Za mého mládí se říkávalo, že není nic staršího než včerejší noviny. Ač sociální sítě ignoruji, mám za to, že dnes spíš platí, že není nic staršího než 30 minut starý tweet. Přesto si dnes dovolím zveřejnit text, který jsem napsal den přes Štědrým dnem (tedy více jak před měsícem) a který jsem dosud nebyl schopen zfinalizovat do publikovatelné podoby. Ač se naše pandemická situace opět výrazně posunula, mám pocit, že tento loňský text s mnoha „historickými“ odkazy lze bez velkých úprav číst i dnes.
V půlce loňského prosince jsme se ženou v Dejvické divadle navštívili pořad Co.media – Intermediální integrál Martina Myšičky, do něhož si umělecký šéf divadla (a vystudovaný fyzik) zve k otevřené diskusi vědce z tzv. tvrdých věd.
Premiér Petr Fiala pronesl na Nový rok státnický projev, na který jsem několik let čekal. Přestože se nejednalo o žádný mimořádný text, projev byl svou stavbou vyvážený a obsahoval téměř vše, co má dle mého názoru státnický projev obsahovat. Premiér zmínil mnohá podstatná témata, nevyhýbal se přitom ani nepříjemným zprávám. Přesto bylo několik věcí, které mi v premiérově proslovu chyběly.