Někdo si zisky zaslouží a někdo ne, někdo si je bere nepřímo a bez ptaní. A tohle všechno platí i pro Čechy.

Peníze proudící z Česka v podobě dividend si jejich příjemci ve většině případů zasloužili, protože před lety šli investováním v Česku do určitého rizika. Nezapomeňme, že například Vladimír Mečiar – ukázkový reprezentant divokého Východu – odstoupil až v říjnu 1998. Ještě jistou dobu poté se mohl leckterý zahraniční zájemce o nějakou firmu v Česku obávat, že se někdo podobný vynoří i tady a investice budou ohroženy.

U leckteré privatizované firmy se jistě stalo, že tehdejší české vlády mohly vyjednat lepší cenu. Můžeme zpětně zkoumat, jestli to bylo v důsledku nezkušenosti nebo z jiných důvodů, ale to nám nepomůže v úvaze, jak se k cizím investorům postavit teď.

V žádném případě není vhodným řešením použití hospodářského násilí v podobě nové daně určené speciálně pro obory s velkými dividendami. Takovou změnou pravidel během hry bychom se posunuli zpátky směrem na zmíněný divoký Východ. Spíš je potřeba lépe regulovat ta odvětví, kde chybí konkurence, tedy i riziko. V takových odvětvích jsou vysoké zisky skutečně nezasloužené. A už je jedno, jestli zisky pobírá český vlastník nebo cizinec (navíc nezapomeňme, že někdy je za opticky zahraničním vlastníkem ve skutečnosti našinec, který z různých důvodů umístil matku svých firem do ciziny).

Poté, co dáme uvedeným způsobem do pořádku regulaci monopolů, musíme odliv zbylých zisků skrze řádně přiznané dividendy přijmout jako sice psychicky nepříliš příjemný, ale nevyhnutný příznak momentální fáze vývoje naší ekonomiky. Jen postupně ho začínají kompenzovat rostoucí dividendy proudící naopak do Čech. A postupně vyrůstají čeští investoři, kteří mají čím dál více finančních prostředků na to, aby ty zahraniční vykoupili. Dá se předpokládat, že zisk plynoucí do kapes českého miliardáře bude vnímán přece jen o něco lépe než tentýž zisk, který předtím plynul do kapes miliardáře zahraničního.

Jedním dechem ale dodejme, že bude zcela v pořádku, pokud budeme (a ministerstvo financí už se o to snaží) maximální možnou měrou bránit odlivu zisků pokoutní cestou transferových cen – tedy plateb zahraničním vlastníkům za pofidérní poradenské služby, předražené polotovary nebo například neúměrné úroky.

Investor má dostat, co mu zaslouženě – tj. z pohledu rizika – patří. Ani méně, ale ani více. A my bychom měli méně závidět cizákům dosažené zisky (pokud jim patří) a víc se ptát, jak to zařídit, aby podobných zisků začali dosahovat i Češi - tedy ti, co platí daně v Česku.

(mírně zkrácená verze vyšla v LN)