Archiv článků: květen 2013

30. 05.

Jak Ústavní soud potěšil paní Hanákovou

Lubomír Zaorálek Přečteno 6008 krát

Marně jsem žádal Ústavní soud, aby pozval jako svědka k posuzování zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi také ministryni kultury Alenu Hanákovou, která tento zákon pro sněmovnu připravila a také předkládala. Je mi líto, že jsem neuspěl. Zdá se, že se už nikdy nedozvím, jak se vláda dopracovala k těm 134 miliardám, které má stát postupně vydat ze státního majetku do soukromých rukou. Pěkný balík peněz! Ukažte mi stát v našem okolí či někde v Evropě, který učinil něco podobného. Nenajdete žádný.

Miroslav Kalousek bohapustě lže, když říká, že jsme poslední postkomunistická země, která nevypořádala restituce církevního majetku. Jak může něco takového vůbec vypustit z úst? Jakékoliv restituce především vždy jsou a budou výsostnou otázkou každého jednotlivého státu. Nikdy neexistovalo žádné rozhodnutí jakékoliv mezinárodní organizace, které by v tomto kohokoliv k něčemu nutila. Evropský soud pro lidská práva řekl jasně: „Na restituce není právní nárok.“ Stejně na restituce církevního majetku neexistuje žádný právní nárok. Je to pouze politické rozhodnutí. Nikde dnes nenajdete zemi či stát, ve kterých by proběhlo tak luxusní odškodnění vybraných církví, jaké se děje právě nyní u nás. Vyvolené církve jsou u nás dnes odměněny hned třikrát – dostávají fyzický majetek za 75 miliard, finanční náhradu za 59 miliard, a finanční příspěvek, který bude vyplácen až do roku 2029.

Opravdu škoda, že Ústavní soud paní Hanákovou a další k přelíčení jako svědky nepozval. Nejen proto, že se nedozvíme jak jsou „nastaveny procesy“, ale hlavně se nedozvíme odkud se všechny tyhle peníze vůbec vzaly. Všechny ty sumy jsou nějak větší, než se čekalo. Vláda nám vysvětluje, že finanční náhrady jsou větší, protože v nich není jen bývalý majetek církve, který dnes nemůže být vydán, ale protože je v něm také polštář – poduška, která má garantovat církvím důstojnou existenci. Souvisí to prý s tím, že nám jde o odluku církve od státu – jde o to, postavit církve na nohy, aby už stát nepotřebovaly. Tož kdo by takový polštář nepotřeboval?! Jen mi proboha nepovídejte nic o odluce. Co je to za odluku, když budou vyvolené církve ještě 30 let napojeny na penězovody státu. Možná by zde leckterá z těchto církví za patnáct, dvacet let už dávno nebyla! Teď možná přežijí. Možná přežijí jen kvůli tomu tlustému polštáři.

Tyhle církevní restituce nám dávají námět k přemýšlení. Čím to, že stát, který dnes tolik lidí nutí utahovat opasky, je náhle tak neskutečně velkorysý? Čím to, že rozsah nemovitého majetku, který se má předávat církvím, nám nabobtnal podobně jako finanční náhrady. Stačí, když současný návrh porovnáme s velikostí zablokovaného majetku církví, který hodlala vydat ještě Topolánkova vláda. Návrh Topolánkovy vlády tehdy podporu ve Sněmovně nenašel. Otázka zní, proč je současný návrh výrazně rozsáhlejší. Měla snad Nečasova vláda přesnější podklady? Houby s octem. Právě naopak.

V dokumentu, který vláda poslala Ústavnímu soudu, byla poprvé uvedena pozoruhodná fakta. Vláda zde poprvé přiznává, že „v důsledku povodní z roku 2002 nyní nejsou k dispozici údaje o původním církevním majetku z období revize první pozemkové reformy“ (to je z roku 1947). Proto vláda nahradila podkladové údaje čísly převzatými z publikace J. Voženílka „Předběžné výsledky československé pozemkové reformy“ vydané v roce 1932. To ovšem znamená, že vláda má minimum informací o změnách církevního majetku v letech 1932 – 1948 včetně těch velmi podstatných změn, které proběhly v roce 1947 – tedy v době, kdy se o žádných komunistických křivdách ještě rozhodně mluvit nedá.

Když si k tomu přidáme ještě obsah kontrolní zprávy společnosti Ernst & Young, která dělala audit
nad údaji a daty zablokovaných církevních pozemků na ministerstvu kultury, tak zjistíme, že je velmi složité udělat si celkovou představu, protože 48% dokumentace je neúplné a u 11% dokumentace k pozemkům nesedí vůbec.

Když všechen tento zmatek dáme pěkně dohromady, je nám náhle jasné, že v celé naší zemi není nikdo, kdo by vám řekl, jak se z této mlhoviny udělal závěr na 134 miliard nemovitostí a peněz, které se mají vrátit církvi. Není divu, že paní Hanákové, panu Bendlovi a všem dalším, které jsem zval jako svědky k Ústavnímu soudu, se muselo velmi ulevit, když soudci této žádosti nevyhověli.

24. 05.

Pole naše křičí Zrada

Lubomír Zaorálek Přečteno 4428 krát

Miroslav Kalousek mluví o premiérovi jako o chudáčkovi. Petr Nečas se naopak svému ministru financí vysmívá za alkoholismus. Zase pěkný pohled na vládní politiky! Co znamená krize pražských konšelů pro vládní politiku? Jednoduše, že se tahle vláda už dnes nedohodne na ničem. Už teď se nejsou schopni dohodnout, kdo zaplatí stamiliónové ztráty na sKartě. Dejme se na modlení, co se týče dalších možných otrav metanolem. Tahle vládní parta se stěží dohodne na Temelínu, který představuje 300-500miliardovou investici. Na to prostě nemají, stejně jako nemají ani na mnohem jednodušší rozhodnutí.

Miroslav Kalousek říká, že v pražské ODS se rvou jako psi, ale stejně tak jako podráždění psi se dnes do sebe pouští TOP 09 s ODS, protože se zřejmě celý dlouhý rok budou spolu kousat v boji o přežití po příštích volbách. Nikdo z nich nemá nic jisté. ODS je v krizi a TOP 09 na hliněných nohách. TOP 09 je vlastně pseudostrana. Jejich základnu bychom také pohledali. A stojí na dvou lidech, ovšem pozor! Kalousek už není skoro ve volbách použitelný a notorického spáče Schwarzenberga si jako premiéra už stěží někdo dovede představit. Blížící se volby budou proto mezi těmito dvěma stranami jen posilovat hluk a zuřivost. ODS se už teď nachází ve zvláštním stavu, kdy vidí puč a zradu všude kolem sebe. Kde se co šustne, ať je to ÚSTR, nebo pražská radnice, ODS spolu s Františkem Halasem deklamuje: „Pole naše křičí Zrada. Lesy naše hučí Hanba. Řeky naše šumí Zrada. Hory naše bouří Hanba.“ Vše jsme přece měli mít navěky!

Přes svůj pohnutý stav by si ODS měla udělat bilanci toho, co dokázala. 22 let na pražské radnici – a výsledkem je město zadlužené na léta, skandální situace kolem pražského dopravního podniku, tunelu Blanka, Opencard a dalších. Poslední argument, který zbyl paní místopředsedkyni ODS Němcové, je, že přece v Praze musí vládnout pravice. Zřejmě je to někde psáno na nebi a nelze jinak, i kdyby čert na koze jezdil, i kdyby ODS prodala Karlův most a přivedla město definitivně na buben.

Navštívili jsme teď s Bohuslavem Sobotkou v Lipsku oslavy 150. výročí založení německé sociální demokracie. Německý prezident Gauck měl na těchto oslavách projev, ve kterém řekl, že velké tradiční politické strany v Německu jako CDU či SPD mají velkou odpovědnost za hospodářskou i politickou stabilitu země. Ony jsou těmi pilíři, které dávají jistotu, že se země neodchýlí od základního demokratického kurzu a budování sociálně-tržní ekonomiky. Velké strany by měly nést základní linii státnosti, která se skrze ně dlouhodobě naplňuje.

Byly časy, kdy i ODS měla takovéto velké ambice. Byla klíčovou stranou, s níž česká společnost zamířila k nové podobě státu a společnosti 90. let. Dnes ale tato strana vůbec nepřináší stabilitu. Přes všechny řeči o svobodě není zosobněním opravdových hodnot, které by tu prosazovala a představovala. Nese velkou zodpovědnost za politickou i ekonomickou krizi, kterou zde zažíváme, a nevypadá to, že by si této své odpovědnosti byla vědoma. Je otázka, jestli svou roli velké strany, která má být podle Gaucka pilířem státu a společnosti, již nepromarnila.

Tenhle úkol samozřejmě není jednoduchý ani pro sociální demokracii. Ale co u nás bude oním pilířem? Přál bych si, abychom byli takovou stabilizující stranou, která poskytuje jistotu základní politické kultury. V této zemi by stačilo, kdyby někdo dokázal držet slovo a byl věrohodný při prosazování určitých hodnot a programu. O to teď kráčí. V roce, který zbývá do voleb, tahle vláda už nic neudělá a nic nevymyslí. Kéž by se v něm odehrávalo také něco jiného než hluk a zuřivost.

09. 05.

Vyšetřování amnestie ještě ani nezačalo

Lubomír Zaorálek Přečteno 4503 krát

Sledujeme bizarní debatu o tom, kdo všechno napsal ten či onen koncept podoby prezidentské amnestie. Jsem dotazován, jestli ji psal spíš Koudelka, nebo Hasenkopf. To je ale dokonale absurdní, podobně jako když se mě ptají, jestli by Livie Klausová měla, nebo neměla být velvyslankyní na Slovensku. Stejně jako by velvyslanci neměli být jmenováni na základě veřejné ankety, tak také postup při přípravě amnestie v civilizované zemi by měl mít svá pravidla, která je radno dodržovat.

Naše novoroční amnestie, to není ledajaká věc. Její vinou se na svobodě ocitli pachatelé nejtěžších hospodářských trestných činů, jako pánové Provod, Pitr, Chvalovský… Něco podobného bychom sotva hledali v našem civilizačním okruhu. Naprosto ojedinělý případ velkorysosti a šlechetného milosrdenství. Jen jestli déšť milosrdenství padá na ty pravé.

Zločiny, kterých se amnestovaní dopustili, představují miliardové škody a otázka zní: Kdo měl a má zájem na tom, aby tito lidé se ocitli na svobodě a aby nemuseli pykat za to, co spáchali?

Řeči o milosrdenství, které zazněly z úst premiéra a prezidenta, jsou ve skutečnosti naprosto prázdné a falešné. Navíc existují vážná podezření. Už v případě milostí prezidenta republiky v minulých letech se už v řadě případů mluvilo a psalo o tom, že mohly být zaplaceny. Dokonce padla taxa 2 000 000 korun za milost – viz případy Kadlecová, Kratochvíl a další. V mé vlastní poslanecké kanceláři v Ostravě se na mne opakovaně obrátili rodinní příslušníci vězněných s tím, že se přece vyznám a abych jim poradil, kam mají na Hradě složit peníze. Dokonce se na mě i zlobili, že jim nejsem ochoten pomoci. Proto jsem se těmito kauzami zabýval. Dal jsem podnět na změnu zákona, obrátil jsem se na policejního prezidenta, ministra vnitra i nejvyššího státního zástupce. Dopis, který jsem od policejního prezidenta dostal, byl kuriózní až groteskní.

Policejní šetření v kauze Kadlecová bylo podivným způsobem odloženo. Ptal jsem se, pokud se nepotvrdilo podezření z úplatku, proč se nezkoumalo, kdo uvedl do oběhu pomluvu. Policejní prezident uznal, že mám pravdu a že by se to asi mělo udělat – a že nevylučuje, že tak opravdu učiní. Poučné.

Milosti, to je ale jen příštipkaření. Amnestie s miliardovými podvody, to je jinačí kafe. Veřejnost amnestii nepřijala a existuje veřejný zájem, aby bylo objasněno, jakým způsobem se k ní došlo. Proto byly oficiálně položeny otázky všem – prezidentské kanceláři, premiérovi i ministru spravedlnosti. Všichni byli požádáni, aby sdělili, kdo se podílel na přípravě rozhodnutí prezidenta republiky, jakým způsobem rozhodnutí vznikalo, kdo měl k tomuto rozhodování přístup a kdo ho ovlivňoval. To, co jsme se měli dovědět, neměly být jen nějaké pocity a intuice, které předvedl nový kancléř Mynář. Stejně nám nepomáhá „královské“ prohlášení Václava Klause ve stylu: „L'Etat c'est moi“ – „Já, hlava pomazaná, jsem rozhodl a basta!“

To, co jsme chtěli slyšet a čeho se nám mělo dostat, měla být jasná a přesná informace, jak se administrovalo a provedlo rozhodnutí, které má v demokratickém státě vždy svá jednoznačná pravidla. Vždy musí být zjistitelné, kdo na čem pracoval, kdo co dodal a podepsal. Vše muší mít své pořadové číslo, musí podléhat spisovému zákonu. Nežijeme ve středověku, Pražský hrad není sídlem monarchy, správa státu je volena občany a je ve svém výkonu odpovědná občanům. Pro každé rozhodování musí existovat nějaké materiální podklady, texty, které někdo podepsal, které někdo musel řádně zadministrovat. A teď se podívejme na obraz, který nabízí diskuse o amnestii. Jako by nic doložitelného neexistovalo a vše se řešilo snad ad hoc, ústně. Prezidentská kancelář ani Strakova akademie přece nejsou žádný letní tábor. Jak to, že dosud nevíme ani to, kdy dostal amnestii premiér k podpisu? Kdy ji vůbec podepsal? Byly dodrženy zákonné lhůty? To nevíme, protože nám nikdo nic konkrétního nedodal. Je tedy vůbec platná? Amnestie tak nějak vznikla v mlžném oparu mezi Pražským hradem a Strakovou akademií. Nezbyly po ní žádné viditelné stopy. A ti, co s ní měli kdysi cosi do činění, sdělují maximálně svá tušení.

Úžasné. Právě tohle je ideální prostor pro korupci. Ať se nikdo netváří, že je vše v pořádku, a ať nám neříká: Vyšetřování skončilo, zapomeňte! Vyšetřování této skandální, dle mého protiústavní amnestie, bohužel ještě ani nezačalo.

06. 05.

Znáte svého solárního barona?

Lubomír Zaorálek Přečteno 4439 krát

Začneme kvízem. Víte, co mají společného tunel Blanka a pražská Opencard, pověstná nefunkční zdravotní knížka IZIP za dvě miliardy, veřejnými penězi nakrmený Viamont ministra Řebíčka či pohádkové výdělky na polích fotovoltaiky? Jednu podstatnou věc. Ve všech těchto kauzách veřejné peníze padají do černých děr, kterými jsou společnosti s anonymní strukturou vlastníků. Nečasova vláda je ovšem bohorovná. Její mandát se chýlí ke konci ale skutečné omezení anonymních akcií tak, jak je tomu zvykem ve většině vyspělých zemích, je stále v nedohlednu. Parlamentem se sice prohlasovávaly různé legislativní změny – zákon o obchodních společnostech nebo zákon o transparentnosti akciových společností - ale zásadní změnu nepřinesla žádná.

Vše bylo nedostatečné a polovičaté. Nadále je možné anonymně čerpat veřejné prostředky. Nadále může docházet k vyvádění a falšování listinných akcií.

Pasivita vlády je podivná a nepochopitelná. Právě čachry se solárním byznysem by měly být tím nejpádnějším argumentem, proč pro akciové společnosti prosadit co nejprůhlednější vlastnickou strukturu. Nedávno jsme se dočetli o příkladu firmy, která díky garantovaným cenám od státu vyinkasovala 70 milionů korun, a to přesto, že solární elektrárna této firmy není dokončena. Netušíme, kdo byl příjemcem těchto milionů. Stejně to netušíme u další společnosti, která má vlastníky někde na Seychelách. Kdo nám to na Seychelách asi tak podniká?

Nedávný průzkum České televize zjistil, že každá pátá solární firma má neznámého vlastníka. Tyto tajemstvím zahalené firmy dodávají do energetické sítě více než polovinu celkového výkonu slunečních elektráren. Kam půjde většina z jednoho bilionu korun, který v následujících 20 letech pošleme solárním podnikatelům na účet je také tajemstvím. Víme jen, že tenhle solární špás vytáhne každoročně z kapsy každé české rodiny 700 korun.

Co počít s touhle vládou, která zřejmě nehodlá dělat vůbec nic? Sedět u piva a nadávat? Jedna možnost tu ještě je. A bude se o ní jednat právě teď. Do Sněmovny přichází iniciativa senátorů, kteří prostřednictvím novely o veřejných zakázkách nyní navrhují, aby do výběrového řízení na veřejné prostředky nemohl jít nikdo, kdo má anonymní akcie. To by byla opravdová změna. Tohle kdyby se podařilo prohlasovat, tak by to byl pořádný krok. Pamatujme, že anonymní akcie v této zemi využívá prakticky každá druhá akciová společnost. Tady bychom se mohli odrazit ode dna. Teď jde jen o to, co udělá vládní koalice. Jestli tento pokus o změnu ve Sněmovně zabije anebo podpoří. Nebo této vládě už vůbec nevadí, že se tahle republika v indexu vnímání korupce zařadila po boku zemí jako je Malajsie, Bulharsko či Turecko. Teď se ukáže při hlasování ve Sněmovně komu vadí představa, že by se veřejnosti ukázaly tváře solárních baronů. Hlasování o senátním návrhu vyjeví, kdo má máslo na hlavě. Kéž by aspoň tohle vyšlo. V opačném případě si budeme muset na skutečné tváře solárních baronů ještě chvíli počkat. Ať to ale dopadne jakkoliv, ve Sněmovně budeme znovu požadovat ustavení vyšetřovací komise na celou historii výstavby fotovoltaických elektráren. Pravda najevo vyjít musí.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy