Nedávno se ptal Seznam.cz vybraných prezidentských kandidátů na to, zda by navštívili Ukrajinu. Samozřejmě, všichni odpověděli ano. Kyjev a další místa na Ukrajině byl vskutku během války navštíven řadou politiků, české nevyjímaje. Některé návštěvy byly více konkrétní, některé méně. Všechny zajišťovaly pochopitelně týmy protokolistů a ochranných služeb.


Seznam.cz se ale zapomněl – patrně náhodou – zeptat mezi prezidentskými kandidáty jediného, který se vydal na Ukrajinu po vlastní ose. Podobně jako řada českých dobrovolníků a právem oceňovaných novinářů.

Marek Hilšer odjel na počátku října do Mykolajivské oblasti. Po předchozí dohodě s ukrajinskou stranou tam předával vojenskou a humanitární pomoc. Vezl potřebný vojenský materiál asi za milion korun, z toho 500 tisíc získal osobně od soukromého dárce (firmy Isolit-Bravo z Jablonce nad Orlicí). Za malou zmínku stojí i to, že v době obranné války proti ruské agresi, kterou řada z nás chápe i jako válku naši, českou a evropskou, nesháněl peníze na svou kampaň, ale na pomoc jiným. A nebyl to jediný takový počin během jeho kampaně. Příslušníkům teritoriální obrany jihoukrajinského Mykolajivu, národní gardy a speciálních jednotek předal drony a termovize. Kromě vojáků se setkal i s obyvateli města, místními dobrovolníky, představiteli ministerstva obrany a představiteli Mykolajivské oblasti. Zapojil se do distribuce potravinové pomoci. Ukrajinská strana oceňovala nejen dar samotný, ale i symbolický a morální význam cesty českého politika až do blízkosti frontové linie. Poděkování mu vyjádřil místní gubernátor Vitalij Kim. Setkání obou politiků poblíž frontové linie bylo na poslední chvíli zrušeno, protože ten den ráno se stal Mykolajiv s dalšími ukrajinskými městy terčem masivního raketového útoku, jednoho z největších od začátku ruské agrese a Vitalij Kim byl odvolán k poradě s prezidentem Zelenským. Přesto jste v médiích ani na sociálních sítích nezaznamenali jedinou fotografii, kdy by pózoval v helmě či neprůstřelné vestě…

Náklady na cestu platil ze svých soukromých peněz.

Měl jsem tak možnost zažít strach z válečných událostí na vlastní kůži. Marka Hilšera doprovázela moje žena. Několik hodin jsme neměli spojení, když se s týmem Marka Hilšera a ukrajinským doprovodem skrývali v malém motorestu uprostřed polí a čekali, až se přežene nejhorší vlna útoku.

Cesta Marka Hilšera nespadla z čistého nebe. Marek protestoval proti ruské agresi už v roce 2014. Ihned po letošním 24. únoru pak volal po rychlé a účinné vojenské pomoci Ukrajině. Vyzýval s dalšími zákonodárci premiéra, aby Česká republika zahájila diplomatickou iniciativu v NATO a navrhla zřízení částečné bezletové zóny nad Ukrajinou a vytvoření humanitárního leteckého mostu pro Mariupol. Vystupoval na demonstracích volajících po poskytnutí zbraní Ukrajině a pomáhal probudit veřejnou podporu na pomoc Ukrajině. Jistě neměl lepší informace ani odhad, než představitelé české vlády a ozbrojených sil. To ani není technicky možné. Měl však přesně to, co se od politika čeká: pevný postoj a odvahu ho zaujmout.

V té době Petr Pavel pomalu měnil své tvrzení, že by na Ukrajinu zbraně neposílal (2015), i když se stále držel názoru, že Ukrajina válku vyhrát nemůže (březen 2022), aby v jedné z prezidentských debat před koncem roku připustil, že letecký most bylo řešení, které by bývalo mělo smysl. Další kandidátka, paní Nerudová, v té době mluvila něco o tom, že by vláda neměla jezdit zasedat „jenom do Kyjeva“, ale měla by absolvovat výjezdní zasedání i v českých regionech. O Babišovi, dalším z trojice údajných favoritů je snad škoda mluvit..