Pomalu se pohybující tlaková níže oddělená od hlavního proudění, která v sobě koncentruje extrémní teploty, je pro meteorology novým, neprobádaným jevem, byť podobná se již vyskytla loni na západě Severní Ameriky. Ano, je to fascinující. Víc než tato “senzace” by nás ale mělo zajímat to, že v ní budou umírat lidé, zvířata, a také rostliny. A že klimatická krize bude neobvyklé meteorologické jevy přinášet čím dál častěji a v čím dál extrémnější podobě. Klimatickou krizi jsme ale přestali řešit, nebo přicházíme jen s řešeními, která jsou falešná. Lidstvo zcela rezignovalo na svou vlastní budoucnost.


Situace, kdy nás víc, než jádrová příčina zajímá konkrétní fyzikální jev, který oddělenou tlakovou výši způsobil, trochu navozuje dojem, jako kdyby se lékaři pacientům s rakovinou šťourali v jednotlivých nádorech, a řešili by, jak ten či onen výrůstek přesně vznikl, proč má takovou nebo makovou barvu, a co způsobilo jeho neobvyklé umístění. Přitom by pacientovi ani jednou neřekli, že by měl okamžitě přestat kouřit.

V Česku se můžeme radovat, že nás tentokrát “tlakový hrnec” ušetří a lízne nás jen jeho okraj, to se však v příštích letech snadno může změnit. V Portugalsku už teď na jednom místě naměřili 47 stupňů. Co bude za rok a co za deset? 55 stupňů? Časem budeme tolerovat šedesátistupňová vedra? Co všechno si myslíme, že můžeme přežít?

Média by správně měla bít na poplach. To bylo vždy jejich historickým úkolem. Světovou společnost je potřeba zmobilizovat tak, aby společnými silami od základu přebudovala systém závislý na fosilních palivech a neustálém ekonomickém růstu, který se ještě nikde na světě nepodařilo oddělit od růstu emisí (chlubí se tím akorát EU, ale ta pouze outsourcovala svou špinavou výrobu do Asie). Říká se, že lidé už o klimatické krizi ví, a že není potřeba jim jí donekonečna stále připomínat. Jenomže lidé příčinám a následkům stále ještě dost dobře nerozumí. Je potřeba do zblbnutí opakovat, že jevy, jako je tlaková níže masivního vedra přesahujícího čtyřicítky, která se navíc oddělila od hlavního prouděním, je jasným projevem atmosférických změn, které působíme my sami, lidé. A že jen my sami můžeme naší jasnou cestu do pekel, kterou jsme si vytyčili, ještě zvrátit. A že to nemůžeme zvládnout jako jednotlivci, ale především kolektivně a systémově.

Po důsledné akci na záchranu klimatu přitom není ani vidu ani slechu a média předstírají, jako kdyby šlo pořád jen o nějaký průvodní jev, kterým zatím není potřeba se až tak zabývat. Na Aktualně.cz, kde byl článek o neobvyklém meteorologickém jevu vydán, sice vyšel v rubrice „Klimatická hrozba“, ale jinak se v celém článku nic o klimatu neobjevilo. Na těch stejných stránkách se v pořadu DVTV Martin Veselovský v poklidu baví o tom, kdy se vrátí předcovidová čísla v letecké dopravě. Jako kdyby se nechumelilo a my prostě nedokázali za žádnou cenu připustit, že způsob, kterým žijeme, není udržitelný. Že prostě na oteplující se planetě není možné mít stovky tisíc letů denně. Anebo si to připouštíme, ale nalháváme si, že nás ještě život na dluh nedostihne. Žijeme ve stavu totálního popření. Popření, které nám nedovoluje vidět, že vlastně žijeme na dluh svých vlastních dětí. O to horší bude procitnutí až nás důsledky naší nynější nečinnosti dostihnou a my už s tím nebudeme moct nic udělat.