Některou z obměn věty z nadpisu tohoto příspěvku pravidelně slyším od někoho z příbuzných či známých kdykoli, kdy sdělovacími prostředky polétne zpráva o tom, že učitelům v regionálním školství byly zvýšeny mzdy.

Se špatně skrývaným podrážděním a dávno již notně opotřebenou trpělivostí vždy odtuším, že my nejsme „kantoři“, nýbrž akademičtí pracovníci, takže se nás to ani v nejmenším netýká. Nota bene akademičtí pracovníci staroslavné Karlovy univerzity, nejstaršího vysokého učení na sever od Alp a na západ těžko říct odkud, úplně se mi to z celé té pýchy vykouřilo z hlavy. A dodávám vždy, že bohužel, a někdy přisypu i několik sprostých slov, záleží, kdo se mě ptá. Není to totiž žádná alma mater, nýbrž alma noverca („macecha živitelka“), ne-li cos horšího.

Vzhledem k tomu, že se poslední dobou v souvislosti s pandemií a hlavně ukrajinskou krizí poprávu věnuje větší pozornost sociálním tématům, tak dlouho zanedbávaným a pražskými novináři dokonale vytěsněným, popřípadě neoliberálně zkresleným, a že se prodiskutovávají vazby mezi chudobou a voličskými preferencemi populistů a krajní pravice, domnívám se, že nebude od věci přispět také svojí troškou do mlýna. Sám se totiž při pohledu na mzdový výměr divím, že volím Zelené (to už ale bylo asi naposled) a na hrad Pavla, a nikoli SPD a na hrad Baštu. Totiž podle logiky „protestních“ voličů, kteří si samozřejmě svou protestní volbou ze své bídy skvěle pomůžou.

Budu zde hovořit o svých vlastních poměrech nikoli proto, že bych se – arci bez větší naděje na úspěch – pokoušel vzbudit lítost osobně. Jednak to bude proto, abych ukázal na svém příkladu, v jakých podmínkách pracuje valná část FF UK, jednak proto, že zveřejňovat vlastní příjmy je povoleno, zatímco odtajňovat cizí výplatní pásky není zcela vhodné. Navíc vzhledem k tomu, že poslední dobou už několik osob projevilo hluboký údiv nad „výší“ platů na našem pracovišti, zdá se, že se jedná o skutečnost ne zcela obecně známou a možná by nebylo špatné, kdyby lidé, zvláště odpovědní činitelé, měli plastičtější obrázek o stavu naší společnosti.

Nebudu zacházet do dávných dob svých počátků ani do podrobností, vše lze shrnout do jedné věty: od r. 2004, kdy jsem nastoupil na FF UK, jsem dostával kromě posledních pěti let, kdy jsem díky evropskému projektu výjimečně pobíral průměrný pražský plat, tzv. „podlahu“, tj. nejnižší možnou mzdu, kterou UK pro dané pracovní zařazení určila. Tuto podlahu jsem dostával a zase dostávám bez ohledu na výsledky vědecké práce či objem výuky. V letech 2011–2014, kdy jsem měl poměrně čerstvě doktorát a stal jsem se ředitelem Ústavu Dálného východu, zastřešujícího kolem dvaceti úvazků, činil můj plat 24 500 Kč včetně příplatku tří tisíc korun za vedení katedry. Tou dobou, jak lze dohledat, byl průměrný plat v Praze bez ohledu na vzdělání 30 tisíc korun. Zrovna se nám narodilo druhé dítě a základní balík poplatků v bytě, naštěstí vlastním, bez elektřiny a plynu obnášel necelých 6 000 Kč.

Z té doby si pamatuji jednu příhodu, která snad oživí suchá čísla a pochmurný výklad. Na pánských záchodcích restaurace Na Urale mě oslovil z neznámého popudu pán, který zevnějškem i projevem prozrazoval příslušnost k některé z rukodělných, až pomocných profesí. Když se ode mě dozvěděl, že pracuji na UK, uznale pokýval hlavou a furiantsky nadhodil: „Tak to tam takovou čtyřicítku máš, co?“ S nakyslým úsměvem jsem tehdy odvětil, že tam všichni bereme ne o moc víc než dvacet tisíc. On překvapením ztuhnul, málem přestal močit a po chvilce bezradného váhání se zakřenil a zvedl palec nebo tak něco, z čehož jsem pochopil, že mě přijal do smečky.

Čas oponou trhnul. Nyní již coby docent, který spořádaně svou publikační a konferenční činností horem dolem dokazuje svoji „excelenci“ a mezinárodní renomé, a pro změnu vedoucí Katedry sinologie, jsem od ledna podepsal mzdový výměr, který zahrnuje: a) 34 600 Kč základní mzdy, naše stará dobrá známá „podlaha“, b) 3 000 Kč příplatek na řízení katedry (některé jistoty se nemění), c) 3 000 Kč příplatek za garantování magisterského oboru sinologie. Ne každý ovšem vede katedru či garantuje nějaký obor a ne vždy si urve nějaký ten grant (mimochodem, v poslední době Grantová agentura ČR přidělí grant každý rok jen asi 20 % z těch, kteří o něj žádají), že – a ani každý není docent. Podle statistických údajů je v Praze průměrný plat kolem 58 tisíc korun, u vysokoškolsky vzdělaných osob se pohybuje kolem 80 tisíc. Méně než my bere jen 5 % Pražanů, a každý si může dohledat, kterých povolání s jakou kvalifikací se to týká. Myslím, že víc třeba není dodávat.

Vzhledem k tomu, že se dlouhodobě zapojuji do fakultní politiky a sleduji léta, jak a proč se potácí od jedné krizi ke druhé, ačkoli nás rozhodně nepřeplácí, vím, že za tyto nelidské platové podmínky může v první řadě vedení univerzity, i když obrovskou díru do rozpočtů VŠ udělaly svého času pravicové vlády a od té doby se tato kapitola rozpočtu zlepšuje jen pozvolna. Samotná UK zas tak málo peněz nedostává, ale protože si ji díky politické převaze vycházející z aritmetiky zastoupení fakult v univerzitním senátu prakticky zprivatizovali medici, na FF vždy doplyne jen tolik peněz, aby se bezprostředně nezhroutila. Je úplně jedno, že je FF hodnocena velmi dobře v různých evaluacích. Dostává v poměru k ostatním fakultám pořád stejně, podle téhož nesmyslného koeficientu, jenž byl nastaven v divokých 90. letech. Jakákoli změna by znamenala, že FF dostane víc a zbylí míň. I kdyby na to přistoupil rektor či rektorka, kteří se navzdory dřívějším zvyklostem v posledních několika funkčních obdobích rekrutují z jiných koutů univerzity, než jsou humanitní vědy, a nedochází tedy ke střídání vedení s různým oborovým zázemím: odsouhlasí tohle akademický senát UK, který je ovládán přesně těmi fakultami, které by se části svých peněz musely vzdát ve prospěch FF?

Co to v praxi znamená pro život akademiků FF, co to znamená pro FF a humanitní vědy u nás obecně, asi nemusím rozvádět, to si každý domyslí sám. Nicméně na závěr se vraťme k volbám – znamená to, že FF až takřka samohybně volí „protestně“? Vždyť já bych měl podle některých nejlepší důvod házet hlasy co nejrozvratnějším živlům, protiliberálním, protidemokratickým, protizápadním! Kolik frustrace to u nás už způsobilo, kolik nedůvěry ve vytrubované přednosti kapitalismu a hospodářského liberalismu! Vždyť je zázrak, že jsme jako fakulta dosud přežili, dokonce i navzdory Nečasově vládě!

Odhaduji, že skutečnost, že FF není typickým spolkem dezolátů, bude přece jen souviset jednak s nějakými hodnotami, které člověk má či nemá bez ohledu na výši platu či míru frustrace, jednak se schopností racionálních počtů – přes všechnu tu bídu totiž, řekl bych, víme, že volit „protestně“ znamená podepsat ortel smrti nejen vysokému školství, ale i politice a kulturnímu ovzduší, v nichž se univerzitám stejně jako hodnotám humanismu může aspoň potenciálně dařit. Rozhodně hlas pro populisty či krajní pravici rektorát o nutnosti spravedlivějšího přerozdělení prostředků nepřesvědčí.