Duch a slovník cizích slov
Když slyšíme slovo duch, možná jednou z prvních věcí, která se vybaví těm, co pamatují „osmdesátky“, je film Krotitelé duchů, Ghostbusters.
A tak možná proto, když jsem v nedávné době četl knihy českých autorů z 19. století, třeba povídky Boženy Němcové, bylo pro mě překvapením, že slovo duch se objevovalo jako poměrně frekventované a to s významem odlišným, než mu dali hollywoodští scénáristé. Jako označení určité vnitřní síly, charakteristiky, podstaty.
Proměny jazyka, který není jen neutrálním popisem skutečnosti, můžou zachycovat proměny našeho přístupu ke světu i vlastní identitě. Je například odlišné, pokud ve vztahu k vnitřnímu světu hovoříme o duchu, nebo zda používáme „materialističtější“ slovo mozek, či dokonce metafory ze světa výpočetní techniky. Slovo duch si pak někdy ponechává stále svůj „archaističtější“ význam, zároveň se ale v některých kontextech tomuto významu zcizuje. Pro mnoho lidí je tak „duch“ pouze duchařinou, v lepším případě funkcí mozku.
A tak možná proto, když jsem v nedávné době četl knihy českých autorů z 19. století, třeba povídky Boženy Němcové, bylo pro mě překvapením, že slovo duch se objevovalo jako poměrně frekventované a to s významem odlišným, než mu dali hollywoodští scénáristé. Jako označení určité vnitřní síly, charakteristiky, podstaty.
Proměny jazyka, který není jen neutrálním popisem skutečnosti, můžou zachycovat proměny našeho přístupu ke světu i vlastní identitě. Je například odlišné, pokud ve vztahu k vnitřnímu světu hovoříme o duchu, nebo zda používáme „materialističtější“ slovo mozek, či dokonce metafory ze světa výpočetní techniky. Slovo duch si pak někdy ponechává stále svůj „archaističtější“ význam, zároveň se ale v některých kontextech tomuto významu zcizuje. Pro mnoho lidí je tak „duch“ pouze duchařinou, v lepším případě funkcí mozku.