O brokerskou společnost Cyrrus jsem se dosud nezajímal, protože s akciemi, opcemi, komoditami ani dluhopisy jsem nikdy neobchodoval a neobchoduji. Dnes jsem si však se zájmem přečetl, že podle analýzy této firmy by se naše ekonomika „bez problémů vypořádala s příchodem 50 000 až 80 000 imigrantů“.

V první řadě mě upoutalo to velké rozpětí mezi oběma čísly. A pak jsem si položil otázku, kdo si tuto analýzu asi objednal a zaplatil. Brokerské společnosti zpravidla nejsou žádní samaritáni pracující zadarmo. Závěry uvedené analýzy působí každopádně s trochou nadsázky jak z dílny poradců Angely Merkelové.

V kostce řečeno by Česká republika podle společnosti Cyrrus měla podpořit řízenou migraci, která by postupně pomohla zaplnit volná pracovní místa. Stát by tím prý ušetřil na „výdajích souvisejících se stárnutím populace“ až 90 miliard korun. Předtím je však údajně nutné „přesvědčit veřejnost o výhodách zaměstnávání uprchlíků, těm zajistit bydlení, zavést výjimky v minimální mzdě, daňových úlevách, státních dotacích na pracovní místa“ atd. Prostě samé maličkosti.

Můj osobní názor je jasný: jedná se o pokusný balónek, který má otestovat toleranci veřejnosti k dovozu levné pracovní síly, se kterou by mohli někteří zaměstnavatelé tlumit tlak českých zaměstnanců na růst mezd. Míra nezaměstnanosti je v současnosti opravdu na nejnižší úrovni od roku 2009, činí 5,7%. A někteří zaměstnavatelé si na nedostatek pracovní síly stěžují.

Podobné názory, jaké hlásá společnost Cyrrus, znějí i od velkých korporací v Německu. Nejsou pochopitelně motivovány lidumilstvím, ale prachobyčejným kalkulem. Slušní, zásadoví stoupenci vstřícného postoje k migrantům by si proto měli dobře rozmyslet, zda je budou citovat. O Angele Merkelové se také často říká, že je „matkou uprchlíků“, ale ve skutečnosti je hlavně matkou německého průmyslu.

Domnívám se, že v naší zemi bychom se měli věnovat v první řadě podpoře vlastních občanů, zejména mladých rodin s dětmi, což je podle mého názoru nejlepší lék na budoucí demografický vývoj. O špatném demografickém vývoji se u nás hovoří více než 20 let, ale právě i z důvodu přirozené a pozvolné migrace, zejména z postsovětských zemí a Balkánu, se pesimistické předpovědi zatím nenaplnily. Stát by také měl co nejvíce investovat do mladých lidí. Připomínám, že např. v západní Evropě dosahuje leckde nezaměstnanost mezi mladými 40 až 50 procent. Což je nejlepší podhoubí pro radikalizaci společnosti, jaké si lze představit.

Umožnění příchodu levné pracovní síly z ciziny by podle mě bylo velmi nezodpovědné; tato pracovní síla by totiž podle mého přesvědčení a zkušeností nebyla vůbec vhodná pro podniky a firmy, které mají v současnosti nedostatek zaměstnanců. Převážně se jedná o místa v technických oborech, na které občané ze zemí jako je Libye, Sýrie či Irák většinou nejsou dostatečně kvalifikovaní a často ani nemají některé nutné návyky, které se při zaměstnání v takových odvětvích musejí rozvíjet. Nakonec by tito lidé skončili podle mého přesvědčení v šedé ekonomice a požadovali by sociální dávky od státu výměnou za klid a stabilitu.

Tím se však analýza společnosti Cyrrus pochopitelně nezabývá. Stejně jako se nezabývá objektivními obtížemi spojenými se soužitím lidí z různých kultur, zejména ve druhé a třetí generaci.