Jediní dva zástupci ekologického hnutí opustili Uhelnou komisi poté, co se projevilo, že jedná účelově a záměrně ignoruje data, podle kterých by Česko mohlo s energetikou založenou na pálení uhlí skončit do roku 2030. Jediné, čeho tak vláda ustanovením této komise v reakci na studentské stávky českého Fridays For Future dosáhla je to, že v očích mladých lidí definitivně ztratili poslední zbytky legitimity.

Až teprve po mnohoměsíční práci Uhelné komise i všech jejích pracovních skupin se naplno ukázalo, že vicepremiér Karel Havlíček coby šéf klíčových resortů nejen klimatickou krizi nebere vážně a nejedná v souladu s fakty a vědeckými závěry, ale naopak si umí politickou cestou jednoduše prosadit to, co potřebuje a co se mu hodí. Netransparentně, neinkluzivně, bez participace dotčených aktérů a relevantních zástupců z vědy, a za naprosté ignorance podkladů dokládajících možnosti rychlé transformace české energetiky směrem k čistým technologiím a obnovitelným zdrojům, které přitom má k dispozici.

Rozhodnutí Uhelné komise by mělo zajímat nás všechny
Ačkoliv by se mnohým mohlo zdát, že rozhodnutí vládní Uhelné komise z předminulého týdne je ve světle koronavirové pandemie a ekonomické krize úplnou marginálií, opak je pravdou. Fakt, že Uhelná komise silově prosadila konec uhlí v roce 2038, může mít zásadní vliv na životy nás všech.

V Česku může mít rozhodnutí vliv na to, na jak velké peníze od EU si při ekonomické obnově po této pandemii sáhneme a zda tyto finance pomohou spíše krajině a lidem, nebo velkým korporacím a oligarchům. Může mít vliv na to, že Česko se svým současným přístupem bude do roku 2030 druhou nejšpinavější energetiku v EU a zároveň bude mít nejmenší podíl obnovitelných zdrojů energie, třebaže právě ty neustále zlevňují a umožňují energetickou decentralizaci. S nejvyšší pravděpodobností také ovlivní konkurenceschopnost našeho průmyslu, protože se špinavým ostrovem uprostřed Evropy vyspělé země nebudou chtít obchodovat. Možná ani nebudou moct. A s naprostou jistotou bude mít negativní vliv na naše zdraví. V Česku bude nadále předčasně umírat přibližně 12 000 lidí ročně kvůli špatnému ovzduší.

Z globálního hlediska jde o nikoliv zanedbatelný podíl Česka na produkci emisí skleníkových plynů, které způsobují klimatickou krizi. V přepočtu na osobu je Česko mezi 12 nejšpinavějšími zeměmi světa. A fakt tomu nepomůžeme vyšší porodností, jak se nám nedávno snažil v debatě na DVTV naprosto absurdně namluvit náměstek MPO René Neděla. Ta by vedle spíše k ještě větší spotřebě. Některé studie naopak ukazují, že čím méně se toho dělá pro klima, tím víc mladí lidé nechtějí na tento svět přivádět děti kvůli strachu, že jejich potomky bude čekat nehostinná budoucnost a dost pravděpodobně předčasná smrt. Podle některých odhadů se do roku 2050 klimatická krize prohloubí natolik, že se do pohybu dá minimálně půl miliarda klimatických uprchlíků odcházejících z míst, která již nebudou obyvatelná. Český podíl na tom, jak rychle se naše planetě přehřívá, přitom není žádnou marginálií. Vymlouvat se na to, že jsme malí, nelze donekonečna. Tím spíš když máme obrovskou historickou odpovědnost vyplývající z víc než dvou století průmyslového rozvoje, a když nyní těžíme z našeho členství v Evropské unii, díky kterému můžeme dekarbonizaci zafinancovat ze společných prostředků nejvyspělejšího kontinentu na světě.

Vláda by neměla rozhodnutí Uhelné komise přijmout
Veřejnému zájmu by proto nyní nemělo unikat nejen to, jak nesmyslný termín konce uhlí v Česku Karel Havlíček protlačil, ale také to, že legitimitu Uhelné komise značně pošramotil odchod jediných dvou zástupců ekologického hnutí.

Ekologové komisi kritizují za to, že nesplnila žádný z šesti úkolů, kterými jí vláda pověřila. Uhelná komise zcela záměrně ignorovala analýzy, které jasně ukazují, že od uhlí je možné se odklonit už do roku 2030. Uhelná komise ignoruje také širší kontext evropských závazků. Andrej Babiš v pátek 11. 12. na jednání Evropské rady podpořil cíl EU snížit emise do roku 2030 o 55 % oproti roku 1990. Původní cíl bylo 40 %. Hodlá-li Uhelná komise s provozem uhelných elektráren pokračovat až do roku 2038, tento cíl se nám nejen nepodaří dodržet, ale ani k němu smysluplně přispět. Co víc, uhelné elektrárny u nás zkrachují kvůli rostoucí ceně emisních povolenek, tisíce lidí přijdou o práci bez náhrady v podobě rozvoje obnovitelné energetiky, a Česko se octne bez záložního plánu. Naší energetickou bezpečnost totiž neohrožuje odchod od uhlí, ale právě snaha u tohoto škodlivého a nejistého byznysu zůstat co nejdéle.

Další co Uhelná komise nezvládla, je dodržet deklarovanou technologickou neutralitu. Z jejího rozhodování je jasně patrné, že je k obnovitelným zdrojům energie skeptická, a naopak se snaží svého postavení zneužít k protlačení nových reaktorů. Těmi totiž konec uhlí podmiňuje. Jako by snad závislost na ruském plynu a uranu byla kdovíjakou cestou k naší energetické soběstačnosti, nemluvě o obřím dluhu vůči tomu, kdo nám jadernou elektrárnu postaví, což pravděpodobně mají být Rusové. Postavit jádro navíc potrvá nejméně 16 let. Z hlediska klimatické krize je přitom klíčové, aby emise klesaly už v tomto desetiletí. Cokoliv, co uděláme až po roce 2030, pak bude jen pouhým foukáním do rozjetého obřího požáru.

Vláda má nyní k dispozici odbornou analýzu, která jasně ukazuje, že Uhelná komise své rozhodnutí vydala bez zvážení podkladů, které měla k dispozici, a že nesplnila zadání dle svého Statutu schváleného vládou ČR. Ekologické organizace proto varují vládu ČR, aby se nenechala doporučením Uhelné komise uvést v nebezpečný omyl. Scénář odstavení uhlí do roku 2038 by v žádném případě neměla přijmout. Naopak by si měla nechat zpracovat “emergency scénář”, který by pracoval s koncem uhlí v roce 2030 nebo dříve, ke kterému může reálně dojít vlivem působení trhu i dalších okolností.