S radním Milanem Kudrysem, významným sociálním demokratem z Prahy 5, jsme se poprvé viděli letos na jaře na schůzi bezpečnostního výboru. A bylo to setkání osudové.

Abych ho nepřehlédla, křičel na mě, obvinil mě ze lží a připomněl i „podivné“ peníze, které naše organizace údajně dostává. Ale tím to nekončí. Vystupuji také na stránkách oranžových letáků a časopisů i na různých mítincích jeho rodné strany. Popravdě tam nejsem líčena jako kladná hrdinka, ale spíš jako stvoření ďábelské, a když o mně mluví, používá slovník Rudého práva ze 70. let. Nicméně musím přiznat, že mi jeho zájem lichotí: co se škádlívá, rádo se mívá. Láska se holt projevuje různým způsobem.
Považuji se za odborníka na léčbu závislostí, jsem odbornou ředitelkou SANANIMu, což je nezisková organizace, která se už dvacet let věnuje drogově závislým. Jeho pozornost k mé osobě a organizaci, kterou vedu, přivedla skutečnost, že jsme v Praze 5, v lokalitě, kde je otevřená drogová scéna, koupili prostory pro Kontaktní centrum. Od té doby mi na cokoli, co řeknu, odpoví, že lžu. Nediskutuje, křičí, celou kauzu zkresluje a využívá v úzce stranickém zájmu. K tomu ještě velmi efektně upozorňuje, že máme nějak podezřele mnoho peněz a kdoví co s nimi děláme. Vzhledem k tomu, že další volby jsou již na dohled, bojím se domyslet, kam až se odváží se svými denunciacemi zajít.
Co se škádlívá, spolu v posteli končívá, říká se taky. Tak to tedy v žádném případě. Obávám se, že pana Kudryse zklamu. Důvodem není to, že je sociální demokrat, ani to, že právě on se postavil do čela bojovníků proti SANANIMu. Zralý muž s velmi silnou organizací za zády přece nebojuje s trpaslíkem, jako je naše neziskovka. Zralý muž také nezneužívá svého postavení. A hlavně – jsem šťastně vdaná, takže o podobné vztahy vůbec nemám zájem.