Stvořil Bůh vesmír nebo ne?
Co se přesně stalo před 13,7 miliardami let?
Britský astrofyzik ve své nejnovější knize The Grand Design konstatuje, že k Velkému třesku mohlo dojít pouhým působením stávajících fyzikálních zákonů. Média interpretovala tento text ve smyslu, že se Hawking stal ateistou, neboť ve své předchozí knize Stručná historie času ponechává otevřené dveře pro poznání „mysli Boží“.
Bůh mezer
Podle dnešních představ je vesmír starý 13,7 miliard let a my se logicky ptáme, jak to, že jsme zde a co bylo před Velkým třeskem. Na druhou otázku je relativně jednoduchá odpověď – nebyl čas, neboť vesmír vznikl zároveň s časem, otázka „před“ tedy ztrácí význam. Jak ale vesmír vznikl?
Hawking ve své knize odpovídá, že Velký třesk se mohl spustit sám v rámci stávajících fyzikálních pravidel hry, bez pomocné ruky Boží. Naivně věřící člověk by si naopak možná rád představil Boha, který je mimo čas a z důvodů, které jsou známy jen jemu se rozhodne hodit z ruky kostky a spustit Velký třesk, nejlépe nějakým spektakulárním výbuchem.
Celý spor není nic nového, jedná se totiž jen o další variantu konceptu tak zvaného „Boha mezer“. Pokud jsme si ve starověku nevěděli rady s vysvětlením nějakého podivuhodného jevu v přírodě, mezeru v našich vědomostech jsme zaplnili poukazem na Boha a jeho nadpřirozenou moc. V minulosti to byl tedy Bůh, kdo sesílal blesky, kdo byl původcem morových epidemií i uzdravení z nich. Pak se v pozdním středověku a novověku začaly naše mezery ve vzdělání postupně zaplňovat. Při vzniku blesku dnes hovoříme o dvou elektricky opačně nabitých oblacích a jako původce moru jsme označili baktérii Yersinia pestis. Bílá místa v našich vědomostech se tak zaplnily a Boha mezer postupem času přestávalo být potřeba. Pokud se Hawking nemýlí, vznik Velkého třesku je jen další z takto zaplněných mezer.
Věda a víra
Věda se zabývá toliko měřitelnými fenomény, přírodovědec v rámci svého oboru pracuje pouze s jevy, které mu nějak pohnou rafičkou přístroje. Fyzika ani biologie tedy nemohou ze své podstaty dokázat existenci nehmotného Boha, andělů a lidské duše – ale ani je nijak vyvrátit a tuto oblast ponechávají stranou. Rozdíl mezi vědou a náboženstvím spočívá právě v tom, že věda se ptá „jak“, náboženství se táže „proč“. Věda žádá vysvětlení jevu, náboženství se ptá po interpretaci, po tom, jaký to má smysl. Křesťanství ani židovství se tak příliš nebude zajímat jak přesně a podle jaké teorie vznikl svět a spíše se ptá, jaký je úkol člověka na tomto světě, jaký je smysl našeho příběhu. Představa konfliktu mezi vědou a vírou je jedním z prokletí moderní doby, která ve výsledku škodí jak vědě, tak i víře. Bůh mezer, Velký hodinář či Nebeský inženýr není Bůh křesťanství – ten je totiž navíc vždy vztahový, osobní.
Multiversum
Dnešní představa vesmíru je poněkud výstřední, zdá se totiž, že na místo universa bychom spíše měli mluvit o multiversu. Hawking zastává názor, že zde je možná velké množství velkých třesků a velké množství vesmírů, z nichž každý může mít své místní zákony. Pokud by to tak bylo, byl by zde náznak odpovědi, jak je možné, že právě ten náš vesmír je tak nečekaně přátelský k živým bytostem, když vůbec umožňuje jejich existenci. Jiné vesmíry s jinak nastavenými konstantami by totiž tak přátelské být nemusely – pak by zde ale také nikdy nevznikl nikdo, kdo by mohl věc nějak zaznamenat a kdo by se případně divil. Odkud by se zde ale všechny ty vesmíry vzaly, a jaké by byly ony meta-zákony, které by jejich existenci vůbec umožňovaly, je ovšem již jiný problém. Otázka existence Boha tak zůstane vědou navždy nezodpověditelná.
Britský astrofyzik ve své nejnovější knize The Grand Design konstatuje, že k Velkému třesku mohlo dojít pouhým působením stávajících fyzikálních zákonů. Média interpretovala tento text ve smyslu, že se Hawking stal ateistou, neboť ve své předchozí knize Stručná historie času ponechává otevřené dveře pro poznání „mysli Boží“.
Bůh mezer
Podle dnešních představ je vesmír starý 13,7 miliard let a my se logicky ptáme, jak to, že jsme zde a co bylo před Velkým třeskem. Na druhou otázku je relativně jednoduchá odpověď – nebyl čas, neboť vesmír vznikl zároveň s časem, otázka „před“ tedy ztrácí význam. Jak ale vesmír vznikl?
Hawking ve své knize odpovídá, že Velký třesk se mohl spustit sám v rámci stávajících fyzikálních pravidel hry, bez pomocné ruky Boží. Naivně věřící člověk by si naopak možná rád představil Boha, který je mimo čas a z důvodů, které jsou známy jen jemu se rozhodne hodit z ruky kostky a spustit Velký třesk, nejlépe nějakým spektakulárním výbuchem.
Celý spor není nic nového, jedná se totiž jen o další variantu konceptu tak zvaného „Boha mezer“. Pokud jsme si ve starověku nevěděli rady s vysvětlením nějakého podivuhodného jevu v přírodě, mezeru v našich vědomostech jsme zaplnili poukazem na Boha a jeho nadpřirozenou moc. V minulosti to byl tedy Bůh, kdo sesílal blesky, kdo byl původcem morových epidemií i uzdravení z nich. Pak se v pozdním středověku a novověku začaly naše mezery ve vzdělání postupně zaplňovat. Při vzniku blesku dnes hovoříme o dvou elektricky opačně nabitých oblacích a jako původce moru jsme označili baktérii Yersinia pestis. Bílá místa v našich vědomostech se tak zaplnily a Boha mezer postupem času přestávalo být potřeba. Pokud se Hawking nemýlí, vznik Velkého třesku je jen další z takto zaplněných mezer.
Věda a víra
Věda se zabývá toliko měřitelnými fenomény, přírodovědec v rámci svého oboru pracuje pouze s jevy, které mu nějak pohnou rafičkou přístroje. Fyzika ani biologie tedy nemohou ze své podstaty dokázat existenci nehmotného Boha, andělů a lidské duše – ale ani je nijak vyvrátit a tuto oblast ponechávají stranou. Rozdíl mezi vědou a náboženstvím spočívá právě v tom, že věda se ptá „jak“, náboženství se táže „proč“. Věda žádá vysvětlení jevu, náboženství se ptá po interpretaci, po tom, jaký to má smysl. Křesťanství ani židovství se tak příliš nebude zajímat jak přesně a podle jaké teorie vznikl svět a spíše se ptá, jaký je úkol člověka na tomto světě, jaký je smysl našeho příběhu. Představa konfliktu mezi vědou a vírou je jedním z prokletí moderní doby, která ve výsledku škodí jak vědě, tak i víře. Bůh mezer, Velký hodinář či Nebeský inženýr není Bůh křesťanství – ten je totiž navíc vždy vztahový, osobní.
Multiversum
Dnešní představa vesmíru je poněkud výstřední, zdá se totiž, že na místo universa bychom spíše měli mluvit o multiversu. Hawking zastává názor, že zde je možná velké množství velkých třesků a velké množství vesmírů, z nichž každý může mít své místní zákony. Pokud by to tak bylo, byl by zde náznak odpovědi, jak je možné, že právě ten náš vesmír je tak nečekaně přátelský k živým bytostem, když vůbec umožňuje jejich existenci. Jiné vesmíry s jinak nastavenými konstantami by totiž tak přátelské být nemusely – pak by zde ale také nikdy nevznikl nikdo, kdo by mohl věc nějak zaznamenat a kdo by se případně divil. Odkud by se zde ale všechny ty vesmíry vzaly, a jaké by byly ony meta-zákony, které by jejich existenci vůbec umožňovaly, je ovšem již jiný problém. Otázka existence Boha tak zůstane vědou navždy nezodpověditelná.