Nedávno jsme s klienty probírali, co dodržovat, aby se dokázali domluvit, a co dělat, když se rozhovor zvrtne v hádku. Shodou okolností z toho vzešlo 2 x 7 bodů, což je 14, valentýnské číslo.


1) DO ROZHOVORU JDU S VŮLÍ SE DOMLUVIT, ne druhého přemluvit, něco mu vymluvit, ani nic zamluvit. Cílem je oboustranná dohoda. Pokud ji nechcete, nebo nemáte dost sil, radši se do toho ani nepouštějte.

2) KAŽDÝ ROZHOVOR JE NOVÝ BÍLÝ LIST. Nevnáším do něj své předpoklady, domněnky, závěry z minulosti. Poslouchám druhého tak, že chci pochopit, jak to vidí on, tady a teď. Ideální je si představit, že posloucháte svého nejlepšího kámoše a ne svou partnerku. Vaše míra tolerance a porozumění se tak rapidně zvýší, což přesně potřebujeme.

3) VYJADŘUJI SE JASNĚ A JEDNOZNAČNĚ, aby měl druhý šanci pochopit zase mě. Odpustím si ironii, sarkasmy i uštěpačné poznámky. Taky nepočítám s tím, že druhý si něco domyslí. Nedomyslí, dámy. Nedomyslí.

4) VYJADŘUJI SVŮJ POHLED NA VĚC. Neříkám něco proto, jen abych druhého potěšil, nebo protože si myslím, že to chce slyšet. Moje výchozí pozice musí být jasná. Není to o tom na ní neústupně trvat, jen ji vyjádřit. Umět říct, co chci, je ctnost, neznamená to, že jsem sobec.

5) NEBERU SI TO, CO DRUHÝ ŘÍKÁ, OSOBNĚ. Nejsem vztahovačný, nehledám ve slovech druhého kritiku mé osoby. Zároveň to neznamená, že se mě to, co druhý říká, nedotýká. Jeho slova si neberu osobně, ale beru si je k srdci. V tom je rozdíl.

6) POKUD MI NENÍ JASNÉ, JAK TO DRUHÝ MYSLÍ, ZEPTÁM SE. Je mou povinností doptat se, pokud nemám dostatek jasných informací. Když řeknu, že jsem něco nepochopil, neznamená, že jsem přece úplně blbej.

7) POCHOPENÍ NEBO VZNIK DOHODY SLOVNĚ POTVRDÍM. Howg. Jestliže jste to zvládli až sem, gratuluji. Jste v cíli a tímto potvrzením zároveň může debata skončit. Vydechněte si a jděte slavit.

Někdy se ale může stát, že se domluva nedaří a naopak to mezi vámi začíná pěkně vřít. V takovém případě si uvědomte následující:

1) HLAVNĚ NEPROPADAT ČERNOBÍLÉMU VIDĚNÍ SVĚTA, protože je cestou k destrukci. Vy však nechcete zničit to, co je vám drahé, jen proto, že to teď drhne. Typické nežádoucí výkřiky: "My se NIKDY na NIČEM nedomluvíme! Je to ÚPLNĚ na NIC! Tak já to zruším/vrátím/roztrhám/vyhodím z okna!"

2) VINA A CHYBA NEEXISTUJÍ. Dobře, dalo by se o tom filozoficky polemizovat, ale zkuste tomu prostě uvěřit. Přestanete obviňovat sebe i druhého a hledat, co je čí chyba, a o to právě jde.

3) SOUCIT MÍSTO SEBELÍTOSTI. Nelitujte se, že se tak snažíte a ten druhý vám to kazí. Spíš s partnerem zkuste soucítit, protože v tuto chvíli jste na tom oba stejně (nejspíš špatně) a snažíte se oba.

4) BOJUJEME SPOLU, NE PROTI SOBĚ. Mějte na paměti, že vám jde o společnou věc a že se máte rádi. Zatím. Snad. Dělám si legraci.

5) NA SVĚTĚ JSOU HORŠÍ VĚCI. Nechcete dopadnout jako ve Válce Roseových. Vydolujte v sobě zbytky smyslu pro lehkost, humor a absurditu. Zasmějte se sami sobě. Sami sobě jako páru. Ne jeden druhému.

6) VYHLÁSIT PŘÍMĚŘÍ. Když se hádka vyostřuje, začíná to být iracionální a spletité - jděte od toho a k řešení se vraťte s chladnou hlavou. Přerušit hádku je umění, nikoliv neschopnost či slabost.

7) NETAHAT SPORY DO POSTELE. Nespěte spolu proto, abyste se udobřili. Taky nechoďte spát rozhádaní, neboť jak je psáno v Bibli: "Hněvejte se, a nehřešte, slunce ať nezapadá nad vaším hněvem." (Ef 4,26)

Hezkého Valentýna!

Pokud ho slavíte.
Neslavíte?
Importovaný svátek, rozumím.
A jste si jistí, že váš protějšek by o to nestál?
Nechcete si s ním o tom radši promluvit?