O zkušenostech s předvolebními průzkumy agentur bylo i na Aktuálně.cz napsáno hodně slov. Především předpovědi výsledků krajských voleb se mnohde realitě ani nepřiblížily. Poslední zveřejněné (tedy říjnové) výsledky předvolebních průzkumů agentur STEM a PPM factum ohledně prezidentské volby znovu ukazují podivuhodné rozdíly. Čemu tedy věřit?

Ředitel PPM factum Jan Herzmann reagoval po krajských volbách příslibem, že upraví metodiku měření voličské podpory politickým stranám. Jak ale číst rozdíly v odhadech dalších voleb, které tuto zemi čekají?

Výsledky agentur STEM a PPM Factum se shodnou v jediném: Janu Fischerovi přisuzují 30%. V případě Miloše Zemana je už rozdíl významný (PPM Factum udává 22%, STEM pouze 16,5%) a třeba u Jiřího Dienstbiera propastný (STEM 13,9%, PPM Factum 6,5%).

Čím jsou dány tak rozdílné výsledky?

První příčinou rozdílu je zřejmě odlišný počet testovaných kandidátů. Zatímco agentura PPM Factum testovala i ty kandidáty, kteří se definitivně nerozhodli, zda vůbec kandidovat budou (do úspěchu v senátních volbách případ Tomio Okamury), anebo i ty kandidáty, o nichž veřejnost ani neví, zda si je s prezidentskou kandidaturou spojovat (Zdeněk Tůma nebo pražský primátor Bohuslav Svoboda), agentura STEM zatím zkoumala přízeň u voličů vždy jen těch kandidátů, kteří veřejně svou kandidaturu oznámili, přičemž respondenti neměli možnost žádného jiného kandidáta přidat. Což PPM Factum umožňuje: uvést do průzkumu ještě dalšího kandidáta, který na seznamu výzkumníků zatím chybí.

Postup PPM factum je možná mediálně atraktivnější, ale lze mít obavu, zda výsledky nezkresluje. Podpora jednotlivým kandidátům se v případě této metodiky rozkládá na mnohem větší počet kandidátů, než jak tomu bude reálně v den volby. Agentura STEM zatím testovala jen tyto kandidáty: Jana Bobošíková, Jiří Dienstbier, Vladimír Dlouhý, Jan Fischer, Táňa Fischerová, Vladimír Franz, Ladislav Jakl, Klára Samková, Karel Schwarzenberg, Přemysl Sobotky, Zuzana Rothová, Miloš Zeman.

Druhou příčinou rozdílu ve výsledcích může být uvádění, respektive neuvádění stranické příslušnosti kandidátů.

Zatímco agentura PPM Factum stranickou příslušnost jednotlivých kandidátů neuvádí, STEM ji uvádí. To může opět měnit modelaci výsledků. U některých kandidátů je stranická příslušnost faktorem, který pozici kandidáta zvýhodňuje, u některých je naopak nevýhodou.

Tyto okolnosti se asi nejvýrazněji promítají do odlišně naměřené podpory kandidáta ČSSD Jiřího Dienstbiera a poměrově podobně se projevují třeba i u výsledků Přemysla Sobotky (ODS). Když je kandidát Dienstbier testován ve výzkumu STEM pod značkou ČSSD, k tomu na seznamu, omezujícím se jen na osobnosti, kteří svou ochotu kandidovat veřejně potvrdili, získává v říjnu 13,9% respondentů (Sobotka 6,5%). Ale když je tento kandidát testován bez uvedení strany, za níž kandiduje a v konkurenci s větším počtem kandidátů, včetně těch, kteří svou kandidaturu veřejně nepotvrdili, Jiří Dienstbier získává pouze 6,5% (Sobotka 4,3%).

Tak jako v případě krajských voleb, i v případě průzkumů odhadujících volbu prezidenta se ukazuje, že rozdílné způsoby měření generují jiné výsledky. Který z uvedených způsobů měření podpory kandidátů je bližší realitě? O tom rozhodnou až výsledky voleb, ale jedno je jasné již dnes: voliči nebudou moci v den volby připisovat další kandidáty, jejich seznam bude konečný a u každého jména bude stát: stranická příslušnost ta a ta, případně „nezávislý“.

P.S. Já bych rád zvolil kandidáta, o němž tu řeč není. Možná dílem i kvůli metodě průzkumů.