Rok 2018 se stal i přes skvělé ekonomické výsledky v ČR rokem ignorace chudých lidí. Dokazujeme to na 14 rozhodnutích (nejen) vlády, která DNES v souvislostech představíme v pražské Knihovně Václava Havla od 18 hodin.


Pod rouškou boje s byznysem s chudobu se v roce 2018 rozpoutalo běsnění proti zneužívání dávek na bydlení a všichni mluví o jejich revizi. Co na tom, že ministerstvo práce nedokázalo nijak prokázat, že zneužívání dávek je tak velký problém, za jaký ho vydávají politici, kdykoli se chtějí zalíbit? A už vůbec ministerstvu nepřišlo k odpovědnosti, že případy zneužití musí řešit změnou v kontrolování vybraných případů, a nikoliv plošným škrtáním dávek a uváděním těch, kdo jsou na nich závislí, do ještě extrémnější příjmové situace.

Zapadlo, že dávky na bydlení jsou v současnosti jediný funkční pilíř podpory bydlení chudých a nízkopříjmových domácností, a že než se veřejné správa pustí do jakýchkoliv změn, které budou znamenat, že ze systému podpory některé domácnosti vypadnou (například proto, že bydlí v ubytovnách nebo novému standardu nevyhovujících bytech), musí urychleně dobudovat oba chybějící pilíře – systém sociálního bydlení a sociální byty, a také sociální práci. A přidat něco navíc – a to je dostupné insolvenční řízení pro 860 tisíc domácností v exekuci, aby na bydlení vůbec měli lidé, kteří pracují, ale z výplaty jim toho moc nezbude.

Nic z toho ale vláda v roce 2018 neudělala a zřejmě ani letos neudělá. Zákon o sociálním bydlení vypadl z plánu legislativních prací a ministerstvo práce a sociálních věcí na něm nepracuje. Ministerstvo pro místní rozvoj ohlásilo, že připraví zákon o investiční podpoře bydlení, mezitím však pouze připravilo dotační titul Výstavba určený pro obce. Za 600 mil. Kč se budou moci stavět také tzv. sociální domy s 12 byty a ostrahou, jakási novodobá státem dotovaná a strážená ghetta.

Vláda se, včetně ministryně Jany Maláčové, obloukem vrátila k boji s byznysem s chudobou, spíše však s chudými, a postupně vytahovala z klobouku 15 opatření, která se hekticky měnila, slučovala a doplňovala, čehož výsledkem je, že třetinu z nich odpovědné resorty odmítly hned po předložení vládě. A to je vesměs dobře, neboť 15 vládních opatření pro boj s byznysem s chudobou není žádná, na důkazech a analýzách postavená a alespoň trochu promyšlená politika sociálního začleňování v Česku, ale jen snůška hesel a represivních postupů vůči sociálně vyloučeným lidem v Česku. Jako strašák nad nimi visí – co jiného – revize dávek na bydlení.

Revize sociálních dávek je leitmotiv roku 2018. V poslední fázi konjunktury se obě (oficiální) vládní strany předbíhají, kdo komu přidá více, až se postupně ukazuje, že už na to nemají. A tak – Maláčová, Schillerová i Babiš – říkají: chybějící peníze v rozpočtu získáme mj. bojem s chudobou, tedy opět revizí dávek na bydlení. Tím ovšem myslí hlavně úsporu v dávkách pomoci v hmotné nouzi, především v doplatku na bydlení. To bude ale problém: už dva roky padají křivky vyplácených dávek pomoci v hmotné nouzi strmě dolů, mj. po restrikcích zákonodárců i Úřadu práce, o kterých jsme již psali v loňské mapě. Z podpory vypadly desítky tisíc domácností a nikdo přesně neví, kde jsou a z čeho své náklady na bydlení hradí. Rozval systému pomoci ve hmotné nouzi (zóny bez doplatku, poukázky, veřejná služba s restrikcí propadu na existenční minimum, přiznání dávky pouze při tzv. sepětí s místem, snižování doplatku na bydlení na 80 % nákladů, výrazné meziroční snižování objemu vyplácených dávek mimořádné okamžité pomoci) působí, že základní záchytná síť pro nejchudší obyvatele Česka přestala fungovat a jejím sítem propadávají mj. rodiny s dětmi. Jaké to bude mít důsledky, vláda neřeší.

A tak ze zůstatkových 7,4 miliard korun v dávkách pomoci v hmotné nouzi (v balíku půl bilionu všech pojistných a nepojistných dávek) bude obtížné najít více než jednu ušmudlanou miliardu na úkor těch skutečně nejchudších lidí v zemi, aby se mohlo přidat řádově několik miliard jinde.

To si na samém začátku roku ve vládě, kde ještě na křesle ministryně práce seděla Jaroslava Němcová za ANO, nepomysleli. Tehdy se totiž pustili do superodvážného projektu rozklížení dávky příspěvku na bydlení, který není dávkou hmotné nouze, ale státní sociální podpory, a drží v bydlení více než 200 tisíc domácností, které by se bez této dávky neobešly, neboť jejich příjmy objektivně nestačí na úhradu nákladů spojených s bydlením. Zděšení, které návrh Němcové vyvolal, a především změna na pozici ministra, návrh na dramatické škrty v příspěvku na bydlení zarazily. Ukázalo se, že tak velký rozvrat sociálních politik v Česku si vláda nedovolí udělat. Babiš a Němcová zřejmě vůbec netušili, co jejich aparáty navrhují.

Pod mlhou z dávek hustou tak, že by se dala krájet, leží u dna skutečně moderní novela insolvenčního zákona. Tu poslanci, především za ANO, navzdory svému bývalému ministrovi Pelikánovi, odmítli a raději přijali změnu, kterou lze výstižně charakterizovat slovem: žádná. Insolvenční řízení nebude o mnoho dostupnější, než bylo doposud, a přitom jeho výsledek bude nejistější. Bude záležet na soudech a jejich rozhodnutí, zda v případě splacení méně než 30% pohledávek během pěti let dlužník uspěl a oddlužil se, či nikoliv.

Smutnými patníky u cesty sociálního vyloučení v roce 2018, dnes již kůly v plotě, jsou třeba obědy zdarma pro chudé děti. Ty měly být nejdřív dostupné relativně plošně a vláda na ně měla vydávat přes 5 miliard ročně, posléze se diskutovalo o tom, že je to moc, až se nakonec zdarma nenají nikdo. K radosti například Ústeckého kraje, který ostře vystupoval proti tomu, aby děti dostávaly ve školách a školkách obědy, pokud jsou jejich rodiče příjemci dávek.

Kůlem v plotě jsou i oblasti se zvýšeným výskytem sociálně nežádoucích jevů vyhlašované obcemi od poloviny roku 2017. V roce 2018 se s nimi roztrhl pytel, vyhlašování nebo rozšiřování bezdoplatkových zón se stalo hitem předvolebních slibů ve městech jako Most, Ústí nad Labem nebo Karviná. Právě v těchto městech se zcela vymkly zákonnému rámci a s nedostatečným odůvodněním (což na začátku r. 2019 poprvé prokázal v přezkumném řízení Krajský úřad Středočeského kraje) byly vyhlašovány na celá území měst (popř. zcela absurdně na celé území města s výjimkou ubytoven jako v Mostě). V roce 2018 proces vyhlašování zón zahájilo, nebo jej veřejně oznámilo celkem 93 obcí, z toho 55 již alespoň jedno opatření obecné povahy vyhlásilo.

Rok 2018 se stává rokem ignorace chudých lidí. Vláda rezignuje na potřebu zajistit sociální smír. Za sociální politiku považuje buď rozdávání, nebo škrtání dávek. Sociální pracovníci i učitelé ve školách ve vyloučených lokalitách už vidí, jakou devastaci v terénu to způsobuje. Jejich klienti – domácnosti v hmotné a bytové nouzi, včetně dětí – se jim ztrácí v nekonečném kruhu migrace, jež je únikem před dluhy a chudobou do dalších dluhů a chudoby. Kontakt s těmito lidmi ztrácí i úřady – Úřad práce, obecní úřady, a další. Krátkodobé dopady na chudé domácnosti jsou děsivé. Devastující budou ve střednědobém horizontu i na celou společnosti a soužití v České republice.

Přečtěte si o tom v naší aktualizované Mapě hlavních událostí v sociálním vyloučení v roce 2018.