Imaginace pravděpodobně není vlastnost, která by vyvolávala v souvislosti s politikou pozitivní konotace. Politik by neměl být snílkem.

Něco odlišného však označuje pojem sociologické imaginace. Označuje schopnost spojit konkrétní životní osudy lidí a širší společenské a historické souvislosti. Na bezdomovectví mohu nahlížet jako na individuální lidské selhání (nebo nepřízeň osudu). Pokud však v souvislosti s minulou ekonomickou krizí došlo k nárůstu nezaměstnanosti a například se ztrojnásobil objem peněz vyplacených na dávky v hmotné nouzi, uvažování o bezdomovectví získává nový rozměr.

Jak to souvisí s imaginací v politice? I politik by totiž podle mě podobně jako sociolog měl umět dávat do souvislosti v tomto případě politické plány a cíle s každodenními starostmi lidí. Pokud například politik plánuje změny v oblasti bytové politiky, měl by umět vysvětlit voliči, v čem to pro něj bude mít přínos. Například jaký bude přínos pro člověka, který nyní zvažuje, zda si koupí pro svou rodinu garsonku nebo byt 2+1 s tím, že za úvěr bude ručit nemovitostí rodičů.

Promluvit jazykem, který se zdá být voličům blízký, blízky jejich životnímu světu, se zatím daří spíše populistům. I seriózní politici by ale měli umět vysvětlit své politické plány a vize jazykem, který je srozumitelný, a to z hlediska každodenní zkušenosti běžných lidí.