Tak to prasklo: sociální demokraté chystají znárodnění nájemních bytů. Zvládnou to i bez komunistů a vyhlášeno to nebude z balkonu paláce Kinských v Praze, ale z ostravské radnice na Prokešově náměstí. Podle autora článku v MF DNES ze dne 24.9. Michala Růžičky bude první obětí společnost RPG Industries SE, kontrolující ostravské doly a téměř 44 tisíc bytů v Moravskoslezském kraji.
Aby mohl autor něco tak nehorázného prohlásit, musel ve svém článku řadu základních faktů zamlčet. V úvodu připouští, že je „drobný zádrhel“ i na straně společnosti RPG Industries SE pana Bakaly, protože „vypověděla státu smluvní závazek nabídnout v případě plošného prodeje nemovitostí byty přednostně nájemníkům.“ Řekněme to jasněji: tato společnost se rozhodla porušit privatizační smlouvu. Podle této smlouvy se společnost pana Bakaly dostala výhodně k obrovskému mnohamiliardovému majetku tisíců bytů, ale to jen za předpokladu, že s ním bude zacházet podle stanovených podmínek. V případě, že by se později společnost rozhodla byty prodávat, smlouva stanovuje, že je musí nejdřív přednostně za přiměřeně zvýhodněnou cenu nabídnout nájemníkům. Společnost nemusela platit další miliardy za byty, protože se zavázala, že byty pro ni nebudou běžným tržním zbožím. A teď se nám jen tak sděluje, že tento závazek společnost vypovídá. Představitel společnosti se hájí: „Chceme byty rekonstruovat, což je možné jen prostřednictvím úvěrů. A žádná banka vám nepůjčí, pokud si není jista tím, že je možné nakládat s majetkem dlužníka za běžných tržních podmínek.“
No – nezželelo by se vám poctivého podnikatele, který se stará? Pan Bakala se dnes dovolává běžných tržních podmínek, ale když byty získal, tak to za běžnou tržní cenu nebylo. Získal zhruba 44 tisíc bytů za cenu 40 tisíc za jeden byt. Takto levně byly byty oceněny proto, že vláda chtěla v roce 2004 napravit chybu, ke které došlo již v roce 1990, kdy ministr Vladimír Dlouhý tisíce bytů začlenil do majetku společnosti Ostravsko-karvinské doly a učinil je součástí privatizace. V roce 2004 už jejich vynětí bylo prakticky nemožné. Zvolil se proto jiný postup. Dnešní vlastník dostal byty výhodněji, protože se předpokládalo, že za podobně výhodných podmínek je po čase nabídne nájemníkům. Proto měla privatizační smlouva z roku 2OO4 podmínky a závazky, které nabyvatel přijal. Pokud se mu nelíbily, nemusel tuto smlouvu akceptovat. Teď chce výhodu podruhé. Chce koláč sníst a zároveň si ho nechat.
Tehdy před pěti lety ale pan Bakala nejen nezpochybňoval smlouvu, ale dokonce i veřejně prohlásil, že byty pro něj nejsou předmět podnikání, že mu jde jen o doly a samotné byty po čase za zvýhodněnou cenu nájemníkům nabídne. Tehdy jsme ještě panu Bakalovi věřili. Říkalo se, že se slušným podnikatelem stačí dohoda podáním ruky a čestným slovem. Nad tím si můžeme dnes jen povzdechnout. Ale něco snad stále ještě platí: požadavek férové soutěže a právního státu. Nelze jen tak vypovídat smlouvy, když si to podnikatel rozmyslí a přestanou se mu hodit. Nelze realizovat výhody, které člověku dle práva nepatří. Pacta sunt servanda. Smlouvy musí být plněny – to musí platit i pro nejtvrdší stoupence kapitalismu volného trhu.
Také stát musí respektovat smlouvy, Ale vůči těm, kteří je vypovídají, není bezbranný. Např. v privatizační smlouvě z roku 2004 stojí, že v případě, že by Evropská komise dospěla k závěru, že v této kauze došlo k nedovolené veřejné podpoře, může stát od smlouvy odstoupit. Tedy žádné znárodňování – jen respekt k právu.
Je tedy zřejmé , že autor článku zamlčel podstatná fakta. Ale co je stejně vážné – místo věcnosti píše o „bytovém únoru“ a pojal celou věc ideologicky. Nedělejme ze všeho politický boj, boj levice s pravicí. Článek pana Růžičky ukazuje, jak se za něj mohou někteří schovávat. Existují principy, o které by mělo jít v tomto státě všem, nejen sociálním demokratům – dodržování pravidel, férová soutěž a principy právního státu.

Ve zkrácené podobě vyšlo v MF DNES 2. 10. 2009