Putinova invaze na Ukrajinu je dalším pokračováním jeho způsobu řešení problémů. Jeho intervence spojuje jedna věc: minimální ohledy na civilisty a nebývalá brutalita. Jaký je účet jeho vojenských zásahů?

Putin získal moc už v průběhu druhé čečenské války a její ukončení byla jeho hlavní priorita. Stála život jak tisíce ruských vojáků, tak hlavně dodnes nedořešený počet Čečenců včetně civilistů: i Putinem dosazený Kadyrov mluví dokonce o 300 000 mrtvých, konzervativnější odhady mluví o 150 000 zmařených životech, nejnižší odhady mluví o deseti tisících. Kontrolu nad Čečnou si pak Putin drží přes klan Kadyrovů, jsou zde i běžné brutální perzekuce proti LGBT+ komunitě (natolik, že EU v roce 2017 vyhlásila úzce zaměřené sankce).

Následující fotky jsou záběry ze zcela zničeného Grozného:







Dvanáctidenní válka s Gruzií roku 2008 naštěstí neměla tak obrovské množství obětí, ale i tak stála několik stovek životů a stovky tisíc lidí vyhnala z jejich domovů.

Agrese proti Ukrajině a protiprávní anexe Krymu začala v roce 2014, bohužel stále trvá a počet obětí stoupá. Kreml neustále stupňuje svojí agresi, včetně nových prohlášení, že Ukrajina nemá právo na suverenitu či ohromné vojenské přítomnosti na ukrajinském území.

Kam to může vést, když se Putin rozhodne zaútočit, jsme mohli vidět v Sýrii. Ano, jeho vojska zde bojovala i proti Islámskému státu, do války však vstoupil s podporou diktátora. A jeho bombardování nemocnic a (pravděpodobně) nasazení kazetové munice proti civilním cílům řadíme mezi válečné zločiny.

Ruské ministerstvo obrany tvrdí, že za své šestileté působení v Sýrii zneškodnili 85 000 teroristů z IS, což je číslo až bohatýrské. Co naopak víme jistě je to, že Assadův režim umučil a zbombardoval minimálně desítky tisíc vlastních občanů. V zemi přibližně dvakrát tak velké jako Česká republika. To vše s podporou a pod ochrannými křídly Vladimira Putina.

Válka je vždy špinavá záležitost. Přístup dnešního Kremlu ale vystupuje z řady, zejména tím, jak malý problém mu činí zabíjení civilistů, a to včetně vlastních občanů. Nesmíme dovolit, aby se z Kyjeva stal nový Grozný, z Ukrajiny nová Sýrie.

Před rokem jsem si na české politické scéně leccos vyslechla, když jsem kritizovala postup Evropské unie vůči Rusku jako slabý a vyzvala k zastavení projektu Nord Stream 2 a zpřísnění sankcí vůči Kremlu. Dnes se tato opatření stávají realitou a z těchto návrhů jsou najednou páky, kterými musí EU hasit požár. Musíme za ně zatáhnout, ačkoli (doslova) včera bylo pozdě.