ovšem usmyslí-li se zabydlet u vás doma na půdě, máte rozhodně o zábavu postaráno. Nadělá kraválu, že by mohla v tomto zdatně konkurovat demoliční četě, o opilci ani nemluvě. V prvním okamžiku je člověk překvapen, co se to děje, kdože to haraší na půdě. Nejdříve sáhnete po kuchyňském noži, pří větším lomozu a dalších lotrovinách, nemáte-li doma jinou zbraň, sáhnete po sekeře a zasteskne se Vám po mnohokrát nabízené tatínkově vzduchovce, která coby 150 km daleko uložená kdesi v garáži je Vám v tu chvíli akorát tak houby platná. Myslíte si totiž zpočátku, že vás navštívila horda lupičů nebo nějaké strašidlo.



Po chvilce už na nic nečekáte a voláte místní četnickou stanici, která ovšem nebere telefon, což nakonec kvitujete s povděkem ušetřeni zesměšnění před celou vesnicí, když po poradě se sousedy zjistíte, že tohle může být jedině kuna, když na půdu se celkem není jak dostat.

Sousedé, znalci místních poměrů krčí rameny a s úsměvem neurčitě dodávají, že „zbavit se kuny v domě je poměrně těžké“. Místní, znající zdejší venkovský „jazyk“ v tu chvíli ví, že je to totéž, jako když někdo řekne, že zbavit se kuny je prakticky nemožné. Musela by se rozhodnout odejít sama, ale já tuším, že ve zdejší lokalitě to je dost nepravděpodobné, tady se bude mít jako prase v žitě. Většina sousedů chová králíky, někteří mají i slepice, holuby, to bude mít kuna žně... Královské rady typu, že je třeba půdu kompletně vystěhovat, sundat střechu i s celým krovem, udělat novou, bez jakékoli škvírky nebo pořídit ochočenou kunu, která by si teritorium osídlila a divokého vetřelce vypudila, mi zpočátku přišly jako mírně řečeno kapku přehnané, ačkoli po několika dnech soužití s kunou o nich začínám uvažovat.

Po několika dnech nočního bdění, se totiž dostáváte do stavu, že myslíte prakticky jen na kunu a při snění o životě bez kuny máte prakticky nirvánu. Kuna je s vámi ve dne v noci. Postesknete si, kdyby alespoň chodila v nějakých pravidelných intervalech. Ale ona ne. Chodí si, jak ji napadne, v ničem se neomezuje, krom toho, že je to noční tvor. Včera dorazila ve 23.45, dnes se vrátila z flámu ve tři v noci, pak o půl čtvrté na chvíli odběhla, zřejmě si někde něco zapomněla, a znovu přifrčela za minutu 6 s plnou polní. Na půdě podle typu hluku zjevně přerovnává harampádí tam nahromaděné z různě odložených krámů nejméně za posledních 40 let. V duchu doufám, že to je kuňák a ne kuna, která se tu ubydluje, aby povila dalších 6-8 kůňat.

Ještě pár dní počkám, zda se kuna přeci jen nerozhodne dobrovolně táhnout o dům dál. V opačném případě obávám se, tu asi vypukne psychický teror. Kdo z koho. Začnu s vyklízením půdy a asi se poptám po ochočené kuně.
Na pár týdnů zdá se asi budu mít co dělat... Všem vám přeji hezké jaro !


Zdroj: priroda.cz