Limity expertního pohledu
Komentuje-li současnou bytovou situaci (pro někoho možná bytovou krizi) někdo z ekonomů, obvykle se (oproti některým jiným komentářům) nesetkáme s důrazem na posilnění role veřejného sektoru.
Každý odborný pohled je přitom limitován určitými základními předpoklady, ze kterých vychází. Užívá se pro ně pojmu paradigma. Které určuje, jaké otázky je vůbec přípustné klást, i to, jak na ně lze hledat odpovědi. Na veřejný sektor a státní zásahy do ekonomiky se v našich zemích přitom ekonomové dívají tradičně velmi skepticky.
Určitou perspektivu nám dává, pokud se díváme na problém optikou čísel, která například ukazují, že nájmy se mírně snížily. Jinou získáme, pokud se díváme na problém perspektivou domácností, které dávají na nájemní bydlení více než 40 % svých příjmů. Údaje o výši nájmů by navíc bylo potřeba doplnit informacemi o tom, jaká je obvyklá délka smlouvy, protože nájemní bydlení může být provázeno nejistotou ohledně setrvání v pronajímaném bytě.
V evropských zemích přitom silnější role bytové politiky státu není ničím výjimečným. Alternativu vlastnického bydlení a pronájmu bytu v soukromém vlastnictví mohou představovat obecní dostupné a sociální byty nebo bydlení družstevní.
Možná nám tento problém ale ukazuje i na něco hlubšího. Na vztah veřejného a soukromého sektoru, kdy s pádem železné opony a komunismu se u nás na veřejný sektor začalo pohlížet s podezřením a nedůvěrou. V souvislosti s tím se objevily později v politických programech plány na vyšší finanční spoluúčast a větší roli soukromého sektoru ve zdravotnictví nebo školné na vysokých školách. Ty se nepodařilo realizovat, což se dnes zpětně ukazuje jako správná volba.
Vedle toho pandemie onemocnění COVID-19 ukázala, že role státu je v některých oblastech nezastupitelná. Stejně tak při řešení klimatické krize jsou klíčové politické dohody a nikdo již dnes asi neočekává, že situaci vyřeší vyrovnávání nabídky a poptávky.
Co dle mého soudu (minimálně od doby propuknutí finanční krize v roce 2008) potřebuje změnu ve způsobu uvažování, je pohled na vztah soukromého a veřejného sektoru. A je dle mého soudu v zájmu střední vrstvy roli veřejného sektoru spíše posilovat.
Každý odborný pohled je přitom limitován určitými základními předpoklady, ze kterých vychází. Užívá se pro ně pojmu paradigma. Které určuje, jaké otázky je vůbec přípustné klást, i to, jak na ně lze hledat odpovědi. Na veřejný sektor a státní zásahy do ekonomiky se v našich zemích přitom ekonomové dívají tradičně velmi skepticky.
Určitou perspektivu nám dává, pokud se díváme na problém optikou čísel, která například ukazují, že nájmy se mírně snížily. Jinou získáme, pokud se díváme na problém perspektivou domácností, které dávají na nájemní bydlení více než 40 % svých příjmů. Údaje o výši nájmů by navíc bylo potřeba doplnit informacemi o tom, jaká je obvyklá délka smlouvy, protože nájemní bydlení může být provázeno nejistotou ohledně setrvání v pronajímaném bytě.
V evropských zemích přitom silnější role bytové politiky státu není ničím výjimečným. Alternativu vlastnického bydlení a pronájmu bytu v soukromém vlastnictví mohou představovat obecní dostupné a sociální byty nebo bydlení družstevní.
Možná nám tento problém ale ukazuje i na něco hlubšího. Na vztah veřejného a soukromého sektoru, kdy s pádem železné opony a komunismu se u nás na veřejný sektor začalo pohlížet s podezřením a nedůvěrou. V souvislosti s tím se objevily později v politických programech plány na vyšší finanční spoluúčast a větší roli soukromého sektoru ve zdravotnictví nebo školné na vysokých školách. Ty se nepodařilo realizovat, což se dnes zpětně ukazuje jako správná volba.
Vedle toho pandemie onemocnění COVID-19 ukázala, že role státu je v některých oblastech nezastupitelná. Stejně tak při řešení klimatické krize jsou klíčové politické dohody a nikdo již dnes asi neočekává, že situaci vyřeší vyrovnávání nabídky a poptávky.
Co dle mého soudu (minimálně od doby propuknutí finanční krize v roce 2008) potřebuje změnu ve způsobu uvažování, je pohled na vztah soukromého a veřejného sektoru. A je dle mého soudu v zájmu střední vrstvy roli veřejného sektoru spíše posilovat.