Dnešní svět smazává tradiční rozdíly mezi "pravicí" a "levicí". V mnoha oblastech. Ale stejně tak se mi zdá, že v některých, třeba pohledu na státní rozpočet a daně, stále rozdíly jsou.

Domníval jsem se, že je misí pravice pečovat o to, aby stát byl nejen úsporný, hospodařil bez kumulace stále větších dluhů, ale byl i transparentní a pro lidi srozumitelný. Aby co nejvíce lidí chápalo, že i oni musí nést svůj podíl na zajištění jeho funkce, a také na hrazení nákladů na služby, které poskytuje (a které považujeme za samozřejmé).

Hodně to je o postoji k rozpočtu. Osobně, s notnou dávkou přehánění, vidím snahu takzvané levice přerozdělení, které stát s našimi penězi v rozpočtu dělá "co nejvíce zašmodrchat". Zatajit tak občanům, že peníze, které tomu či onomu stát dává, jsou ty stejné, které od nich v té či oné formě bere. Účelem této strategie je asi přesvědčit vybranou skupinu, že hlasy pro stranu, co tyto kroky navrhuje, jí dají "něco víc" a bude na tom lépe než ostatní. A protože málokterá strana se soustředí jen na jednu skupinu a slibuje hodně hodně různým skupinám, není obtížné si představit, že na tom "nevydělá" skoro nikdo (a je-li někdo skutečně tím, kdo to zaplatí, bude se velmi snažit, aby tento systém netrval dlouho a nebo bude hledat své štěstí někde, kde nebude oslíčku otřes se, a tím systém zničí). Navíc kolem zašmodrchaných rozpočtů vzniká často složitá a nákladná přerozdělovací mašinerie, která nemalý podíl peněz k přerozdělení pozře.

Toto vše jsem si vybavil, když jsem četl návrh tradiční české pravicové strany – ODS – na všemožné odpouštění daní. Návrhy, které mimochodem částečně okopírovala od polského Práva a spravedlnosti, které lze jen stěží v nejednom ohledu považovat za pravici, mne překvapily.

Jinou logiku návrhu než si "koupit" úzkou, leč zajímavou voličskou skupinu, v tom fakt nevidím. "Odpuštěné daně" bude muset zaplatit někdo jiný a jako bonus vzniknou zajímavé cesty, jak tuto výjimku využít ke krácení daní. Zdá se, že třeba vysokoškolákům tento "bonus" moc nepomůže (což je v Polsku při logice vládnutí PiS vítané, neb ti ji nevolí, ale u nás od ODS překvapující). A ti, co na něj dosáhnou, začnou v době, kdy třeba budou zakládat rodinu či platit hypotéku, platit daně, na které "nejsou zvyklí". Třeba to vyřeší další úleva, třeba na hypotéku nebo ODS navrhované "oddanění" vydělávajícího člena mladé rodiny (daně říkají – pořiďte si k 26 narozeninám dítě, jinak si to zaplatíte).

Výsledkem bude nepredikovatelný daňový chaos, tolik charakteristický pro levicovou ekonomickou politiku. Ale také bonus v oblasti, ke které se dle mého názoru část pravice nepochopitelně hlásí (a který kategoricky odmítají ekonomové), tedy ztráta pracovního potenciálu rodičů, co jsou s dítětem delší dobu na mateřské dovolené. Což je věc mající vliv nejen na jejich společenské postavení, ale poté i na jejich pracovní karieru (a potenciál ekonomiky k tomu).

Vlastně by mne to jako politika od "konkurence" mělo těšit. Ale netěší. A to proto, že to snižuje šanci na to, že se dočkám něčeho, co je podle mne smysluplná ekonomická politika, a která je v souladu s tím, jak si představuji ekonomickou politiku pravice.

O čem mluvím a jak si ji osobně představuji? V oblasti zdanění práce vidím jako hlavní prioritu snížení daňového a odvodového zatížení mezd. Pro všechny (což sníží problém s rozdílným přístupem k mzdám a příjmům OSVČ). A zároveň se posunout ve snaze učinit systém co nejvíce jednoduchý.

Není to vůbec nereálné, dokonce i návrh socialistické ministryně práce hovoří od dvousložkovém důchodu, z něhož ta první, nároková, by byla placena z obecných daňových příjmů, nikoliv nutně ze mzdy. To by umožnilo tuto část odvodu přesunou "jinam", tedy financovat ji jinou daní než zdaněním práce, které by zásadně kleslo. A přestali bychom být zemí, kde firmy platí docela hodně za práci, ale ti, co pracují, si z toho domů moc neodnesou.

Další potenciál pro navýšení daňových příjmů, které by klesly podstatným snížením daňového zatížení práce (v odvodech i daních), skýtají ekologické či spotřební daně (které u nás často nedosahují ani výše nákladů, které daněná činnost vyvolává – tzv. externalit). Jiné položky, které jsou ekonomicky méně destruktivní než danění práce, jsou třeba i daně majetkové či zdanění kapitálových příjmů. A osobně bych se nebál ani "vyměnit" podstatné snížení danění práce za mírné zvýšení DPH. Šlo by tedy o změnu struktury daní s cílem výrazně snížit zdanění práce, a samozřejmě nikoliv o snahu vybrat na daních více a zvětšit stát.

Sociální politiku státu by přitom lépe než pokřivený daňový systém měla zajišťovat právě sociální politika, pomocí notně zjednodušených dávek a odečítatelné položky (a malým množstvím dávek cílených, ale větším množstvím dostupných služeb). Rodiny s malými lidmi bych pro změnu zkusil podporovat spíše než další daňovou distorzí, či obvykle muži ve věku spíše dědečků než otců nastaveným "povinně dlouhým" čerpáním rodičovského příspěvku, dostupnými službami a částečnými úvazky, které by daly matkám či otcům na mateřské volbu v tom, jak chtějí svou rodinu "provozovat".

Je škoda, že na takovémto směru se asi u nás bude asi jen těžko hledat shoda, neb dokonce i tradiční pravicová strana směřuje někam, odkud bude úniku asi jen v případě opravdu vážné ekonomické krize. Ta totiž umožňuje provedení někdy důležitého "ctrl-alt-del". V jiných dobách jsou jednou zavedené rádoby výhody pro jednotlivé skupiny lidí pevné jako skála a jen tak něco s nimi nepohne. Pro návrhy jako je oddanění mladých a nedanění rodin s malým dítětem“by to bezpochyb platilo.

Že by toto byla nová tvář pravice?