Kolem norských Tří oříšků pro Popelku, který má být feministickým remakem legendární pohádky Václava Vorlíčka, a ve své nové emancipační podobě znázorňuje mimo jiné také polibek dvou mužů, se ve středu 1. 12. strhla na internetu a v médiích velká mela. V článku Mirky Spáčilové na idnes.cz se totiž objevila věta, podle které „český distributor ujišťuje, že v tuzemské verzi se na rozdíl od norské zmíněný homosexuální polibek neobjeví." Bontonfilm i norská produkce nyní existenci odlišných verzí filmu popírají.

Z homofobií zavánějící věty se už pravděpodobně nikdy nedozvíme, zde pochází „z pera“ Mirky Spáčilové, či zda něco takového skutečně řekl distributor. Je však zcela přirozené, že na ní reagovala česká komunita LGBTQ, která distribuci jiné než původní verze filmu považuje za nepřístupnou cenzuru a projev netolerance k početně velmi významné menšině v naší společnosti.

Také mě tento postoj Bontonfilmu velmi zarazil a rozlítil. Je pravda, že právě Bontonfilm byl distributorem filmu Zákon lásky, který je věnovaný kampani Jsme fér za uzákonění manželství pro všechny, na které většina naší české politické reprezentace již několik let reaguje naprosto absurdním způsobem. Tak proč najednou takový obrat a taková „ujišťování“ v médiích? Jak dlouho ještě budeme žít v zemi, kde děti s menšinovou sexuální orientací kvůli našemu necitlivému chování a vyjadřování zažívají šikanu už na školách, a v extrémních případech i páchají sebevraždy?

Na bleskovou kampaň za #PopelkuBezCenzury brzy zareagoval také Bontonfilm. Ten dementoval existenci jakési upravené české verze (ačkoliv v článku na idnes se mluvilo o verzi „tuzemské“). Existuje údajně pouze verze norská, a ta určená pro zahraniční distribuci. Bontonfilm prý k žádným úpravám zakoupené verze práva neměl. To, proč Norové do světa posílají něco jiného, než co promítají ve svých kinech, si český distributor ve svém prohlášení vysvětluje nedůvěrou a obavou norské produkce, že by mimo Norsko lidé záběr polibku dvou mužů nepřijali.

Pod palbou médií a neziskovek se pak pro změnu ocitla norská produkce. Ta přitom o různých verzích pro různé země konkrétně ve vztahu k homosexuální scéně otevřeně mluvila v norském tisku. Pod palbou médií však možná dostala strach z toho, jakou dohru by mohlo mít, kdyby se k distribuci dvou různých verzí, jedné homofilní a druhé homofobní, o jejímž výběru navíc zcela nedemokraticky rozhodují distributoři jednotlivých zemí, skutečně přiznali.

Následující den vydané vyjádření producenta a distributora na mě nicméně nepůsobí příliš důvěryhodně. Existuje údajně pouze jediná verze norských Tří oříšků pro Popelku, a tou je ta, v níž se objevuje polibek mezi dvěma muži. A tu také nakonec uvidíme i u nás v Česku. Verze, o které Bontonfilm původně mluvil, údajně nebyla verzí mezinárodní, ale jakousi verzí pracovní, kterou tvůrci ve spěchu před Vánoci a kvůli urychlení procesu dabingu do Česka zaslali. Do kin prý půjde verze, která již diskutovanou scénu obsahuje. Norové se prý omlouvají, že české distribuční firmě dostatečně nezdůraznili, že verze bez disktuované scény byla pouze verzi pracovní…

Celou kauzu poměrně podrobně zmapoval online magazín Refresher. Nejsem si nicméně jistá, jak si celý tento omyl vysvětlit. Věta v původním článku Mirky Spáčilové, ve které distributor české diváky a divačky „ubezpečuje“ o absenci homosexuální scény, je stále dostupná na internetu, a je stále stejně hodnotově nabitá, jako v době, kdy rozpoutala celou kauzu. Stále ještě si jí může přečíst nějaký další malý kluk, který kvůli tomu potom bude doma brečet do polštáře. A také vyjádření Norů se mi nechce tak úplně věřit. Jednak proto, že o možnosti film kvůli kontroverzní scéně modifikovat podle potřeb jednotlivých zemí už dříve mluvili, a také proto, že je divné, že by právě pracovní verze pro přípravu dabingu jako na potvoru neobsahovala zrovna onen diskutovaný moment, jehož absenci Bontonfilm v článku na idnes tolik vypichoval. Koneckonců, zřejmě právě kvůli zapeklistosti situace si norská strana dala na odpověď jeden den, během kterého nejspíš přemýšlela, jak celý skandál zahladit a zároveň držet basu s Bontonfilmem.

Pravdu se už nejspíš nikdy nedozvíme a můžeme o ní jenom spekulovat. Jisté je však to, že LGBTQ a my všichni, kteří se považujeme za feministky a feministy, můžeme vlastně slavit. Díky skandálu s českým distributorem feministická Popelka nejen získala obrovskou reklamu, ale navíc se v necenzurované podobě nejspíš dostane jak k českým divačkám a divákům, tak i možná do Polska, Maďarska a dalších tmářských bašt homofobie. Homofobie už dnes zkrátka není cool!