Když jsem v červnu zjistila, že náš syn může nastoupit do jisté mateřské školy, která se široko daleko těší dobré pověsti a děti do ní dojíždějí i ze vzdálených míst naší městské části, měla jsem velkou radost. Do této školky jsme se rozhodli syna přihlásit i přesto, že je trochu dál, a musíme do ní proto dojíždět tramvají. Učitelé v ní ale údajně mají k dětem respektující přístup, podporují adaptaci nových dětí ve společnosti rodičů, ve školce se dbá na zdravý životní styl bez sladkostí a sledování televize, a jsou v ní používány i některé principy Montessori, tj. děti se učí mnohé věci dělat samostatně a dle svého vlastního uvážení, aniž by na ně byl vyvíjen vnější tlak, nebo jim bylo všechno servírováno takříkajíc „až pod nos“. Jak jsme se však nyní dozvěděli na rodičovské schůzce, některé z těchto vlajkových výhod školky mají brzy vzít za své… Jak tomu často bývá, z rozumově velmi těžko pochopitelných důvodů, podložených nesmyslnými hygienickými pravidly.