Co změní současná krize?
K proměnám ekonomického myšlení obvykle nevede veřejná debata, ale v něčem přelomové, zásadní (historické) události.
Hospodářská recese započatá rokem 1929 a tragické události světové války ovlivnily poválečný rozvoj sociálního státu v západním světě, v té době spojený s vlivem keynesiánství na ekonomické myšlení. Následně ekonomická krize ze 70. let spojená s ropnou krizí přispěla ke změně ekonomického myšlení a nástupu výsostného postavení neoliberalismu, který se na rozdíl od keynesiánství snaží minimalizovat zásahy státu do ekonomiky a ve větší míře spoléhá na působení tržních sil. Tento ekonomický směr a jeho vliv na politiku pravděpodobně ještě posílily revoluční změny spojené s pádem komunismu v Evropě.
Ekonomická krize z roku 2008, spojená s finanční krizí, minimálně v ideologické rovině ukončila hegemonii neoliberalismu. Je otázkou, co se změnilo v praktické ekonomické politice, ale jak při nedávném řešení pandemické krize, tak při řešení současné inflace a energetické krize, můžeme sledovat spíše odklon od neoliberální politiky.
Současná situace dle mého soudu podtrhuje skutečnost, že role státu a veřejného sektoru je v mnoha ohledech nezastupitelná trhem. Potřebuje-li člověk ke své svobodě volný trh, aby mohl uplatnit svoji iniciativu, stejně tak potřebuje politické instituce, aby jeho svobodu zaštiťovaly.
Otázka, do jaké míry je žádoucí regulovat ekonomické vztahy, v současnosti tak znovu získává na aktuálnosti. Nabízí se nyní například otázka, do jaké míry je pro stát potřebné, aby měl pod kontrolou klíčovou energetickou infrastrukturu. Nebo otázka legitimity sociálních transferů při řešení narůstajícího počtu lidí ohrožených chudobou.
V naši jakožto postkomunistické zemi měl možná neoliberalismus jako ideologie snadnější cestu na politické výsluní. O to více je asi potřeba, aby politici nespoléhali jen na pravdy, které byly po dlouhou dobu poměrně nekriticky přijímané zejména na pravici, a hledali řešení, která reflektují dilemata dnešní doby.
Hospodářská recese započatá rokem 1929 a tragické události světové války ovlivnily poválečný rozvoj sociálního státu v západním světě, v té době spojený s vlivem keynesiánství na ekonomické myšlení. Následně ekonomická krize ze 70. let spojená s ropnou krizí přispěla ke změně ekonomického myšlení a nástupu výsostného postavení neoliberalismu, který se na rozdíl od keynesiánství snaží minimalizovat zásahy státu do ekonomiky a ve větší míře spoléhá na působení tržních sil. Tento ekonomický směr a jeho vliv na politiku pravděpodobně ještě posílily revoluční změny spojené s pádem komunismu v Evropě.
Ekonomická krize z roku 2008, spojená s finanční krizí, minimálně v ideologické rovině ukončila hegemonii neoliberalismu. Je otázkou, co se změnilo v praktické ekonomické politice, ale jak při nedávném řešení pandemické krize, tak při řešení současné inflace a energetické krize, můžeme sledovat spíše odklon od neoliberální politiky.
Současná situace dle mého soudu podtrhuje skutečnost, že role státu a veřejného sektoru je v mnoha ohledech nezastupitelná trhem. Potřebuje-li člověk ke své svobodě volný trh, aby mohl uplatnit svoji iniciativu, stejně tak potřebuje politické instituce, aby jeho svobodu zaštiťovaly.
Otázka, do jaké míry je žádoucí regulovat ekonomické vztahy, v současnosti tak znovu získává na aktuálnosti. Nabízí se nyní například otázka, do jaké míry je pro stát potřebné, aby měl pod kontrolou klíčovou energetickou infrastrukturu. Nebo otázka legitimity sociálních transferů při řešení narůstajícího počtu lidí ohrožených chudobou.
V naši jakožto postkomunistické zemi měl možná neoliberalismus jako ideologie snadnější cestu na politické výsluní. O to více je asi potřeba, aby politici nespoléhali jen na pravdy, které byly po dlouhou dobu poměrně nekriticky přijímané zejména na pravici, a hledali řešení, která reflektují dilemata dnešní doby.