Poslankyně Jitka Chalánková (TOP 09) přišla s rádoby obrovským objevem: MPSV prý spolupracuje s norskou sociální službou, což povede k hromadnému odebírání dětí z rodin, které se znelíbí úředníkům. To je samozřejmě naprostý nesmysl.

Je dobré si připomenout základní fakta, která paní poslankyně evidentně naprosto ignoruje: Česká republika je od začátku 90. let kritizována tuzemskými i zahraničními organizacemi, které se zabývají dětskými právy, za roztříštěný systém ochrany dětí, který v konečném důsledku vede ke stále přetrvávajícím vysokým počtům dětí v ústavní péči. Podle Národní strategie ochrany práv dětí je proto úkolem MPSV připravit zastřešující zákon o podpoře ohrožených rodin. Obsahem by měla být komplexní úprava ochrany práv dětí, podpory rodin a také optimalizace financování a řízení systému péče o ohrožené děti.

Řečeno běžným jazykem: potřebujeme především nastavit systém tak, abychom byli schopni pomoci rodinám s dětmi v těžkých životních situacích a děti nemusely být z rodin odebírány. A pokud už odebrány opravdu být musí, aby putovaly přednostně do širší rodiny či pěstounské péče a jen v krajních případech do péče ústavní. Nutně potřebujeme síť služeb pro rodiny, ze které budou moci sociální pracovnice vybírat podle toho, co je pro kterou rodinu nejvíce optimální. Zároveň diskutujeme s Ministerstvem spravedlnosti, co se dá zlepšit v oblasti soudů v kauzách týkajících se nezletilých dětí.

Transformace systému, který je zde zaveden celá desetiletí, vyžaduje hodně času a námahy. Stejně jako v řadě jiných případů, i zde Ministerstvo práce a sociálních věcí podalo projekt s názvem „Kodifikace právní úpravy podpory rodin náhradní rodinné péče a systému péče o ohrožené děti“, který je financován z tak zvaných Norských (EHP) fondů – a to z programu „Ohrožené děti a mládež“. Tyto fondy poskytují České republice od roku 2009 finanční podporu především v oblasti životního prostředí, uchovávání evropského kulturního dědictví, rozvoje lidských zdrojů či spolupráce škol a stipendií. V případě projektu MPSV podpořily fondy mimo jiné zpracování srovnávacích studií mapujících systémy péče o ohrožené děti – například na Slovensku, v Německu, Polsku, Francii či Rakousku, a jsou také zpracovávány analýzy dílčích složek systému v Norsku. Účelem není přebrat právní úpravu z jedné země; jde o inspiraci prvky, které mohou být přínosné a jsou relevantní i pro Českou republiku. Součástí jsou také debaty s českou odbornou veřejností.

Veřejně hlásat, že financování projektu nastavení péče o ohrožené děti a mládež z Norských fondů povede k masovému odebírání dětí z rodin v České republice či že snad souvisí s postojem českých orgánů v tolik medializované kauze bratrů Michalákových, je šířením poplašné zprávy. Doufám, že u poslankyně Chalánkové konečně zvítězí zdravý rozum a s tímto šířením paniky mezi veřejností přestane.