Po mnoha letech marných pokusů odhadnout a ovlivnit správným směrem inflaci pomocí kurzu koruny se konečně ČNB rozhodla tento neefektivní nástroj vypnout. Poučila se z chyb, minimalizuje své škody a zpytuje svědomí? Nikoliv. Dokonce se vypadá, že poté, co pod tlakem ukončila intervence, ještě více tápe a realita všedních dní a finančních toků je jí na hony vzdálená. Zde je namátkou několik truchlivých pravd, které ukazují na bezradnost centrální banky.

Než se pustím do popisu skutečných událostí a faktů, musím připomenout, že centrální banka má jako jeden z hlavních cílů vedle hlídání inflace také dohled nad výkyvy hospodářství. K ničemu nám nebude „pohodová“ inflace, když kvůli ní rozhodíte ekonomiku (komentář zde). A bohužel na tuto skutečnost centrální banka zapomíná.

1. Centrální banka jako narkobaron

Když guvernér ČNB Jiří Rusnok konečně ukončil intervence, okomentoval situaci tak, že pacient se probouzí z narkózy a je ve skvělé kondici. Správný příměr by však měl být: pacient byl 3 roky pod drogami a nyní si musí zvyknout na reálný svět a bez drog. A že „absťák“ bude bolet nás všechny.

Exportéři si časem začnou stěžovat, že už se jim nežije jako předtím a že najednou musí zefektivnit práci. Hůře jsou na tom finanční trhy. Představte si, že 3 roky vedete běžce špatným směrem, a když to zjistíte, tak ze závodu odstoupíte. Ostatním řeknete, ať si cestu k cíli najdou sami, že vás to nebaví. Výsledkem bude zvýšené kolísání kurzu koruny při hledání skutečné hodnoty, což znamená tlak na náklady na zajištění, na obchody se zahraničím, na ceny v obchodech, na zahraniční investice apod. Toto nevypadá na záchranu pacienta, ale spíše jako o pokusy s nebezpečnými léky na lidech.

2. Základní neznalost fungování systému

Nepochopení analytiků centrální banky, co se děje potvrdil na nedávné konferenci jeden z hlavních ekonomů ČNB Tomáš Holub, který je překvapen, že koruna je po konci intervencí vcelku klidná. A proč by nebyla? Investoři se přece na konec intervencí připravovali, takže své pozice mají již uzavřené a čekají jen na to, jak velké zisky jim připlynou. To je zcela jiný případ než švýcarský frank, kde byly intervence ukončeny náhle bez lpění na předchozích nesmyslných slibech.

Auditorium velmi pobavilo hodnocení budoucího vývoje koruny, kdy ČNB (tedy sekce měnová) počítá s posilováním koruny. A jako hlavní důvod byly zmíněny vyšší úroky v Česku než v zahraničí, které by lákaly investory do koruny. Tady je vidět absolutní odtržení prognostiků od reálného fungování finančních trhů, protože v současnosti jsou skutečné tržní úroky v Česku mnohem níže než v zahraničí.

Je smutné, že tato část ČNB, která platí za hlavní podpůrnou autoritu při rozhodování o měnové politice, nic neví o tom, co se děje „venku“. Neví, že se za úložky v české koruně platilo až -30 % p.a. To není klidný kultivovaný trh, jak si ho centrální bankéři představují ve svých modelech, ale vystresovaný trh, který je přesně tam, kam ho centrální bankéři svojí politikou zahnali. Platí se zde lichvářské úroky, ale zde se jedná o lichvu s biliony korun.

Ještě, že lichvu v České republice nezakázal před pár lety zákon. To by se musela ČNB sama zkontrolovat a nahlásit k soudu. Přitom jiná část centrální banky nyní diskutuje s finančními společnostmi o využití záporných úroků při stanovování cen aktiv. Kde je ona kladná úroková výhoda české koruny? To opravdu analytici ČNB nevidí nulové úroky na účtech, náklady na rezoluční fond a podobně.

Centrální banka za poslední roky u investorů (ať už lokálních či zahraničních) ztratila veškerou reputaci a její prezentace bývají vítaným a veselým zpestřením různých konferencí.

3. Zkušená bankovní rada, ale … něco chybí

Měnovou politiku řídí bankovní rada, jejíž 7 členů má obrovskou moc. Většina z nich jsou špičkovými manažery a mají letité zkušeností jak z bankovnictví, tak z pojišťovnictví. Vždyť pan guvernér Jiří Rusnok řídil dokonce stát či navrhoval nadčasovou reformu penzí. Bohužel, co v radě chybí je člověk, který by měl praktické zkušenosti ze skutečných finančních trhů.

Ono nestačí si spočítat, že inflace bude nízká a snížit úroky případně vystřelit kurz koruny a doufat, že se podle namalovaných not budou čísla či investoři chovat. Nejenže to tak nefunguje, ale finanční trhy zareagují podle svých modelů a cílů. Bohužel, reakce ekonomiky a investorů byla naprosto jiná než bývalá rada či její prognózy očekávaly. Prognostické oddělení sice radí s nejlepšími úmysly, ale reálné trhy fungují jinak a opravdu nesledují čtvrtletní éterické výstupy prognostických modelů. Tomáš Holub zmínil například růst cen mléka, ale to je přesně to, co bankéře v „City“ nezajímá. Investoři resp. banky musí každý den reagovat na všechny impulsy, změny, krize ...

Sebelepší analytik počítající budoucí cenu akcie musí počítat s názorem trhu a ne jen se svojí pravdou. Protože pokud se trh a cena akcie vydá jinou cestou, klienti prodělají. A ač by měl třeba i pravdu, za rok skončí na pobočce jako podpůrná síla. Nerozhodují modely, ale skutečný stav věcí. Bohužel, centrální bance nefungují ani ty modely natož čtení reálných tržních procesů.

Doufám jen, že si toto nová rada uvědomuje a kouká se na své modely s nadhledem a ne jen perspektivou nějaké ekonometrického GARCH modelu. Naštěstí se snad blýská na lepší časy a noví členové mají dost zkušeností, aby na nic nesahali. Proto je pro investory nejlepší zprávou poslední poselství centrálních bankéřů, které zní: nebudeme po určitou dobu na kurz ani na úrokové sazby sahat! Uf.