Jako se dneska říká, že v ekonomice jsou velkým pánem ratingové agentury, které mohou dávat palec nahoru či dolů a rozhodovat o vzestupu a pádu ekonomik celých států, tak v politice si na podobné pány hrají agentury, které obhospodařují průzkumy veřejného mínění. V civilizovaných zemích jsou podobné agentury pod kontrolou. Musí podrobně informovat o metodách svého výzkumu a musí být jasné, kdo je vlastní. V České republice bohužel takové nároky na podobné „průzkumníky mínění“ nemáme. Tak se mohlo se stát, že nám tady vyrostla postava Jana Hezmanna s podivuhodnou agenturou PPM Factum.

Někdo by si myslel: To je přece známý průzkumník a má svoji agenturu. Chyba lávky! Panu Herzmannovi agentura PPM už nepatří. Vlastník je anonymní, pan Herzmann nám ho neprozradí a říká se, že je to známý kmotr pan Hrdlička. No a tento pán prý zase skrytě financuje kampaň Miloše Zemana. A zřejmě mu stálo za to si k tomu i agenturu koupit. To vysvětluje ty podivné články, které nyní Jan Herzmann píše a které mají s průzkumy veřejného mínění jen málo společného, neuvádějí už žádná data čísla, spíš sdělují dojmy a pocity ředitele Herzmanna a celkem jasně ukazují, kdo jeho práci platí.

Jeden by si myslel, že potom, co předvedla před podzimními krajskými volbami v dresu Českého rozhlasu, se agentura PPM Factum začervená a ukončí svoji činnost. Seknout se v některých průzkumech až o dvanáct, čtrnáct procent, to se nikomu dalšímu nepovedlo. Navíc při zvýhodňování některých kandidátů, například zemanovců a ODS, se pletla kontinuálně a systematicky. Ovšem pan Herzmann se nezačervenal. Agenturu nerozpustil a dál se svými výsledky úspěšně táhne krajem. Zřejmě je za to, co povídá, placen dobře – a komu by se chtělo s takovou prací končit?

Práce Jana Herzmanna dnes není zasvěcena snaze dodávat co nejpřesnější data. Pracuje spíš na principu sebenaplňujícího se proroctví. Když budeme některé kandidáty dost dlouho lidem nutit jako favority, tak na ně veřejnost nakonec uvěří. Tomu je podrobena metodika průzkumů. Ale o žádné sociologické průzkumy tady především nejde. Tady jde o to, aby pan ředitel Herzmann mohl psát svá prohlášení typu, že sociální demokracie zahání strach z prezidenta, že sociální demokracie je štvána běsy, či že jsme spadli do vlastní pasti a nevíme kudy z ní ven. Není třeba moc přesně měřit podpory kandidátů, hlavní je často psát o rychle rostoucí voličské podpoře Miloše Zemana.

Je tedy věcí základního pořádku opakovat, že v civilizované zemi by nemohla takováto anonymní, někým ze zákulisí placená agentura ovlivňovat veřejného mínění. Pan Herzmann svou tvář prostě někomu prodal a je třeba, aby to všichni věděli. Tak kdo platí vaše průzkumy, pane Herzmanne?