Levice a její jazyk
Situace levicových stran v Evropě není dobrá, v naši zemi dokonce hrozí, že se její zástupci nedostanou do Poslanecké sněmovny.
Není to podle mě z toho důvodu, že veřejné mínění by se vychýlilo doprava. Je tomu dle mého soudu spíše naopak, z důvodu vědomí větší zranitelnosti si lidé více uvědomují důležitost funkčních veřejných služeb. Stejně jako si uvědomují neudržitelnost systému, kdy střední vrstva oslabuje a malá skupina má v držbě pohádkové majetky.
Postavení levice není dáno neschopností přijít s levicovým programem, nebo tím, že by levicové myšlenky neměly svůj prostor ve veřejné debatě. Můj dojem je, že je tomu právě naopak, společenská reflexe se nyní otáčí více doleva a mnoho pravicových dogmat, floskulí a tautologií se zdiskreditovalo.
Levicové strany ale důvěru voličů spíše ztrácí. Co možná chybí současné levici, přitom nejsou myšlenky nebo program, ale schopnost najít jazyk, který by promlouval k voličům. Který by hovořil pro ně blízkou a srozumitelnou řečí a zároveň dokázal zachytit politický konflikt. Zachytit současný konflikt a promluvit k voličům se zatím daří spíše pravicovým populistům, profitujícím z fenoménu označovaném jako „kulturní války“. Tedy konfliktu danému do značné míry překotnými změnami současného světa a jeho určitou hodnotovou neujasněností.
Pokud by se levici podařilo najít autentický, pro voliče srozumitelný jazyk, pojmenovávající současný politický konflikt, který by ale nesklouzával k lacinosti a vnitřní prázdnotě populismu, možná by její politická pozice začala znovu posilňovat. Nositelem změny přitom mohou být pouze osobnosti na politické scéně. A pro současného českého voliče, který má blízko k levici, je přitom klíčová otázka, proč volit levicovou stranu, a ne stranu Andreje Babiše.
Není to podle mě z toho důvodu, že veřejné mínění by se vychýlilo doprava. Je tomu dle mého soudu spíše naopak, z důvodu vědomí větší zranitelnosti si lidé více uvědomují důležitost funkčních veřejných služeb. Stejně jako si uvědomují neudržitelnost systému, kdy střední vrstva oslabuje a malá skupina má v držbě pohádkové majetky.
Postavení levice není dáno neschopností přijít s levicovým programem, nebo tím, že by levicové myšlenky neměly svůj prostor ve veřejné debatě. Můj dojem je, že je tomu právě naopak, společenská reflexe se nyní otáčí více doleva a mnoho pravicových dogmat, floskulí a tautologií se zdiskreditovalo.
Levicové strany ale důvěru voličů spíše ztrácí. Co možná chybí současné levici, přitom nejsou myšlenky nebo program, ale schopnost najít jazyk, který by promlouval k voličům. Který by hovořil pro ně blízkou a srozumitelnou řečí a zároveň dokázal zachytit politický konflikt. Zachytit současný konflikt a promluvit k voličům se zatím daří spíše pravicovým populistům, profitujícím z fenoménu označovaném jako „kulturní války“. Tedy konfliktu danému do značné míry překotnými změnami současného světa a jeho určitou hodnotovou neujasněností.
Pokud by se levici podařilo najít autentický, pro voliče srozumitelný jazyk, pojmenovávající současný politický konflikt, který by ale nesklouzával k lacinosti a vnitřní prázdnotě populismu, možná by její politická pozice začala znovu posilňovat. Nositelem změny přitom mohou být pouze osobnosti na politické scéně. A pro současného českého voliče, který má blízko k levici, je přitom klíčová otázka, proč volit levicovou stranu, a ne stranu Andreje Babiše.