Vloni v Česku odstartoval doslova solární boom. Po letech stagnace, kdy nová kapacita v obnovitelných zdrojích byla - s prominutím - legrační (tuším, že jeden rok ČEZ postavil třeba 25 MW), tu konečně máme aspoň nějaká rozumná čísla.



Jen na střešních fotovoltaikách dosahuje nová kapacita skoro 290 MW výkonu, trh meziročně narostl o víc než trojnásobek a celkem přibylo přes 30 tisíc nových domácích fotovoltaických zdrojů. To je určitě dobrá vizitka a dobrá zpráva pro nás pro všechny – máme víc úsporné a šetrné energie.

Přesto u nás výkon solárů a dalších bezemisních technologií roste pomaleji než v okolních státech. Třeba v Polsku vloni přibyla kapacita o výkonu 4 900 MW. Tempo by teď mělo zrychlit, mimo jiné i díky jednoduššímu povolování nových domácích zdrojů. O změny k lepšímu jsme se mimochodem zasadili i my v Evropském parlamentu, jednodušší povolování a odbourání administrativy je součástí balíčku, kterým Evropa reaguje na energetickou krizi a ruskou válku na Ukrajině.

Malé zdroje do 50 kW půjde už brzo instalovat na střechy bez zdlouhavého papírování ohledně vzhledu stavby, stavebního povolení nebo souhlasů k souvisejícím stavebním úpravám. Je to ale teprve začátek. Domácí fotovoltaiky budou do budoucna důležitý pilíř, ruku v ruce s nimi ale musí jít i výstavba baterií a úložišť energie, jednodušší sdílení mezi výrobci/spotřebiteli, zavádění chytrých systémů řízení, modernizace distribuční a přenosové soustavy, aby byla možná automatizace a flexibilnější využití sítě.

A hlavně se konečně do energetiky víc vkládají města a obce. Vloni vznikla Unie komunitní energetiky, objevily se první projekty energetické spolupráce na obecní nebo regionální úrovni. Odstartovalo třeba Pražské energetické společenství, které chce propojovat aktivní domácí výrobce elektřiny třeba se školami, které mají solární panely na střechách, a elektřinu si navzájem sdílet.
Komunitní energetika ale může a potřebuje jít mnohem dál. Letos v létě třeba Vídeň spustí svou vlastní městskou výrobu zeleného vodíku - postaví si elektrolyzér a bude ho vyrábět z přebytků obnovitelných zdrojů. Vodík využije vídeňská MHD, stejně jako místní teplárna, město ho chce ale prodávat i průmyslovým firmám ve svém regionu. Zajímavý koncept, něco podobného by určitě stálo za to promyslet i u nás.

V Česku máme aktuálně asi 200 obcí a regionálních uskupení, které jsou podepsané pod takzvaným Paktem starostů a primátorů. To je taková platforma pro obce, které chtějí řešit udržitelnost a klimatickou změnu na svém území. Myslím, že brzo bude naprosto normální, že na komunální úrovni budou zastupitelé schvalovat podobné projekty, jako je právě zmíněné Pražské energetické společenství. Jako má dneska řada měst své teplárny, bude mít do budoucna celé udržitelné energetické hospodářství.



Je před námi ještě pořádný kus práce, protože je tomu potřeba ušít na míru legislativu nebo správně nastavit investice z nejrůznějších dotačních programů. Hlavní role EU a státu je tady jasná: zajistit transparentní a předvídatelné podmínky, pomoct obcím s plánováním komunitní energetiky, vytvořit pro ni otevřený právní rámec, do kterého se zapojí pokud možno co nejvíc menších hráčů i inovačních firem. Ale důležité je to, co nám ukazuje solární boom z loňského roku: už jsme konečně začali.