Proč hájit pravicové hodnoty?
Étos 90. let přinesl důraz na individualismus a princip zásluhovosti. Pravicová ideologie také vštěpovala nedotknutelnost práva na neomezenou kumulaci majetku a trh se stal univerzálním měřítkem úspěchu. Možná v době po pádu komunismu při nástupu kapitalismu byl tento posun k pravicovým hodnotám pochopitelný, dnes je ale na místě otázka, zda tato ideologie opravdu slouží též zájmům střední třídy.
Je totiž překvapivé, jak často v internetových diskusích narážíme na to, s jakou vehemencí jsou hájeny pravicové hodnoty. Levici je pak často vytýkána odtrženost od reality, idealismus či sociální inženýrství. Idealismus opravdu ale není na místě a voliči, či přispěvatelé do internetových diskusí, by dle mého soudu měli být vázáni především realitou své socioekonomické situace (méně vzletně řečeno peněženky).
Když se pak člověk s průměrnými příjmy staví proti vyššímu zdanění „superbohatých“, snad se tak děje z popudu jakéhosi vnitřního pravicového idealismu, „aby se netrestali úspěšní“. Ale vzhledem k tomu, že v naší zemi je ve větší míře zdaněna práce, z které odvádí daně právě především střední vrstva, a v menší míře majetek, který je ve vysoké míře koncentrován v rukou českých miliardářů, nedává tento pravicový idealismus příliš smysl.
Kdyby se naši společnosti podařilo konečně překročit stín, který na ni stále dopadá z 90. let, možná by potom lépe dokázala reagovat na výzvy současnosti. Dnes již není třeba se obávat hrozby návratu komunistické totality, spíše mezi aktuální problémy současnosti patří vysoká majetková nerovnost a tzv. rozevírání nůžek či chudoba.
Je totiž překvapivé, jak často v internetových diskusích narážíme na to, s jakou vehemencí jsou hájeny pravicové hodnoty. Levici je pak často vytýkána odtrženost od reality, idealismus či sociální inženýrství. Idealismus opravdu ale není na místě a voliči, či přispěvatelé do internetových diskusí, by dle mého soudu měli být vázáni především realitou své socioekonomické situace (méně vzletně řečeno peněženky).
Když se pak člověk s průměrnými příjmy staví proti vyššímu zdanění „superbohatých“, snad se tak děje z popudu jakéhosi vnitřního pravicového idealismu, „aby se netrestali úspěšní“. Ale vzhledem k tomu, že v naší zemi je ve větší míře zdaněna práce, z které odvádí daně právě především střední vrstva, a v menší míře majetek, který je ve vysoké míře koncentrován v rukou českých miliardářů, nedává tento pravicový idealismus příliš smysl.
Kdyby se naši společnosti podařilo konečně překročit stín, který na ni stále dopadá z 90. let, možná by potom lépe dokázala reagovat na výzvy současnosti. Dnes již není třeba se obávat hrozby návratu komunistické totality, spíše mezi aktuální problémy současnosti patří vysoká majetková nerovnost a tzv. rozevírání nůžek či chudoba.