V mládí jsem dostal místo ve firmě, která se mohla „chlubit“ obzvlášť nudnými poradami. O zřídkavé osvěžující momenty nekonečně se vlekoucích schůzí se tu a tam postaral Tibor. Na rozdíl od většiny ostatních mluvil stručně, k věci a nebral si servítky. Jeho silný přízvuk naznačoval, že velkou část života prožil v zahraničí. Později jsem se dozvěděl, že se narodil v Austrálii, kam emigrovali jeho slovenští rodiče. Otec byl popudlivý a panovačný východňár. Matka časem s hrůzou zjistila, že je lapena v cizí zemi s člověkem, s nímž je život sotva snesitelný. Potřebovala únik a našla ho v alkoholu.

Některé děti mají sklon si své rodiče za každou cenu idealizovat. Tiborova bystrost a kritičnost něco takového vylučovala. Byl si až příliš dobře vědom chyb svých rodičů. Propadl těžké skepsi. Když jsou takto příšerně nedokonalí jeho vlastní rodiče, sotva se najde někdo lepší.

V dospělosti se Tiborovi dařilo. Coby poradce působil vedle Prahy v postsovětských zemích a na Arabském poloostrově. Ani to jej nezbavilo cynismu a touhy provokovat. Ve firmě bez okolků mluvil o tom, jak má špatný pocit z toho, že bere královský plat a nemusí skoro nic dělat. Mnozí z jeho kolegů, kteří se také nepředřeli, ale placeni byli mnohem hůře, skřípali zubama tak nahlas, že to bylo slyšet v sousední kanceláři.

Jednou se Tibor vrátil domů a našel přítelkyni v posteli s cizím chlapem. Srovnal se s tím po svém. Jeho skepse a cynismus, do té doby i tak obrovské, se znásobily. Žádné upřímné city neexistují. Všechno je přetvářka. Zahořklý bohém vyhledával vztahy se slečnami výrazně mladšími než on a předem počítal s tím, že půjde o krátkodobá dobrodružství.

Když Tibor zestárl, vrátil se do Austrálie do domu svých rodičů. Oběma je přes devadesát a jsou stále naživu. Matka je vážně nemocná, a tak nechala Tiborova sestra zavést do domu kamery, aby mohla v případě potřeby zasáhnout. Otec je připoután na kolečkové křeslo a jeho jediným koníčkem je štěkání na kohokoli, kdo se ocitne v jeho blízkosti. Matka se stále navzdory lékařským doporučením ráda napije. Jenže ouha – hlídají ji kamery. A co hůře. Tiborova sestra trpí Crohnovou nemocí a jakékoli rozrušení jí může ublížit.

A tak se Tibor se svou matkou tajně scházejí ve sklepě a on ji tam pokoutně nalívá alkohol. Je to poslední dobrodružství, které mu v životě zůstalo. Z bohéma je ztroskotanec – nemá partnerku, nemá děti, před sebou jen vyhlídku postupujícího stáří, které mu budou ulehčovat jen antidepresiva a pití.

Cynismus Tiborovi v těžkých chvílích dobře posloužil. Pomohl mu nalézt odstup. Ale ani s cynismem to není dobré přehánět. Kdyby se mu Tibor neoddal tak naplno, snad by dokázal připustit, že má smysl hledat si partnerku na celý život a při troše štěstí by uspěl. Nestalo se a bývalému labužníkovi života nezbývá, než sledovat, jak cynicky si s ním na stará kolena osud pohrává. Občas se může vyplatit být tak trochu naivní a romantický.



Publikováno v časopisu Psychologie Dnes, č. 12/2019.