Začátkem dubna byla uvedena do oběhu nová 50eurová bankovka. Evropská centrální banka tak symbolicky dala najevo, že hotovostní peníze mají budoucnost. Někteří ekonomové by je ale naopak rádi sprovodili ze světa.

Mezi vynálezy, se kterými lidstvo kdy přišlo, se peníze trochu vyjímají. Na rozdíl třeba od kola nebo parního stroje princip peněz člověk nikde v přírodě nemohl odpozorovat – peníze si musel vymyslet od nuly. Proč to udělal, o tom ekonomové vedou debatu. Možná byly peníze vynalezeny nejdřív jako prostředek směny, třeba aby pekař nemusel platit hrnčířovi za hrnek pěti pecny chleba.

Nebo bylo možná prvním smyslem peněz fungovat spíš jako úložiště hodnoty - například když král chtěl potvrdit dluh, který měl vůči svým bojovníkům, přičemž ústní vyjádření tohoto dluhu nestačilo. Zpočátku, mezi blízkými lidmi, ovšem ústně dohodnutý dluh nejspíš stačil a bylo možno s ním „platit“. Lze ho tudíž chápat jako jakési bezhotovostní peníze, které jsou tedy historicky vlastně starší než peníze hotovostní.

Každopádně se peníze v hotovostní podobě postupně staly zcela zásadním předpokladem fungování a rozvoje ekonomiky. Uvědomovala si to například Anglie, když v boji s americkými koloniemi ke konci 18. století útočila mimo jiné i tím, že ve velkém přivážela na americký kontinent padělky místních peněz. Věděl to i slavný revolucionář Lenin – v jednom novinovém rozhovoru pravil, že kapitalistický systém lze nejlépe zničit právě zkažením jeho měny.

Teď se časy mění. V některých zemích zejména na severu Evropy lidé hotovost už téměř nepotřebují, téměř všechny platby tam probíhají elektronicky. Některé vynálezy zkrátka ztratí časem svou hodnotu a jsou vytlačeny jinými. To se stává.

Horší ale je, že hotovostní peníze začaly být v nedávných letech leckde přímo na překážku. Centrální banky v mnoha zemích světa se snažily zvýšit inflaci z mimořádně nízkých hodnot zpět k cílovaným úrovním, a to skrze vyšší poptávku. A tak snižovaly úrokové sazby až pod nulu, aby dotlačily domácnosti a firmy k výběrům peněz z bank a k většímu utrácení. V pozadí byla úvaha, že pokud i klientské úrokové sazby klesnou dostatečně hluboko pod nulu, pak držení peněz na bankovním účtu skutečně přestane být výhodné a klienti své vklady začnou vybírat a utrácet (naše centrální banka šla namísto záporných úrokových sazeb cestou oslabení kurzu koruny, ale konečný cíl byl tentýž).

A právě v této situaci začaly být peníze v hotovostní podobě vynálezem z pohledu hospodářské politiky skutečně zcela nevítaným. Pokud totiž máme nějaké úspory a chtěli bychom se vyhnout dopadům záporného úročení, měli bychom kromě utrácení za zboží, služby nebo za různá finanční aktiva ještě jednu možnost – mohli bychom své úspory převést právě do hotovostních peněz. U nich je totiž úroková sazba z principu nulová: stokoruna v šupleti bude za rok pořád stokoruna, ani víc, ale ani míň.

Pro rozproudění ekonomik, v nichž by klientské sazby plošně klesly až pod nulu (což se fakticky zatím nikde nestalo, ale vyloučené to pořád ještě není), by se tedy náramně hodilo, kdyby se bankovky a mince, ten úžasný a tak dlouho užitečný výdobytek, daly zakázat, takže by se k placení směly používat výhradně už jen peníze bezhotovostní. Centrální banky by měly mnohem jednodušší život, protože nula by v provádění měnové politiky neznamenala žádný zlom: úrokové sazby by se daly snížit do záporu bez mrknutí oka a střadatelé by před nimi nemohli utéct nikam jinam než do utrácení. Zrušení hotových peněz by mělo i jiné přínosy, například v oblasti boje proti praní špinavých peněz a financování nezákonných aktivit. I proto se za zrušení hotovostních peněz přimlouvají v poslední době i někteří slovutní ekonomové (např. K. Rogoff), zatímco jiní (jako třeba J. McAndrews) jsou tvrdě proti.

I v tom jsou tedy (hotovostní) peníze docela neobvyklé: jde o vynález, kterému hrozí, že začne být člověku na škodu, a pokud sám nevymizí, bude jednou možná zakázán.