Nejprve chci předeslat dvě věci.

Titulek je samozřejmě poněkud přehnaný. Ale to proto, abyste si na mě klikli. A všem, kteří už mají plné zuby všech odborných, učených a zasvěcených pojednání o radaru a při tomto slově se ji začíná dělat opar: Tento příspěvek slovo radar neobsahuje, můžete klidně číst dál.

Návštěva Ahmadínežáda v New Yorku znovu rozproudila diskuse o tom, jak daleko je k válce mezi USA a Íránem.

Nebudu tady spekulovat o tom, jestli válka bude, proč a co hovoří pro nebo proti, jestli Írán může raketami zasáhnout Špicberky či Madeiru. To mě moc nebaví.

Co mi ale přijde zajímavé v dosavadní válce s terorismem podivuhodná shoda zájmů mezi USA a Íránem. Z americké strany rozhodně nezamýšlená.

Od 11.září podnikli Američané dvě velké invaze. Proti svým nepřátelům, ale shodou okolností i proti nepřátelům Íránu.

Nejdřív zlikvidovali afghánský Taliban, který íránská teokracie nenáviděla. Dnes si už možná málokdo vzpomene, jak v roce 1998 Taliban zavraždil jedenáct diplomatů z íránského konzulátu ve městě Mazáre Šaríf a jak se u afghánské hranice shromáždilo na 200 tisíc íránských vojáků.

Íránci podporovali finančně i zbraněmi Severní alianci, kterou nakonec k moci dotlačilo na konci roku 2001 americké bombardování Talibanu.

Útokem na Irák pak zmizel ještě horší íránský nepřítel.Saddám Husajn, který vedl proti Íráncům osm let válku.

Když jsem letos byl v Íránu jen několik dní potom, co byl Saddám popraven, radovali se téměř všichni Íránci. Ti, kterým je dnes kolem třiceti,vzpomínají na dětství,které strávili ve strachu před iráckými bombami, padajícími na Teherán a další města.

Namísto Saddáma vynesla americká invaze v Iráku k moci hlavně tamní šíity. Souvěrce Íránců, kteří tak nyní mohou počítat s Irákem jako přítelem.

Americký prezident George Bush se nedávno sešel krátce po sobě s afghánským prezidentem Karzáím a iráckým premiérem Malikím.

V obou případech tvrdil, že Írán má na obě země nestabilizující a škodlivý vliv, že v nich podněcuje násilí.

Ovšem Karzáí a Malikí mu to vymlouvali. Oba označili Írán za přítele.

Iránští vůdci sice oficiálně spílají Bushovi, ale možná ho v duchu velebí jako muže, seslaného samotným Alláhem. Samozřejmě přeháním, protože americká snaha izolovat ve světě Teherán a uvalit na něj sankce Írán těžce poškozuje a komplikuje režimu život.

Ale co se týká války proti terorismu, íránský režim je až dosud rozhodně jedním z těch, kteří na ní vydělaly nejvíce.

Některé americké intervence se v minulosti vyznačovaly tím, že při nich vznikal nový nepřítel, který se pak stal příštím válečným soupeřem.

Souboj s nacistickým Německem posílil Stalinův Sovětský svaz a umožnil mu expanzi do střední Evropy (i když válka s ním pak byla „jen“ studená).

Vyzbrojování afghánských mudžáhidů, bojujících proti sovětské okupaci v osmdesátých letech, vedlo ke vzniku Al-Káidy a vzestupu islámského fundamentalismu. Mezi těmi,kteří dostávali americké zbraně a peníze, byli ti,kteří později Američany vraždili.

Nynější války v Afghánistánu a Iráku posílily Írán. Nabízí se otázka: jakého příštího nepřítele posílí americká válka s Íránem ?