Překvapivý altruismus protestů
Není důležité jen hledat ta správná data, ale také klást ty správné otázky. Analýza předpokládá předem dané. Je dobré ale někdy zamyslet se, zda naše základní východiska nestojí na vratkých základech.
Nebudu se nyní snažit argumenty zpochybňovat některá z dogmat ekonomismu či neoliberalismu, která se uhnízdila od 90. let ve veřejné debatě. Jen bych chtěl dát prostor určitému překvapení. Překvapení nad altruismem současné mladé generace.
Starost o stav demokracie zmobilizoval mladou generaci a Milion chvilek pro demokracii potom rozhýbali nejmasovější protesty od roku 1989. Mladá generace se stala hybatelem protestů. Občansky se angažovala, respektive stále angažuje, v tom, co vnímá jako veřejný zájem.
To si samozřejmě zaslouží respekt. Proč ale zrovna Andrej Babiš? A jiné problémy žádnou občanskou mobilizaci nevyvolávají. A přitom by mohly. Třeba nedostupnost bydlení. Ta dopadá, či brzy bude dopadat, především na mladou generaci.
Dostupnost bydlení není vnímána jako politikum, bydlení je chápáno jako tržní statek, věc individuální odpovědnosti. Z hlediska dnešní zkušenosti se ale nabízí otázka, je to vůči lidem, kteří v současnosti řeší bytovou situaci, fér?
Je podle mě velkým obohacením, jaký prostor dostává ve veřejné debatě snaha podkládat argumenty daty, analýzami, včetně těch sociologických. Méně už se ale dostává pozornosti mnohdy inspirativním myšlenkám, které přináší intelektuální reflexe. A právě schopnost vnímat individuální problémy jako součást obecných problémů, vidět v nich také věc veřejnou, nám může intelektuální (a sociologická) reflexe přinést. Což může také usnadňovat vidět problém nejenom jako něco, na co jsme sami (se svým úsilím), ale také jako něco, co nás spojuje s druhými lidmi.
Nebudu se nyní snažit argumenty zpochybňovat některá z dogmat ekonomismu či neoliberalismu, která se uhnízdila od 90. let ve veřejné debatě. Jen bych chtěl dát prostor určitému překvapení. Překvapení nad altruismem současné mladé generace.
Starost o stav demokracie zmobilizoval mladou generaci a Milion chvilek pro demokracii potom rozhýbali nejmasovější protesty od roku 1989. Mladá generace se stala hybatelem protestů. Občansky se angažovala, respektive stále angažuje, v tom, co vnímá jako veřejný zájem.
To si samozřejmě zaslouží respekt. Proč ale zrovna Andrej Babiš? A jiné problémy žádnou občanskou mobilizaci nevyvolávají. A přitom by mohly. Třeba nedostupnost bydlení. Ta dopadá, či brzy bude dopadat, především na mladou generaci.
Dostupnost bydlení není vnímána jako politikum, bydlení je chápáno jako tržní statek, věc individuální odpovědnosti. Z hlediska dnešní zkušenosti se ale nabízí otázka, je to vůči lidem, kteří v současnosti řeší bytovou situaci, fér?
Je podle mě velkým obohacením, jaký prostor dostává ve veřejné debatě snaha podkládat argumenty daty, analýzami, včetně těch sociologických. Méně už se ale dostává pozornosti mnohdy inspirativním myšlenkám, které přináší intelektuální reflexe. A právě schopnost vnímat individuální problémy jako součást obecných problémů, vidět v nich také věc veřejnou, nám může intelektuální (a sociologická) reflexe přinést. Což může také usnadňovat vidět problém nejenom jako něco, na co jsme sami (se svým úsilím), ale také jako něco, co nás spojuje s druhými lidmi.