O historii, ve které figurují ženy, hovoří ženské aktivistky a vědkyně jako o „skryté“. A právem: stačí si uvědomit, kolik informací o ženách a ženském hnutí se dodnes objevuje v hodinách dějepisu, o jiných předmětech ani nemluvě.

Pokud už se o ženských významných postavách učí, často se téměř vynechávají jejich aktivity za zrovnoprávnění žen - příkladem budiž české spisovatelky, například Rettigová, Němcová, Světlá, Krásnohorská a řada dalších, které byly velmi významnými aktivistkami ženského hnutí. A o ženách, které byly například prvními vystudovanými lékařkami či prvními političkami, se děti na školách nedozvědí prakticky vůbec nic...

Zástupkyně ženských organizací při příležitosti letošního Mezinárodního dne žen v Praze jednu část této skryté - a velmi pohnuté - historie žen opět připomněly. Týká se spolkového domu Ženského klubu českého v ulici Ve Smečkách 26, v jehož suterénním sále (původně určeném pro přednášky) dnes hraje Činoherní klub.

Alespoň stručně z historie domu: Ženský klub český byl založen 10. 9. 1902. U jeho zrodu stály známé osobnosti českého ženského hnutí, např. Charlotta Masaryková, Otýlie Sklenářová-Malá či Františka Plamínková. V roce 1928 bylo vydáno rozhodnutí, na jehož základě byl v roce 1931 Stavebním družstvem Ženského klubu českého postaven dům Ve Smečkách 26, č. p. 594. Projekt přizpůsobený potřebám ženského spolkového života vypracovala zdarma první česká inženýrka-architektka a členka Klubu Milada Petříková-Pavlíková. V domě byly klubovny, přednáškový sál, knihovna, restaurace a ubytovna.

Na konci třicátých let využily ubytovnu rodiny německých uprchlíků. V prvních letech okupace zde členky Klubu organizovaly odbojovou činnost. Nacisté mnohé z nich uvěznili - např. Dr. Horákovou a senátorku Plamínkovou, která byla později popravena.

Po válce Klub svoji činnost opět obnovil. V roce 1945 byl, mimo jiné z popudu Dr. Horákové, založen ženský časopis Vlasta. Po únoru 1948 byla činnost většiny ženských organizací ukončena, Klub byl zrušen. Opět byly mnohé členky zatčeny, Dr. Horáková byla popravena. V roce 1955 bylo vlastnické právo na dům převedeno na stát, resp. Bytový podnik hl. m. Prahy. Původní přednáškový sál začal využívat Činoherní klub, z restaurace se stala dietní jídelna. Pokoje ve vyšších patrech sloužily jako ubytovna pro ženy až do začátku 90. let. V současné době je dům svěřen do péče m. č. Praha 1 a jeho ubytovací kapacity využívají státní úředníci.

Dne 22. 8. 1990 obnovil Ženský klub český svoji existenci. V roce 1992 vypracoval na doporučení místostarosty Prahy 1 na dům privatizační projekt, který zhotovila ing. arch. Z. Rákosníková, členka Pražských matek. Písemnou odpověď po odevzdání projektu ŽČK neobdržel. Zástupkyně Klubu v té době paralelně jednaly jak s úřadem městské části Praha 1, Podnikem bytového hospodářství Prahy 1 a jeho likvidátorem, Magistrátem hl. m. Prahy, tak s ministerstvy financí a privatizace, Úřadem vlády a poslanci. Dům ve Smečkách 26 byl zařazen na výčtový seznam objektů požadovaných k restituci právnickými osobami. Zatímco ŽKČ čekal na projev politické vůle poslanců, vydala vláda na svém zasedání v říjnu 1996 rozhodnutí, podle kterého organizace usilující o navrácení svého majetku mají do 31. 12. téhož roku - tedy ve lhůtě asi 7 týdnů - uplatnit svůj nárok u Ministerstva vnitra. Ačkoli žádost o navrácení ležela v té době na několika místech a mnoho poslanců a dalších odpovědných lidí o ní vědělo, nikdo ŽKČ na toto usnesení neupozornil. Protože informace o rozhodnutí byla zveřejněna absolutně nedostatečně (velmi krátký článek v deníku), ŽKČ na usnesení včas nereagoval (podrobnosti celé kauzy například viz http://www.feminismus.cz/smecky/historie.htm).

Od té doby bylo napsáno několik dopisů a petic. Odpovědi na ně a odůvodnění, proč nemůže být dům vydán, se různí. Před deseti lety, kdy se konala poslední velká akce (před tou letošní) za vydání domu ženským organizacím, byly jedinými možnostmi navrácení spolkového domu Ve Smečkách 26 buď nová zákonná úprava nebo žádost o bezplatný převod do vlastnictví ŽKČ, kterou by muselo ovšem schválit nejprve Zastupitelstvo m. č. Praha 1 a posléze Zastupitelstvo hl. m. Prahy. Ačkoli současný starosta Prahy 1 Petr Hejma přislíbil, že věc prozkoumá, po těch letech mám důvodné pochybnosti, že bude politická vůle jej ženským organizacím vydat. Nicméně akcí připomínajících tuto důležitou a dramatickou část naší historie není nikdy dost!