Díky stádnosti vládních poslanců mohla Sněmovnou projít i revoluční devastace pracovních úřadů, nepromyšlené daňové změny a dokonce i rozpočet postavený na číslech růstu, o kterých všichni věděli, že nemohou odpovídat skutečnosti. A tak jako se vláda nebavila s poslanci svými ani opozičními, tak se ani netoužila bavit s nikým dalším. O co nižší schopnosti ministrů, o to menší ochota cokoli vysvětlovat. Jediné poselství, které přinášela lidu byly ony nechvalně proslulé tupé škrty a šetření, které nás mělo zachránit před údajným pádem do Řecka.
Občané by nakonec i přijali rozumně vysvětlený požadavek šetřit, kdyby ale zároveň od Transparency International neslyšeli, že v této zemi sto miliard uteče v manipulacích s výběrovými řízeními, kde dnes nevíme, kdo je konečným příjemcem dotací, kde kolem veřejných peněz se šíří střety zájmů a podvody jako Opencard, jízdenky MHD v Praze, Promopro a další. Je těžké souhlasit se šetřením na sociálně slabších a zároveň číst o miliardách pana Janouška a milionech ukládaných na účet ženy známého kmotra z Hluboké pana Dlouhého.
Proto se demonstrovalo proti vládě, která dělá z lidí pitomce a tvrdí jim, že se nemohou valorizovat důchody, že se musí šetřit na sociální podpoře, jež sama nedělá více než 3,6 miliard ročně. A co je to proti desítkám miliard, které utíkají v předražených veřejných zakázkách, desítkám miliard, které hodlá vláda vytáhnout z penzijního systému do privátních fondů?
Na Václaváku protestovali ti, kteří cítí, že tohle není jejich vláda. Demonstrovali za to, co si dnes myslí drtivá většina lidí v této zemi. Žádná důvěra vlády ve Sněmovně na tom nic nezmění. Navíc důvěra pofiderní, vyjednaná neprůhledným způsobem, který je parlamentu nedůstojný. V parlamentní demokracii má být parlament suverén. Tohle naše čekání do pátku, co se v kuloárech vyjedná, je ponižující nejen pro poslance, ale pro celou veřejnost.
Běda tomu, z koho pokušení pochází. Pravda, Vít Bárta nebyl první, kdo začal nakupovat poslance v téhle zemi. Mirek Topolánek na nakoupených poslancích dokonce postavil vládní většinu. Do příchodu Věcí veřejných ale nikdo z nakupování poslanců neučinil přímo systém. Nebylo to u nás asi nikdy valné, ale přece snad v každé parlamentní straně bylo možné najít politiky, kterým šlo o dodržování demokratických principů.
S Bártou vstoupila po politiky dceřinná společnost soukromé firmy, ve které se poslušnost zajišťovala odposlechy a obálkami plnými peněz. Úspěch Věcí veřejných byl podvod na veřejnosti. Věci veřejné lhaly voličům, lhaly médiím, lhaly politickým partnerům, lhaly sobě navzájem a lhaly i soudu. A teprve zde narazily. To, co véčkaři stále považují za normální, soudce označil za trestný čin. Na Bártovi i Škárkovi je vidět, že to stále nechápou. Stále jsou přesvědčeni, že to co dělali a dělají, je přece v pořádku.
Věci veřejné jsou společenstvím, které nezákonně sloužilo svým zájmům. Ušily na veřejnost boudu. Kdyby občany včas informovaly, jak se vzájemně odposlouchávají a jak se uplácejí, nikdo by jim nikdy hlas nedal. Zvláštní je, jak si členové tohoto spolku nejsou schopni uvědomit, že je něco špatně na způsobu, jak se dali do téhle práce najmout a jak to celé funguje. Jeden z poslanců u soudu bezelstně vysvětloval, že to chápali jako rozumnou a správnou věc, že jim Bárta vyplácí obnosy na přilepšenou. Radek John dokonce řekl, že pro Bártu je půl milionu jako pro něj padesát korun a že je to takový dobrák, že by i panu Tluchořovi z druhého tábora pomohl, kdyby za ním přišel s žádostí o výpomoc. Ano, ano, čirá dobrota je to, co se skrývá za všemi těmi odposlouchávacími zařízeními a obálkami…
Tento politický útvar je za hranicí toho, co stojí o politických stranách v ústavě a zákonu o politických stranách. Chová se podvodně, a do parlamentu proto nepatří.
Bohužel to ale vypadá, že koalice s Věcmi veřejnými bude pokračovat. ODS i TOP 09 jsou nakonec těmi, kteří tu bez mrknutí oka vládnou s Marťany.
Obávám se jen, co to s námi se všemi udělá, pokud se nic nestane. Pokud Věci veřejné zůstanou vládní stranou, pokud Alexandr Vondra s kauzou Promopro na hřbetě bude pokračovat jako ministr, pokud „kolibřík“ Bém bude i po svém provaleném přátelství s „mazánkem“ Janouškem pokračovat jako zákonodárce. Někdo tady napíná strunu přespříliš.
Premiér Petr Nečas by měl ukončit trapnou komedii s demisí Alexandra Vondry ve svém šuplíku. Před skutečností, že v korupční kauze Promopro bylo zatčeno pět osob a další čtyři byly obviněny z trestné činnosti – praní špinavých peněz a porušování povinností při správě cizího majetku – již nelze strkat hlavu do písku.
Když už bylo vzneseno i obvinění vůči Vondrově pravé ruce, paní Hendrichové, je nejvyšší čas, aby ministr obrany přestal o politické odpovědnosti mluvit, ale začal se podle ní chovat. Ve státě s vládou, které zbyla alespoň špetka cti, by nemohl být Alexandr Vondra ministrem už ani o minutu déle. Když nebude konat on sám, musí bezodkladné kroky učinit premiér a prezident - tentokrát již bez „zaparkování“ demise kdesi v šanonech hlavy státu, jak jsme byli svědky loni v případě ministra Josefa Dobeše.
Připomínám, že Alexandr Vondra s Petrem Nečasem v minulosti opakovaně odmítali projednávání kauzy Promopro v Poslanecké sněmovně s argumentem, že se žádné špatné hospodaření neprokázalo. Naprosto skandálně se chovají i nyní. To, že se ODS do této chvíle odmítala k vyústění kauzy jakkoli vyjádřit a že ji předseda vlády květnatě hovořící o boji s korupcí nechce vůbec komentovat, vyvolává vážná podezření.
Žádám proto Petra Nečase, aby jasně vyloučil možnost, že stovky milionů korun z kauzy Promopro byly odkloněny do pokladny ODS nebo na ni navázaných firem.
Není možné vyhlašovat útok na peněženky občanů, oznamovat rozsáhlé snižování důchodů a mezd, zvyšování životních nákladů, ve velkém tupě škrtat ve státní správě a vyzývat všechny k šetření - a zároveň tolerovat či bagatelizovat podezřelé předražení audiovizuální stránky českého předsednictví v EU, k němuž došlo ve vládě, jejímiž významnými představiteli pánové Vondra a Nečas byli. Naposledy dnes se Petr Nečas v článku pro MF Dnes pochlubil údajným vládním šetřením při zadávání veřejných zakázek. V tomto světle působí Nečasova hluchota a slepota ve Vondrově kauze obzvlášť groteskně.
Pokud nemá Petr Nečas na post ministra obrany ve „vládě rozpočtové odpovědnosti a boje s korupcí“ nikoho lepšího, poctivějšího a hospodárnějšího než Alexandra Vondru, jde o výmluvný obrázek stavu ODS a celé dnešní vlády.
Vypadalo to jednu chvíli, že se opravdu vážně mluví o předčasných volbách, a velikost urážek vypadala na vážné drama koalice. Slyšeli jsme výkřiky „ S vyděrači se nejedná“. Slyšeli jsme úvahy, jaká je to úleva zbavit se slizkých Věcí veřejných.
No a po velikonocích se shakespearovské drama proměnilo v komedii. ODS teatrálním způsobem svolává volební štáb a téměř už sestavuje nové kandidátky. Miroslav Kalousek v jiném komediálním výstupu vyhlašuje, že si dovede představit vládu s ČSSD.ODS i TOP se mohou přetrhnout v ujišťování, že už opravdu opouštějí vládní koalici a jsou vlastně už myšlenkami jinde. Bohužel jsou to ale právě a pouze komediální výstupy. Žádný rozpad koalice se nekoná. Komedií může být dokonce i celá hra na údajný rozpad Věcí veřejných.
Koalice mi připomíná dětskou hru „toč se káčo toč“. Je to podobné jako když se dřevěná káča točí a potácí a potřebuje každou chvíli nějaký pořádný švih, kterým se zase roztočí. Také tahle vláda potřebuje stále další a další krize a hroucení, aby si její členové, kteří jinak spolu sotva vydrží, znovu museli sejít u stolu, kde si připomenou, proč se musí navzdory všemu dále společně točit v kole.
Co je ale výsledek téhle krize? Pouze další škrty. Zvýšení daně z přidané hodnoty a snížení důchodů. Co jsme si to jsme si, ale ti chudší to teď zaplatí. Ale tyhle škrty zase nejsou podloženy žádnými ekonomickými analýzami, žádnými analýzami dopadů do příjmů. Jako vždy si tato vláda hraje s miliardami a nikdo neví, co to udělá.
Máme informaci, že loňský deficit hospodaření byl nižší než se čekalo. Tuší ale někdo proč? Neznamená to, že příliš masivními škrty zbytečně dusíme ekonomický růst? Proč v takové situaci přicházejí další škrty, které se promítnou do snížení životní úrovně?
Kvůli komu se točí tahle káča? Odpověď není tak složitá. Vláda zvyšuje DPH a snižuje důchody, aby získala prostředky pro druhý pilíř penzijní reformy. Dvacet miliard se má přesunout z kapes občanů do pojišťovacích fondů a bank. Také kvůli téhle operaci musí vláda pokračovat. Také kvůli téhle operaci se káča zase točí.
Čeho jsme byli svědky v posledních dnech? Členové vládní koalice na sebe vylili kýble špíny. Ministr jedné strany řekl o poslaneckém klubu té druhé, že jeho členové jsou dílem reprezentanti polosvěta a dílem tam jsou za organizovaný zločin.