Náš „civilizační úpadek“, jestli něco takového existuje a taky to není jen hodnotový konstrukt teoretiků vnucujících lidem vlastní představy, lze shrnout do hesla „lidé už nečtou“. Přičemž čtení lze chápat obecněji, nejen jako jednu z mnoha činností, které děláme. Spočívá ve skutečnosti, že západní civilizace je (nebo alespoň byla) civilizací knihy. Ano, navzdory tomu, jak cool a "trendy" se snažíte být a vychutnávat si život "naplno každým douškem", smiřte se s tím. Jsme civilizace šprtů...
Při zkoumání pravdy je zajímavé, kolik pozornosti věnujeme povaze samotného poznání, jeho předmětu, zdroji a obsahu a jak často nám uniká význam konkrétní stezky, kterou se k nám pravda dostává. Bez ohledu na to, jestli pod zkoumáním pravdy myslíme poznávání božích myšlenek anebo přírody, většinou pod ní rozumíme samotnou vnější podstatu věci anebo její myšlenkové promítnutí v podobě definic, grafů, schémat, teorií. Otázka smyslových cest, nosičů, vypadá navenek nepodstatně, ale otevírá celý nový rozměr chápání poznání. Neodkrývá jen zajímavá témata našich kulturních dějin, ale současně i osvětluje, co myslitelé rozumí pod tolik opakovaným "úpadkem západní civilizace".
V předešlém článku jsem vysvětlil těžko uvěřitelnou tezi, že za prvním "hledáním pravdy" (které lze považovat za podstatu západní civilizace) v jejím modernějším smyslu nestáli filosofové, mudrci a světci, ale archaičtí válečníci (a navíc, že se tak stalo u dělení válečné kořisti). Jelikož jsem chtěl, abyste po přečtení první části četli i tu druhou, tak jsem vypočítavě odložil ještě méně uvěřitelnou tezi až na teď. Další "profesí", která po vojácích udělala druhý krok lidstva k hledání pravdy, byli právníci. Předtím, než mě ukamenujete, mě to nechte osvětlit.
Kdyby se vás někdo zeptal, jaké společenské profesi vděčíme za "pravdu" (ano, i pravda, stejně jako všechno lidské, je "historický vynález"), snad jen několik historiků a filosofů (i mezi nimi jen část), hrstka bláznů a většina členů dané profese (narcisismus a pravdivost se výjimečně setkávají) by ukázalo správným směrem. Většina běžných lidí by pravděpodobně označila filosofy, možná obecněji mudrce, a ti transcendentálnější, spirituálnější, esoteričtější a méně racionální by jmenovali náboženské vůdce (ti nejspirituálnější snad i mimozemšťany) či Slovo-Písmo-Ideu, které přicházejí odněkud z nebes anebo jiné dimenze (zkrátka podvědomí).