Václav Klaus oslavil osmdesátiny. Patří mezi významné státníky, kteří určovali směr Československa a poté České republiky po Sametové revoluci. Je jisté, že se zapsal do historie výrazným písmem.

Jedněmi milovaný druhými nenáviděný. Václav Klaus je a byl snad vším. Patří mezi nevýznamnější politiky po listopadové éry, je ekonomem, byl předsedou vlády, ale i druhým českým prezidentem, zakladatelem ODS, ministrem financí. Je znám ale i svojí kontroverzní akademickou prací, kdy popírá například globální oteplování a věnoval tomu i svoji knihu: Modrá nikoliv zelená planeta. Patrný je i vývoj jeho politických názorů, kdy se zejména v poslední době zdá, že zastává téměř až extrémně pravicové názory.

Jaký ale byl jeho nejvýraznější počin?

Jako transformátor stál u přerodu Československé socialistické republiky na Československo a pak i u rozdělování Československa v roce 1993, spolu se svým slovenským „protějškem“ Vladimírem Mečiarem. Mezi nejvýraznější počiny ale jistě patřila privatizace, která měla uzavřenou ekonomiku komunistického Československa přetransformovat v otevřenou a stát měl postupně zmenšit svůj podíl ve vlastnění velkých podniků. Jak samotný proces přechodu na tržní ekonomiku byl zásadní, neobešlo se to ale bez kontroverzí.

Již v roce 1990 Klaus zastával cestu kuponové privatizace, která měla zabránit přívalu zahraničních investorů, což se také asi částečně stalo, nicméně nezabránila vytunelování investičních fondů, kdy lidé přišli o miliardy.

V roce 1994 Klaus prohlásil, že česká ekonomika prošla dostatečnou transformací, což ale bylo tak někde na půl cesty. V České republice tehdy operovaly státní banky, které zakládaly nebo spoluvlastnily privatizační fondy. Následně pak ve velkém skupovaly akcie od občanů a tím se majetek dostal opět do rukou státu. Tato situace pak byla základem politické korupce i mafiánského kapitalismu. Právě v této době šlo o první propojení byznysu a politiky, a právě tehdy se také poprvé propojila politika ODS s byznysem.

Klausova vláda, kdy byl jejím předsedou, pak byla také u moci na začátku problémů v OKD. V roce 1996 se začaly objevovat první trable, kdy obce, které neměly peníze, začaly prodávat své akcie makléřským firmám, které je skupovaly pro soukromé investory. Investoři tak měli OKD nakopnout a otevřít světu. Ale díky četným chybám politiků a touze po moci, státu nakonec zůstalo jenom 46 procent akcií v OKD. Klaus se tak zařadil mezi ty, kteří se podíleli na pádu strategické státní společnosti.

Akademická činnost a ostatní

Kromě politika je Klaus také profesorem. V roce 1995 získal profesuru pro obor financí. Ještě dodnes vyučuje ekonomii na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity. Do povědomí zejména v Evropě se pak dostal svojí knihou: Modrá, nikoliv zelená planeta vydaná v roce 2007. Václav Klaus v ní předkládá své vlastní názory především na globální oteplování, kdy zásadně kritizuje aktivitu ekologických organizací. Kniha však byla odmítnuta jak odbornou, tak laickou veřejností jako amatérská a chybně informující, i tak se jí ale dostalo několika překladů.