Ratingové agentury jsou novodobou inkvizicí, či církevnim soudem: mohou doporučit odpustek, ale mohou také exkomunikovat. Jejich výroky otřásají světem a životem stovek milionů lidí, ale ti zúčastnění jejich podstatě rozumějí snad ještě méně než těm církevním před stovkami let. Vítejte v racionální moderní dobře organizované a na vědění založené civilizaci...!


Trhy jako osoba blízká
Žijeme ve zcela absurdním nepochopitelném světě, který svoji racionalitu opírá o několik základních pouček, například: dluhy je třeba platit. To zní logicky a morálně. Ale problém zpravidla spočívá v tom, že dluhy platí někdo jiný než, kdo je udělal a že věřitel je oprávněně podezřelý z podvodu.

A do toho mluvíme a čteme o „Trzích“, zejména těch finančních. „Trhy“ jsou aktivní bytost, která reaguje, je optimistická, skeptická, je ji třeba rozveselit, potěšit, stabilizovat... Je to „osoba blízká“, na níž přenášíme odpovědnost za vlastní životy a chyby...

„Trhy“ cosi dělají, ratingové agentury nějak hodnotí a my všichni snad opravdu začínáme věřit, že to jsou pravidla normálního světa a že to nemůže být jinak. Že tohle není zlý sen, či v horším případě zlý scénář vymyšlený někým posedlým nebo někým, komu vyhovuje a kdo má obrovskou schopnost manipulovat...

Magické vzorce krize
Bojíme se krize, která reálně ovlivní naše životy, ale nevíme nic nebo téměř nic o tom, proč vznikla. Ze dne na den se z docela prosperující společnosti může stát společnost chudá a v těžkém úpadku. Stačí pozměnit AAA na AA například. Magické vzorce ovládají náš život. Z fantasy literatury jsme na to zvyklí..., ale připustit si to do vlastní každodennosti?

Kdosi nezaplatil dluhy a kdosi jiný má neuvěřitelné zisky z toho, že ty dluhy vznikly. Ani ten, ani onen není ten, koho se ta krize nejvíc týká. A ještě hůř a významněji: ti koho se ta krize nejvíc týká, nejsou těmi, kdo mají moc, ji vyřešit. Nedisponují totiž magickými formulemi... O „AAA“ se jim může nanejvýš zdát v nějakém těžkém kafkovském snu...

/Ne/překvapivý Londýn
Reakce na absurditu je zoufalství, bezradnost, agresivita... Tváříme se, my civilizovaní, hrozně překvapeně, co že se to děje v Londýně a jiných britských městech.... Ne, není to překvapení – řada lidí žije v tom absurdním světě, aniž by jim ten absurdní svět nabídl vzdělání v našich „mimkry“, tedy ve schopnosti na tu absurditu zapomenout, protože se nám žije relativně dobře.

Není omluvitelné to, co tam ti zločinci dnes dělají. Ale není ani omluvitelné to obrovské pokrytecké překvapení, s nímž se k tomu „my civilizovaní“ vztahujeme. Toto je součást našeho života. Pokud nebudeme žít jasněji, srozumitelněji, pokud sami nebudeme tak obří pokrytci...

Kerouac by blil
V Beat Museum v San Franciscu je vitrina, kde je „Mistrův žaket“. Vážně, je tam Kerouacovo sáčko, ve kterém údajně chodil do hor se Snyderem a meditoval...

Jestli beat generation rozumím alespoň trochu, pak by Jack Kerouac blil nebo se posral – nevím, zda v této souvislosti může cenzor toto slovo ponechat...

Shrňme si to: Beat Museum je něco, co by mělo uchovávat ducha beat generation. Toho ducha zavírá v podobě Mistrova žaketu do vitriny, kde si ho nezúčastnění mohou vyfotit. To je symbolické vyústění jednoho z největších společenských a kulturních protestů moderní západní společnosti.

Kolem té vitriny teď můžeme chodit a občas si povzdechnout, že už nemáme AAA+.

Vítejte v moderní racionální době, kde hlavní slovo máte vy!