Zdravotnický nadstandard: ignoruje se Listina práv a svobod
Pokud současná vláda dopustí zavedení nadstandardů v oblasti přímého poskytování zdravotní péče, otevře Pandořinu skříňku jednoho metru pro ty, co na to budou mít, a druhého pro ty, kterým nezbude než se smířit s tím, že se stali občany druhé kategorie.
Bude to jako v pohádce o Smolíčkovi: pootevřením dveří nadstandardu se do systému proderou jezinky zdravotní péče sice kvalitnější, nicméně poskytované výběrově pouze těm, kteří budou moci platit na dřevo. Dravé zájmy komerčních poskytovatelů si poté najdou cesty, jak tyto dveře otevírat stále více a více.
Univerzální přístup ke kvalitní zdravotní péči je civilizačním statkem, který byl v této zemi zaručen po dlouhá desetiletí. Připomenu také, že ústavní Listina základních práv a svobod zahrnuje článek 31, který praví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Považuji za ostudu této země, že toto právo postupně, ale stále více eroduje, takže už dnes je masivně porušováno. Poplatky, doplatky a další náklady spojené s péčí o zdraví hrazené přímo občany dnes činí už 17 % všech výdajů (v roce 2000 to bylo 9 %). Navrhovatelé nadstandardů se přitom ani netají tím, že jejich zavedením chtějí tento podíl dále výrazně zvýšit.
Veřejné výdaje na zdravotní služby v naší zemi činily v roce 2007 6,1 % HDP, zatímco průměr všech 27 zemí Evropské unie dosáhl 7,4 %. Pokud bychom ve financování zdravotní péče z veřejných zdrojů měli ambici ocitnout se aspoň v pásmu evropského průměru, nemuseli bychom ministra zdravotnictví stavět před úkol „Vem kde vem, ale v přístím roce musíš uspořit 10 miliard“.
Tato vláda šetří na nepravém místě – na občanech. Měl bych pro ni lepší zadání: zavést monopol státu na nákup léků jako ve Švédsku. Stát tam má při jednání s výrobci a distributory léčiv mnohem silnější pozici, než stovky nemocnic a tisíce lékáren. Výrazně nižšími nákupními cenami léčiv ušetří každý rok miliardy.
(Psáno pro časopis Týden. Vyšlo dne 6.6. 2011 v č. 23 ze na str. 61 v rubrice Pro/Proti.)
Bude to jako v pohádce o Smolíčkovi: pootevřením dveří nadstandardu se do systému proderou jezinky zdravotní péče sice kvalitnější, nicméně poskytované výběrově pouze těm, kteří budou moci platit na dřevo. Dravé zájmy komerčních poskytovatelů si poté najdou cesty, jak tyto dveře otevírat stále více a více.
Univerzální přístup ke kvalitní zdravotní péči je civilizačním statkem, který byl v této zemi zaručen po dlouhá desetiletí. Připomenu také, že ústavní Listina základních práv a svobod zahrnuje článek 31, který praví: „Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Považuji za ostudu této země, že toto právo postupně, ale stále více eroduje, takže už dnes je masivně porušováno. Poplatky, doplatky a další náklady spojené s péčí o zdraví hrazené přímo občany dnes činí už 17 % všech výdajů (v roce 2000 to bylo 9 %). Navrhovatelé nadstandardů se přitom ani netají tím, že jejich zavedením chtějí tento podíl dále výrazně zvýšit.
Veřejné výdaje na zdravotní služby v naší zemi činily v roce 2007 6,1 % HDP, zatímco průměr všech 27 zemí Evropské unie dosáhl 7,4 %. Pokud bychom ve financování zdravotní péče z veřejných zdrojů měli ambici ocitnout se aspoň v pásmu evropského průměru, nemuseli bychom ministra zdravotnictví stavět před úkol „Vem kde vem, ale v přístím roce musíš uspořit 10 miliard“.
Tato vláda šetří na nepravém místě – na občanech. Měl bych pro ni lepší zadání: zavést monopol státu na nákup léků jako ve Švédsku. Stát tam má při jednání s výrobci a distributory léčiv mnohem silnější pozici, než stovky nemocnic a tisíce lékáren. Výrazně nižšími nákupními cenami léčiv ušetří každý rok miliardy.
(Psáno pro časopis Týden. Vyšlo dne 6.6. 2011 v č. 23 ze na str. 61 v rubrice Pro/Proti.)