Český politický systém se po volbách ocitl v zcela bezprecedentní situaci. Před několika dny proběhly vyhrocené volby, prezident republiky leží hospitalizován na jednotce intenzivní péče a není ze zdravotních důvodů schopen veřejně projevovat svou vůli. V jiném případě by již veřejně vystoupil.

Důvěryhodné informace o jeho zdravotním stavu prezidentská kancelář veřejnosti neposkytuje. Nikdo neví, zda a kdy bude hlava státu schopna zhostit se opět výkonu svých pravomocí. To vše v době, v níž prezident sehrává tu nejvýznamnější ústavní roli. Systém předání moci demokraticky zvolené většině je tak týden po volbách zablokován.

Z důvodu nedostatečného informování ze strany prezidentova okolí a s přihlédnutím k dostupným mediálním zprávám o prezidentově zdraví lze spekulovat, že odblokování ústavních procesů v nejbližší době nemusí nastat.

S postupujícím časem se tak stále intenzivněji otevírá otázka, jak v kritické povolební době ústavní proces vzniku nové vlády odblokovat, abychom zabránili riziku vzniku ústavního chaosu a růstu nejistoty a napětí ve společnosti.

V případě, že prezident nebude prokazatelně a důvěryhodně schopen z vážných zdravotních důvodů vykonávat své pravomoci, nabízí česká Ústava řešení v článku 66. Ten stanovuje, že prezidenta lze ze závažných důvodů rozhodnutím Poslanecké sněmovny a Senátu zbavit výkonu prezidentských pravomocí. V takovém případě hlava státu sice zůstává v úřadu, ale výkon pravomocí přebírá premiér a předseda Poslanecké sněmovny. V závislosti na situaci mohou být pravomoci prezidentovi opět vráceny. Rozhodnutí Parlamentu může prezident napadnout u Ústavního soudu.

Zbavení prezidenta pravomocí představuje krajní řešení současné situace. Sporné může být především to, jak dlouhou dobu lze tolerovat prezidentovu neschopnost vykonávat úřad. Země nemůže dlouze prodlévat bez legitimní vlády opírající se o většinu v Poslanecké sněmovně. Stojíme před vážnými problémy jako je energetická krize, opětovný nárůst onemocnění Covid-19, schvalování rozpočtu a předsednictví EU. Pokud tedy hovoříme o tom, jak dlouho tolerovat prezidentovu indispozici vykonávat své pravomoci, nabízí se logicky období do uzavření dohody o sestavení vlády mezi politickými stranami, jež jsou schopny zformovat vládní většinu. V okamžiku, kdy tyto strany předloží návrh na personální obsazení vlády a představí své programové prohlášení, měl by prezident bez prodlení konat. Pověřit premiéra sestavení vlády a vládu jmenovat. Nebude-li toho hodnověrně schopen, aktivace článku 66 představuje legitimní východisko z nastalé ústavní krize.

Je třeba dodat, že hodnověrnost prezidentova rozhodování musí být podložena veřejnou kontrolou. Nelze akceptovat jakési ústní vzkazy o ústavních aktech z úst prezidentova mluvčího nebo kancléře. Ústavní pravomoci musí vykonávat ten, kdo byl zvolen občany České republiky v prezidentských volbách, nikoli subalterní či trestně stíhaní úředníci bez bezpečnostní prověrky.

Přes veškeré politické kontroverze a soupeření nejlepší řešení současné situace představuje brzké uzdravení prezidenta a plný návrat jeho kognitivních schopností tak, aby byl schopen v souladu s politickou realitou rozhodovat racionálně a konstruktivně v zájmu dobrého fungování země. To však není v našich rukách.

Psáno pro Deník Referendum