Návštěva čínského prezidenta vyvolala mnoho rozporuplných, někdy i neadekvátních reakcí. Přitom nebyla ničím mimořádným, vždyť čínský prezident v minulých letech navštívil Velkou Británii, Německo, Francii, Polsko nebo Maďarsko. Navzdory tomu ji hostitelé i novináři líčili jako cosi z mezinárodního hlediska zcela výjimečného. Jistě, z pohledu České republiky to byla významná událost. Za dobu tříletého působení Miloše Zemana ve funkci prezidenta se jednalo o bezesporu nejdůležitější státní návštěvu. Už proto, že naši desetimilionovou zemi navštívil nejvyšší představitel státu s více než miliardou obyvatel.

Nezodpovězenou otázkou však zůstává, kdo a proč stál za přípravou tak pompézního přivítání, co do míry okázalosti za posledních 25 let nevídaného. Možná mělo zapůsobit na čínskou veřejnost. Pokud bylo cílem předvést naší veřejnosti velikost a význam Číny a jejího prezidenta, tak se domnívám, že se snaha minula účinkem a výsledek je minimálně rozpačitý, ne-li kontraproduktivní.

Pokud jde o samotný průběh a výsledky jednání, na zhodnocení si bude správné ještě počkat. Na první pohled se i mně jeví, že jednání byla úspěšná, vedená v seriózním prostředí a přátelském duchu, přehnaný optimismus je ale zbytečný.

Stejně tak je zbytečná i skepse, s jakou vystupují někteří odpůrci návštěvy čínského prezidenta. Tvrzení, že se v důsledku průběhu návštěvy a jednání během ní naše země dostává do vazalské pozice, není opodstatněné.

Před šesti lety jsem absolvoval pracovní cestu do Číny a nejvíce mě tehdy překvapilo, že v době, kdy v České republice tehdejší tvůrci naší zahraniční politiky hovořili pomalu více o Tibetu než o Číně a kdy rozvoj hospodářských vztahů s Čínou považovali za oslabování boje za lidská práva, bylo v Číně možné pozorovat enormní množství západních investic, například od našich německých sousedů. Opět jsem si tak potvrdil, že slova zůstávají slovy, ale činy jsou něco diametrálně odlišného.

Podobně lze hodnotit i dlouholeté sankce proti Bělorusku. Tam se v minulosti naše země z důvodu ochrany lidských práv vzdala mnoha investičních příležitostí. Není třeba dodávat, že naše pozice okamžitě zaujali naši západní přátelé. Ředitel jedné středně velké firmy, která do Běloruska předtím dodávala kompletní strojírenské vybavení, mi řekl, že když do Běloruska po deseti letech přijel, ukázalo se, že celou tu dobu tam stejné vybavení vesele dodávali konkurenti z Itálie. Takto by se ve výčtu úspěchů našeho boje za lidská práva v jiných zemích dalo pokračovat ještě dlouho. Těm, kdo nám vyčítají, že při jednáních s čínským prezidentem nebyla dostatečně zmiňovaná lidská práva, chci připomenout, že z jejich strany jsem postrádal a postrádám stejný přístup u mnoha dalších zemí, např. z oblasti Perského zálivu.

Samozřejmě souhlasím s těmi, kdo hovoří o nutnosti zajistit, aby další rozvoj čínsko-českých obchodních vztahů nebyl výhodný jen pro Číňany. Nestačí ale mluvit jen o Číně, jsou tu i další investice, které u nás byly a jsou realizovány.

V současnosti z republiky odchází až 300 miliard ročně na dividendách. To je víc, než kolik zahraničních investic k nám přichází. Proto je třeba, aby všichni investoři bez rozdílu země původu byli i s podporou naší legislativy nuceni vyplácet důstojné mzdy odpovídající kvalitě, množství a užitné hodnotě zde vyrobených produktů a služeb, odváděli řádně sociální a zdravotní pojištění a platili daně. Pokud toto zajistíme, nemusíme se obávat, že nám zahraniční kapitál způsobí více škody než užitku. Je skutečně pouze na nás, aby v naší zemi jakákoliv vláda, ale i zákonodárné sbory nesledovaly partikulární zájmy, ale dbaly na stabilní a dlouhodobý prospěch celé země.

A ještě jedna poznámka o lidských právech: Čínská lidová republika je supervelmoc s tisíciletou tradicí, jejíž stabilita je pro současný globalizovaný svět naprosto zásadní. Čínské vládnoucí dynastie spravovaly zemi vždy daleko tvrdšími a krutějšími nástroji, než je známo z evropského prostředí. Za poslední léta udělala Čína v otázce lidských práv podle mého přesvědčení enormní pokrok. Pochopitelně, že události na náměstí Nebeského klidu jsou odsouzeníhodné, stejně jako popravy a udílení tvrdých trestů. Na druhou stranu by bylo chybou idealizovat si Tibet a jeho někdejší náboženskou správu.

Pokud se Čína bude hospodářsky rozvíjet jako v posledních dvaceti letech, bude význam a ochrana lidských práv v našem evropském pojetí narůstat. Moderní informační zdroje budou čínskou veřejnost ovlivňovat natolik, že si časem ona sama vymůže to, co bude pro svou další existenci a budoucí generace považovat za prospěšné.

Myslím, že je na tomto místě vhodné připomenout, jak kontraproduktivní byla „pomoc“ západních zemí v čele s USA tzv. Arabskému jaru. Výsledky sklízíme nechtěně všichni, zejména v Evropě. Pokud chceme pomoci dodržování lidských a občanských práv v Číně, tak nejlepší cestou je spolupráce na všech úrovních jako rovný s rovným. Netrpět předsudky, ale ani servilitou. Přehnaná vítací okázalost byla kaňkou na jinak velmi úspěšné návštěvě. Sice možná byla v souladu s asijskými tradicemi, ale protože se návštěva uskutečnila v Česku, měla by podle mého názoru probíhat v duchu evropských zvyklostí. I takové detaily mohou někdy poškodit jinak velmi dobrý a užitečný záměr.