Polistopadový kartel?
Jako u každého slovního spojení, jehož význam si snadno nemůžeme vyhledat na internetové encyklopedii, se jeho interpretace může stát předmětem sporu.
Co ale měl na mysli Andrej Babiš, když mluvil o polistopadovém kartelu? Můžeme si pomoci alespoň tím, že si vyhledáme význam slova kartel, dle Wikipedie kartel je: „forma obchodní dohody mezi soutěžiteli, která narušuje hospodářskou soutěž. Cílem kartelu je omezení, nebo vyloučení konkurence a maximalizace zisku celého odvětví.“
Andrej Babiš měl zřejmě na mysli zákulisní dohody politiků z „tradičních politických stran“, během nichž si rozdali karty a před publikem pak předstírali politickou soutěž. Jenže toto mi popravdě nedává příliš smysl, snad vyjma období opoziční smlouvy. V politickém sporu totiž do té doby, než se Andreji Babišovi podařilo převálcovat levici, šlo o programový střet (především dominantní pravicové a levicové strany), byť samozřejmě zákulisní dohody mohly existovat, věcná podstata sporu v politice byla nezpochybnitelná. Méně tak dnes.
Ve spojení se zákulisními dohodami a polistopadovým vývojem mě napadá potom zcela jiná asociace. Nepředstavuje problém pro politiku spíše zákulisní vliv, který uplatňovala část ekonomických elit (v souvislosti s obdobím privatizace i později) k tomu získat, udržet a rozšířit svoji ekonomickou pozici, k čemuž používala mimo jiné (skrytý) politický vliv?
Je pak otázkou, kdo má z dnešních leaderů politických stran vlastně k takovému „polistopadovému kartelu“ nejblíže. Jedna věc je možná ale vůči Andreji Babišovi nefér. Může se jevit jako poněkud nespravedlivé, že pouze on bývá v souvislosti s českým prostředím označován jako oligarcha. Nemáme vlastně takových oligarchů více?
Co ale měl na mysli Andrej Babiš, když mluvil o polistopadovém kartelu? Můžeme si pomoci alespoň tím, že si vyhledáme význam slova kartel, dle Wikipedie kartel je: „forma obchodní dohody mezi soutěžiteli, která narušuje hospodářskou soutěž. Cílem kartelu je omezení, nebo vyloučení konkurence a maximalizace zisku celého odvětví.“
Andrej Babiš měl zřejmě na mysli zákulisní dohody politiků z „tradičních politických stran“, během nichž si rozdali karty a před publikem pak předstírali politickou soutěž. Jenže toto mi popravdě nedává příliš smysl, snad vyjma období opoziční smlouvy. V politickém sporu totiž do té doby, než se Andreji Babišovi podařilo převálcovat levici, šlo o programový střet (především dominantní pravicové a levicové strany), byť samozřejmě zákulisní dohody mohly existovat, věcná podstata sporu v politice byla nezpochybnitelná. Méně tak dnes.
Ve spojení se zákulisními dohodami a polistopadovým vývojem mě napadá potom zcela jiná asociace. Nepředstavuje problém pro politiku spíše zákulisní vliv, který uplatňovala část ekonomických elit (v souvislosti s obdobím privatizace i později) k tomu získat, udržet a rozšířit svoji ekonomickou pozici, k čemuž používala mimo jiné (skrytý) politický vliv?
Je pak otázkou, kdo má z dnešních leaderů politických stran vlastně k takovému „polistopadovému kartelu“ nejblíže. Jedna věc je možná ale vůči Andreji Babišovi nefér. Může se jevit jako poněkud nespravedlivé, že pouze on bývá v souvislosti s českým prostředím označován jako oligarcha. Nemáme vlastně takových oligarchů více?